Požár zimního stadionu ve Strakonicích vyhnal v pátek v 16 hodin k zásahu několik jednotek dobrovolných hasičů. Naštěstí šlo 
o cvičení.
A ještě že tak. Jednotce 
z Předních Ptákovic a Modlešovic zkomplikovala příjezd výstavba okružní křižovatky. Strakonickému deníku to řekl velitel SDH Strakonice Václav Císařovský, který cvičení řídil. „Museli jsme je poslat horem (přes Píseckou a Lidickou – pozn. aut.), což způsobilo, že měli delší dojezdový čas. Proto se ale taková cvičení dělají. Ukáží nám, co všechno může nastat, " poznamenal.
S průběhem cvičení byl ale i tak spokojený. „Zásah jako takový byl proveden kvalitně a rychle," zhodnotil.
Spokojený byl i starosta města Břetislav Hrdlička, který cvičení po celou dobu přihlížel. „Oceňuji rychlost zásahu i připravenost jednotek," řekl.
Zároveň dobrovolným hasičům poděkoval za jejich pomoc při nedávné vichřici na počátku července. Právě tyto jednotky byly jako první na místech, kterými se prohnala vichřice.
Po dohašení falešného požáru stadionu se jednotky přesunuly k jezu Na Křemelce, kde byli proškoleni, jak postupovat při záchraně tonoucího.

Jednotky SDH zachraňovaly tonoucího z jezu

Jak zachránit tonoucího člověka z jezu Na Křemelce? I to se učily v pátek 11. září v rámci cvičení strakonické jednotky dobrovolných hasičů.

Své zkušenosti jim předal Ondřej Benedikt, který slouží u strakonických profesionálních hasičů. „Lidé se tu topí z toho důvodu, že hořejšek vody člověka nese zpět pod jez, zatímco spodek mu podtrhává nohy. Lidé panikaří a snaží se dostat nahoru. Nakonec jim dojdou síly a už se točí," vysvětlil.
Sebezáchrana je podle něj přitom úplně jednoduchá. „Je třeba ze sebe sundat oblečení, nechat se přitáhnout k jezu a pak se chytit proudu, co padá dolů a nechat se jím unášet. Jakmile se člověk dostane k rozhraní, stačí dvě tempa a je z toho venku," popsal.
Nejlepší způsob, jak zachránit člověka topícího se pod jezem, je podle Ondřeje Benedikta takzvaný házecí pytlík, v němž je smotané lano. „Jezdil jsem léta jako průvodce na raftech napříč celou Evropou, sjížděli jsme alpské řeky a vždycky jsme lidi tahali ven jen tím. To proto, že se snadno hází a hod je docela přesný," zmínil se.
Oproti záchrannému kruhu má nespornou výhodu – je lehký. „Kruh není snadné hodit daleko, je poměrně těžký," poznamenal.
To potvrdila i Jaroslava Vondrysová, členka SDH Strakonice II, která si hod zkusila poprvé. Přesto dohodila na uctivou vzdálenost. Ve sboru je od roku 2009 a své znalosti o záchraně tonoucího člověka v praxi ověřovat nemusela. „Věřím, že bych byla schopná pomoci, přesto doufám, že se do takové situace nedostanu," zmínila se.
Velitel SDH Strakonice II a vedoucí cvičení Václav Císařovský připomněl tragickou událost z roku 2009, při níž se pod Pětikolským jezem utopil vodák. Jejich jednotka tehdy při zásahu pomáhala. „Kdyby jsme tehdy měli k dispozici házecí pytlíky, možná bychom těm vodákům dokázali pomoct," posteskl si.
Nakonec byla jednotka převelena právě k jezu Na Křemelce, aby mohla případně zachytit plovoucí věci či tělo. To pak ještě hledali do pozdních večerních hodin v úseku od Starých Kestřan až do Štěkně. „Tehdy jsme neměli člun, chodili jsme podél řeky pěšky," vzpomněl.
Člun dobrovolným hasičům chyběl i při povodních v roce 2002. „Tehdy byl k dispozici jen jeden člun, lidi na Palackého náměstí, kde bylo po krk vody, jsme nosili na zádech," zmínil se.
Raftový člun, výbavu na člun a motor si sbor koupil v roce 2013. Dostali na něj grant od Jihočeského kraje. Od té doby ho využívá pravidelně ke cvičením, k zásahu ho zatím využít nemuseli. Ke komplexnímu cvičení, jaké se konalo v pátek, se jednotky strakonických dobrovolných hasičů scházejí vždy jednou do roka.