Pět let od prvního setkání rodáků v Dobrš uběhlo jako voda v nedalekém potoce Peklov. „Byla jsem tady před pěti lety na prvním setkání," říká rodačka Alena Žahourová, která ale žije v Praze. V Dobrši žila do svých 18 let. „Chodila jsem tady do školy. Byly to hezké roky," zavzpomínala v sobotu 17. srpna.

Jedním z pořadatelů sobotního setkání rodáků je architekt Ivo Kraml. Kromě této akce ale také stojí za obnovou a záchranou dobršké tvrze. „Setkání rodáků je společná akce Sdružení pro obnovu Dobrše, dobrovolných hasičů a lidí, kteří nikde nejsou organizování," říká Ivo Kraml.

Podle něj na druhé setkání přijelo kolem padesáti lidí z celé republiky. „Je to víc, než na prvním setkání. Což je pro nás velmi dobrá zpráva," pokračoval.

Na ty, kteří přijeli zavzpomínat, čekal nejen kulturní program, ale také prohlídka bývalé školy, muzea a celé obce. Přesto ale bylo uspořádání druhého srazu ohroženo. Část pořadatelů prvního setkání totiž váhala, zda zorganizovat i druhé. „Druhá část se ale rozhodla do akce jít. S přípravou jsme začali asi před čtyřmi měsíci, což bylo dost pozdě. Proto jsme rádi, že přijelo tolik lidí," vysvětlil Ivo Kraml.

Architekt Ivo Kraml stál před 17 lety u snahy zachránit tvrz v Dobrši. další plány má i do budoucna. Jenže… „Jedna věc je mít svoje plány na papíře, druhá je realizovat. To už se pak bavíme o penězích, možnostech z dotačních titulů, stavebních povoleních. Momentálně například řešíme, kde by měl být originální vstup do tvrze," zakončil Ivo Kraml.

První písemná zmínka o Dobrši je až z roku 1352. Nejvíce obyvatel tady žilo v roce 1900, a to 400.

Vracím se domů

Před pěti lety stála Hana Sovová u zrodu prvního setkání rodáků v Dobrši. Sama z této obce pochází, od roku 1982 žije ve Vimperku. „Setkání rodáků je pro mne návrat tam, kde jsem vyrůstala," říká.

Kdy jste žila v Dobrši?

Od svého narození v roce 1953 do svatby v roce 1982. Od tohoto roku žiji ve Vimperku.

Co vás vedlo před pěti lety k uspořádání setkání rodáků?

Říkali jsme, si že věčná škoda, aby se lidé z Dobrše nesetkávali. Hospoda jako taková tady už dávno nefunguje a tohle byla jediná možnost, jak ty, kteří se tady narodili, dát dohromady.

Jak se podle vás vaše rodná obec vyvíjí?

Hodně se to tady změnilo k lepšímu. Vezměte si třeba školu, před kterou stojíme a kam jsem chodila. Je nádherně opravená.

Co pro vás setkání znamená?

Potkávám tady lidi, které jsem strašně dlouho neviděla. A vidím jejich děti a vnoučata. To je na tom to úžasné. Radost ze setkání, vzpomínání, trocha té nezbytné nostalgie. A také návrat domů a do míst, kde jsem vyrůstala a žila. Věřím, že u těch, kteří tu dneska jsou, je to stejné.

Můžete už nyní slíbit, že bude třetí setkání rodáků?

Pokud budeme všichni zdrávi, tak určitě.