David Chvosta
Bydliště: Strakonice
Věk: 19 let
Povolání: Student
Záliby: Florbal, tenis, plavání
Životní motto:Jednou se zastavíš a jsi druhej.

Vaším koníčkem číslo jedna je florbal. Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Úplnou náhodou skrz kamaráda, který mě jako rozhodčí pískával, když jsem ještě hrál hokej. Když jsem pověsil brusle na hřebík, dva roky jsem nic nedělal. Doma mě to pochopitelně nebavilo a jednou jsem se dal do řeči s kamarádem florbalistou. Ten mi nabídl hrát florbal a já tedy začal jednou týdně si chodit zahrát v tamějším klubu. Pak se tento tým na jednu sezonu rozpadl, a tak jsem začal hledat další. Díky tomu jsem se dostal ke strakonickému FbC, za který s malou přestávkou hraji už třetí sezonu.

Co vás na tomto sportu nejvíce zaujalo? Proč vám je florbal tak blízký?
Asi proto, že je to kolektivní sport stejně jako hokej. Líbí se mi, jak je dynamický a mnohdy plný emocí. A hlavně je na florbalu krásné to, že za minutu můžete ztratit nebo naopak vyhrát celý zápas. V tomto sportu si na „placu" nemůžete být absolutně ničím jisti, ani v posledních momentech zápasu…

Nyní jste tedy hráčem strakonického FbC. Hrál jste i za nějaký jiný klub?
Ano, už jsem opět hráčem FbC Strakonice. Nedávno jsem se sem vrátil z Písku, kde jsem půl roku hostoval. Do tohoto mužstva jsem přišel z vlastní iniciativy na konci srpna minulého roku za vyšší soutěží, zkusit něco nového. Odehrál jsem tam čtrnáct zápasů a byl jsem celkem spokojený. Nicméně z časového nesouladu a také, přiznávám, ze stesku po domově, jsem se na konci prosince rozhodl hostování ukončit. Jinak své úplné florbalové začátky a první zápas jsem zažil za druhý strakonický tým FBC Dynamo. Teď jsem ale už opravdu kmenovým hráčem klubu FbC Strakonice, na který nedám dopustit.

Prozradíte vaše největší osobní a týmové úspěchy?
Rád bych zmínil celou loňskou sezonu a mé umístění v první pětce kanadského bodování třetí ligy juniorů. Vloni na Prague Games jsem střelil gól proti Tatranu Střešovice, což se prostě jen tak nezapomene. Pro mě největším týmovým úspěchem je rozhodně vítězství ve třetí lize juniorů.

Jaký tým máte v oblibě ve světě či v naší lize? Zmínil byste svého oblíbeného hráče?
Můj nejoblíbenější tým v zahraničí je FC Helsingborg, který hraje nejlepší soutěž na světě – švédskou Innebandy superligu. Pravidelně sleduji sestřihy z jejich zápasů a věřím, že se jim letos nakonec ještě podaří proklouznout do play off. A oblíbený hráč? Milan Tomašík. Momentálně je to podle mě nejlepší český hráč hrající za IBK Dalen ve Švédsku a on je důkazem, že když skloubíte talent a dřinu, přinese to ovoce.

Máte oblíbenou hokejku?
Jistě. Je to Salming Quest II, se kterou nyní hraji a musím zdůraznit, že Salming už bych z ruky nedal, v této značce mám zalíbení skutečně velké. Když jsem začínal, hrál jsem s Exelkami a s těmi jsem byl také docela spokojený.

Proč si myslíte, že florbal udělal za posledních deset let takový pokrok dopředu hlavně co se týče popularity?
Má to určitě několik důvodů. Na mistrovství světa se dařilo ženským i mužským kategoriím a úspěch vždy přiláká nové zájemce. Druhý neméně důležitý faktor je, že florbal je finančně nenáročný sport. Stačí vám pár kamarádů, hokejka, míček a můžete hrát. A hlavně v tomto sportu nenajdete moc zápasů, které by skončily 0:0. Pro oko diváka je skórování branek ve sportu hodně důležité a myslím si, že nenaleznete člověka, který by vám řekl opak.

Jaký je váš osobní cíl v blízké budoucnosti ve florbalu a také v osobním životě?
V osobním životě je to zcela jednoduché – vystudovat vysokou školu, najít si práci a zahrát si při ní florbal. Ve florbalu mám v blízké budoucnosti cíl také jasný. Postup obou našich mužských týmů do vyšších soutěží a také bych byl moc rád, kdyby se vyvedl Memoriál Petra Adlera.

Roman Škoda