Při sobotním promítání jsme se vrátili do historie města. Jaké filmy jste připravil?
V rámci akce jsem promítal několik filmů z filmového archivu Muzea středního Pootaví. Šlo o filmy, které se týkaly bývalé architektury a bývalého architektonického vzhledu města. K vidění byly záběry na dnes již neexistující části Strakonic včetně záběrů, kdy se tyto části bouraly.

O jaké části šlo?
Konkrétně jsou to mosty přes Otavu a část města pod dnešním komplexem Hvězda. Následně tam byla zachycena demolice Čelakovského ulice včetně Čelakovského domku, Hrnčířské ulice a domů, které stály na pozemku dnešní ulice Pionýrská. Na záběrech byl zachycen původní vzhled ulice kolem sokolovny, kde byla zástavba rodinných domků po levé i pravé straně.

Filmy v archivu jste repasoval. Jak jste se k tomu dostal?
Bylo to někdy v roce 2003. Tehdy jsem pracoval jako vedoucí promítač ve strakonických kinech a mezitím jsem dosáhl nejvyšší kvalifikace. Ta mi umožňuje promítat pro Národní filmový archiv. V rámci této kvalifikace jsem získal vědomosti a dovednosti, jak archivní filmové kopie dát do provozuschopného stavu tak, aby šly odpromítat. Postupně ke mně začaly přicházet nejrůznější filmy, třeba i rodinné, točené na osmimilimetrový film, kde se objevují záběry dnes již neexistujících Strakonic.
Zmínil jsem se o tom tehdejší a současné ředitelce Muzea středního Pootaví Ivaně Říhové, které se nápad na založení filmového archivu líbil a dala pro to perfektní podmínky.

Archiv muzea ale není jediný, který se vám dostal do ruky.
Následně jsem dostal svěřený archiv podniku ČZ .
Později se našel filmový archiv, který točil Ladislav Malkovský, vedoucí propagace Fezka. Ten ho po roce 1968 z politických důvodů ukryl na vodácké chatě na Podskalí, kde byl při prodeji nalezený. Archiv jsem zrekonstruoval a stal se součástí filmového archivu muzea.

Jaké největší klenoty jste v archivech našel?
Největší klenoty jsem našel dva – jeden film z roku 1931, který zřejmě nechal natočit ministerský předseda Rudolf Beran. Ten zachycuje rekonstrukci strakonického hradu.
V archivu ČZ jsem našel film, tuším z roku 1937, který zachycuje tehdejší propagaci motocyklů na průmyslové výstave v Praze,. Film končí příjezdem prezidente Edvarda Beneše s manželkou Hanou do stánku ČZ a prohlíží si jej. O tom, že takový film existuje, nikdo nevěděl.

Takže nebyl v popsané krabičce.
Našel se v dost žalostném stavu v igelitovým pytli. Zřejmě vypadl, když se archiv několikrát stěhoval. Zajímavostí navíc je, že záběry byly na vysoce hořlavém materiálu. Stačilo by jiskření a film by mohl zapálit celý archiv.

Kolik času zabere zrekonstruovat takové archivní filmy?
Abych mohl odpromítat deset minut filmu, musel jsem tomu věnovat hodinu a půl času. Archiv ČZ jsem zpracovával asi rok a půl.

A to jste dělal sám?
Ne. S digitalizací mi pomáhal můj kamarád Zdeněk Junek. Já jsem měl doma promítací techniku, on digitální. Společnými silami jsme pak filmy archivovali na kazety VHS, na DVD…

Některé archivní záběry se v rámci cyklu Strakonice v proměnách času daly vidět i v kině.
Ano. Byl to společný počin Strakonické televize a Muzea středního Pootaví. Tehdejší šéfredaktor STTV Robert Malota k filmům sehnal informace a udělal komentáře. Doposud němé filmy tak získaly i zvuk. Program pak běžel v kině na Mravenčí skále.

Budou mít ti, co sobotní promítání neviděli, ještě možnost nahlédnout do archivu?
Jak o sobě říkám, jsem teď hravý starobní důchodce, takže na promítání mám dost času. Od 9. listopadu by měl odstartovat cyklus pořadů, kde budu archivní záběry promítat. Konat se bude vždy druhé pondělí v měsíci od 17 hodin ve společenském sálu Šmidingerovy knihovny, která je spolu s Muzeem středního Pootaví pořadatelem tohoto cyklu.
V prvním díle bych chtěl promítnout medailonky strakonických osobností, které jsme natáčeli do STTV. Půjde o medailony Miroslava Vondřičky s názvem Život pod bezednými koši, Josefa Režného, který se točil u příležitosti jeho 80. narozenin, Ladislava Matějky s názvem Život jako obří slalom a o medailon doktora Cvrčka.