Přesně v okamžiku, kdy mělo v sobotu 12. dubna ligové derby Sparta – Slavie za sebou 70 minut, začalo o více než 110 kilometrů dál směrem na jih jiné, stejně významné. Na Virtu proti sobě nastoupili borci z Nového Dražejova a béčka Katovic.

Na to, že se jedná o okresní fotbalové derby, zpočátku návštěva nic moc. Třicet, čtyřicet lidí. Ale kdo rozhodně nechyběl, byli Václav Janus a jeho syn Petr. Otec mezi diváky a syn na hřišti. Pro něj měl zápas poněkud jinou příchuť – nedávno hrával za Katovice. „Nemám žádnou taktiku. Už jsou tam jiní kluci. Prostě musíme hrát a vyhrát," šetřil Petr Janus slovy před zápasem. Kdyby tušil, že se nakonec jeho slova vyplní, sám bude autorem branky, ale i svědkem obrovského trápení, byl by možná ještě stručnější…

To fanoušci byli ve větší pohodě. Proč ne. Příjemný areál, počasí vyšlo skvěle, pivo bylo dobré. „Vyhrajme tak 3:1. Prostě o dva góly," vypálil bez zaváhání místní fanda Michal Košatka. Měl se vsadit, tedy na tip o dvě branky. Vyhrál by balík.

Věrní z Katovic byli opatrnější. „No, nevím. Já to vidím na plichtu 1:1. Ale nikam to nedávej," hrozí s úsměvem Radek Podskalský z Katovic. Opatrnost je na místě – v bílých katovických dresech běhá po trávě i jeho vnuk.

Zápas začal, ale že jde o derby, moc znát není. Nervozita, žádná lehkost, jiskří to i mezi hráči Dražejova. Není divu – deset minut před koncem půle šel do sprchy katovický zadák, domácí Tomáš Hrčka hned zazdil dvě tutovky a jeho řehole pokračovala i ve druhé půli. Ještě že se nakonec trefil, jinak by asi na tenhle zápas nevzpomínal rád.

Je poločas, v obou kabinách se dá atmosféra krájet, a tak přišel čas seznámit se s Václavem Janusem. Kdysi v roce 1962 stál u zrodu fotbalu v Dražejově. Je to fanda s velkým srdcem – „svým" nadává a nebere si servítky, ale je v tom i pořádná dávka pochopení, že ze židle přece jen ten fotbal vypadá jinak. „Kluci musejí využít, že mají přesilu. Ten vyloučený Prokop je dobrý hráč, bude tam chybět. Jsou to trochu nervy, ale naši to určitě zvládnou," nepřipouští nic jiného. Že přesilovka vznikla po faulu na jeho syna neřeší. „Nemohl nic dělat. Kdyby tam Petra pustil, byl by to gól. Byla to kosa, ale Petr to přežije," a vrací se ke svému pivu.

O co byla první půle klidná, o to více vařila druhá. Žlutí zahazovali jednu tutovku za druhou, domácí fandové se stále častěji chytali za hlavu než svých půllitrů. A když sudí nepískl jasnou penaltu (brankář chytil domácího útočníka za krk a složil ho jako pytel brambor), bylo slyšet: „Nesmíš to pískat z kruhu, pak uvidíš jak to bylo" a „Tohle můžeš pískat tak u mini žáků." Kdo ale byl někdy na okresním fotbale, ví, že nelze otisknout vše.

Minuty ubíhají, síly se vytrácejí a najednou je konec. Po 90 minutách svítí na ukazateli stav 2:0 a domácí si přece jen v kabině mohou zakřičet klasické cigy caga hej, hej, hej. A Václav Janus? „Hráli nějak divně, ale vyhráli. To je dobrý." Inu, jak jinak…

MŮJ POHLED
Na derby v Dražejově se mi líbilo. Potkal jsem hodně lidí z mých rodných Katovic a užil si dvě hodinky určitého oddechu. Ale hlavně jsem zjistil, že stále existují nadšenci, kteří jsou ochotni dělat hodně věcí ve svém volnu a bez nároku na honorář. A tak, když mi dražejovský kustod Vašek Králíček řekl: „Jsi se podívat na kabiny, v čem se svlékají hráči, děti a dorost," šel jsem.
Zlý sen. Místnost cca 6x2 metry, vedle komora na míče. A ten známý smrad z kopaček, dresů, míčů, potu a někdy i vzteku. „Víme, že radnice nemá peníze, ale tohle je přece hrozné," dodal Vašek.
Je. Ve stínu strakonického komína a na dohled od oken radnice, jakoby patřil Nový Dražejov do jiného světa. I tohle je vizitka hospodaření.