Dvorecký most – dar Strakonic hlavnímu městu

A právě architekt Radek Šíma, zakladatel kanceláře Ateliér 6, která zakázku na nový most v roce 2018 vyhrála, přibližuje celou anabázi. "První zakázka, za kterou jsme v roce 1992 dostali zaplaceno, byl návrh prodejních regálů do drogerie. No, a teď se zabýváme mostem," vzpomíná.

Jaký to byl pocit vyhrát zakázku na takové dílo, jakou jistě nový most přes Vltavu za miliardu korun rozhodně je? Porazili jste španělského mostového mága Santiaga Calatravu.

Naštěstí ten pocit byl relativně rozfázovaný. Mezinárodní anonymní architektonicko-konstrukční soutěž byla dvoukolová. Takže první šok přišel po tři čtvrtě roce, kdy jsme se dozvěděli, že ze 45 návrhů postupujeme mezi sedm finalistů. Ten druhý, zásadní, přišel za další necelý rok práce na dopracování a po vyhlášení výsledků druhého kola, kdy mi začali volat známí, že jsme vyhráli, že to zrovna slyšeli v rádiu. No, a až druhý den jsem se dozvěděl, kdo skončil na druhém místě.

To byl šok srovnatelný s vítězstvím a je asi pravda, že pokud bychom tušili, že se soutěže bude účastnit Santiago Calatrava, autor například hvězdného vlakového nádraží na Ground Zero v NY, architekt spousty mostů, držitel ceny Augusta Perreta a papežský konzultant pro kulturu, tak bychom asi neztráceli rok a půl a do soutěže bychom nešli. Navíc mezi finalisty byla i další významná jména, např. kancelář WilkinsonEyre, autoři Gateshead Millennium Bridge, za který dostali prestižní britskou Stirlingovu cenu. Takže ano, pocity to byly opojné, nicméně brzy po vystřízlivění se dostavilo vědomí zodpovědnosti, které už nás neopustilo a naopak sílí.

Podle architekta Romana Kouckého z Institutu plánování a rozvoje (IPR), který byl členem poroty, se tak ale Praha dobrovolně připravila o stavbu, která by jí přinesla světovou architekturu i věhlas. Neboli byl pro Španěla a ne pro vás.

Ano, je pravda, že se pan architekt v tomto směru po vyhlášení výsledků pro media vyjádřil. Zároveň dodal, že náš návrh je velmi kvalitní a elegantní. Asi jsme to porotcům příliš neusnadnili. Autorský rukopis Santiaga Calatravy je i při anonymním posuzování natolik výrazný, že museli vědět, s kým mají tu čest. Přesto dali přednost našemu návrhu. Po rozlepení obálek se jmény autorů, které se koná pod dozorem notáře to pro ně musel být šok.

Tím hodnocením pan Koucký zároveň popsal zásadní rozdíl našich návrhů a uvažování o mostě v daném místě. My jsme nechtěli navrhnout dominantní mostní řešení, které by strhávalo pozornost samo na sebe, ale stavbu, která bude respektovat krásu Prahy, a tou je zejména plastická krajina, kterou rozhoduje řeka Vltava.

Vědomě jsme navazovali na generace tvůrců pražských mostů, snažili jsme se pochopit a respektovat společné aspekty jejich děl a chtěli se včlenit do té úžasné mozaiky. Překvapilo nás, že pražské mosty jsou ve své formě velmi prosté, nijak nekřičí. Až když se k nim člověk přiblíží zespoda, tak zjistí, jak zajímavé stavby to jsou. V Praze se při pohledu z Letenské pláně řetězí několik mostů, které jsou v podstatě opakováním téhož v proměnách času. Od Karlova mostu po prvorepublikové konstrukce. Opakuje se stejný princip, jen se soudobými architektonickými prostředky. Zjednodušeně se to dá vyjádřit jako obloukový most, most bez konstrukce nad mostovkou a most, jehož pilíře ve vodě jsou na celou šíři mostovky.

Také jsme si neustále připomínali pohledovou konfrontaci mostu s Vyšehradem a s dalšími stavbami v okolí, kde se nachází významné ložisko kubistické architektury, architektury, kterou najdete opravdu jen v Čechách, nikde jinde na světě. Zkrátka jsme hledali řešení, které bude spojené s místem. Řešení které je nepřenositelné, řešení, které je pražské.

S kolegy jste projektovali především rodinné domy, ale také továrny či hotely. Dvorecký most je první a hned výhra.

Ano, a také jsme projektovali porodnici, školu, bytové domy, domov důchodců a smuteční síň. Život v celé „kráse“. Také jsme navrhovali územní a zastavovací plány, postavili minipivovar, kulturák, spousty interiérů, vytvářeli návrhy divadelních scénografií nebo výstav, několik let jsme pracovali na úpravách Anežského kláštera, atd. Baví nás střídat typologické druhy i úlohy s diametrálně odlišnými investičními náklady. První zakázka, za kterou jsme v roce 1992 dostali zaplaceno, byl návrh prodejních regálů do drogerie. No, a teď se zabýváme mostem.

Pořád je to ale ta stejná práce architekta, pochopit provoz, místo, potřeby lidí. Pořád je to o komunikaci s týmy subdodavatelů projekčních prací, s investorem, s realizační firmou. Pořád je to o hledání hlavní myšlenky, která celou věc drží dohromady, kterou musíte hlídat a chránit po celou dobu vzniku díla. Pořád je to uvažování o prostoru a chování lidí v něm.

Čím bude most specifický? Pro koho bude určen?

V principu se jedná o šestipolový trámový most komorového průřezu z předpjatého betonu s délkou nosné konstrukce 337,5 metru (30+50+64+87+64+41 m). Výška nosné konstrukce v krajních polích je konstantní, v polích nad řekou se plynule mění parabolickými náběhy. V příčném řezu tvoří konstrukci tříkomorový průřez se dvěma hlavními nosnými stěnami proměnné výšky. Vnější skloněné stěny vytvářejí tvar konstrukce a staticky fungují jako vzpěry chodníkových konzol. Jsou lomené, kdy lineární posun tohoto lomu definuje změnu tvaru příčného řezu po délce mostního pole. Průřez se mění z lichoběžníkového nad pilíři, po trojúhelníkový uprostřed pole. Šířka mostovky je 16,5 metru. Je to asi první most u nás, u kterého bude už od kolaudace umístěn a provozován monitoring napětí předpínacích kabelů.

Specifický je daností místa a zadání. Je půdorysně šikmý vůči proudnici Vltavy a z toho plyne i šikmé postavení pilířů v řece vůči mostovce. Je šikmý i vertikálně, na podolské straně u plaveckého areálu je napojený přímo na nábřeží, na smíchovské straně překonává ulici Strakonická a zapichuje se do svahu stoupajícího ke Zlíchovskému kostelíku.

Most má podle zadání soutěže sloužit pro městkou hromadnou dopravu, takže autobusy, tramvaje, integrovaný záchranný systém, cyklisté, chodci. Přímo na mostě, na smíchovské straně, je autobusová a tramvajová zastávka. Individuální doprava je v principu vyloučena, je přípustná pouze jako bypass v kolapsových situacích, například při opravách sousedních mostů.

Součástí mostu budou výtvarná díla, jak na podolské, tak i na smíchovské straně. Nabídnout spolupráci umělci považujeme za povinnost architekta při práci ve veřejném prostoru. Po vítězství jsme si udělali interní výběrové řízení a nakonec jsme se rozhodli pro předního současného českého sochaře Krištofa Kinteru. Krištof se svým kolektivem přišel s výbornými nápady, které nejen že fungují skvěle výtvarně, ale zároveň do veřejného prostoru výborně vstupují, vytvářejí nové, nečekané možnosti využití a předcházejí některým nechtěným formám chování. V Podolí, pod prvním mostním obloukem, vzniká kubistická krajina, kdy střecha mostovky přirozeně vytváří přístřeší pro celou škálu aktivit od arény pro pořádání kulturních akcí, přes skatepark po lezeckou stěnu na mostní opěře. Na Smíchově, uprostřed smyčky cyklolávky, vznikne jakási „botanická zahrada městského osvětlení“, kinetická světelná plastika. Představte si zahradu světel, která je sbírkou nejrůznějších městských svítidel z různých měst a zemí světa, prostoupenou ve spolupráci se zahradním architektem Zdeňkem Sendlerem skutečnou zelení, vzrostlými stromy, keři a správně zvolenou flórou.

Na smíchovské straně je do svahu integrován, ve vazbě na frekventovaný dopravní uzel, multifunkční objekt trafiky-kavárny-prodejny rychlého občerstvení s veřejnými toaletami.

Kolik lidí na návrhu pracovalo a jak dlouho?

Soutěžní návrh vznikal po dobu téměř dvou let ve vzájemném dialogu architektů se statiky a mostními inženýry, v úzkém kruhu čtyř lidí - dva architekti, dva statici. Přicházeli jsme s jednotlivými možnostmi, které nám přišly vhodné, a mostaři nám dávali zpětnou vazbu, co je a není možné. Důležité bylo, že jsme si sedli lidsky a samotný proces zrodu byl fajn. Samozřejmě, že do finálního soutěžního návrhu vstupovaly i další profese, jako například dopravní inženýři, požadavky pracovníků Povodí Vltavy a tak podobně.

Nyní přibližně dva roky pracujeme na projektu pro společné územní a stavební povolení a těch lidí, těch projektantů jednotlivých profesí, je velmi mnoho. Řádově desítky, spíš blížící se jedné stovce. Letos, do konce roku, bychom chtěli požádat o zahájení povolovacího procesu a do dvou let chce investor, hlavní město Praha, najít dodavatele díla a začít stavět. Mezitím se bude pracovat na prováděcí dokumentaci.

Dobu stavby odhadujeme na dvě, dvě a půl stavební sezony.

Radku, neméně důležité je, že tuhle prestižní záležitost vyhrál strakonický rodák. Jaké byly reakce lidí ze Strakonic?

Na tom je pro Strakoňáky zajímavá ta skutečnost, že pokud k té původní úzké skupině dvou mostařů (Petr Souček a Martin Blatský) a dvou architektů (Radek Šíma a Štěpán Braťka) připočteme ještě hlavního zástupce investora, pana Adama Scheinherra, náměstka primátora Prahy pro oblast dopravy, tak čtyři z pěti, s výjimkou Petra Součka, jsou absolventy strakonického gymnázia. Tak až pojedete ze Strakonic a budete při vjezdu do centra Prahy po Strakonické ulici podjíždět Dvorecký most, tak si vzpomeňte, že je to takový malý dar Strakonic našemu hlavnímu městu.

Budete se díky této události věnovat mostům i nadále?

Už jsme se s kolegy mostaři zúčastnili soutěže na lávku přes Berounku v Hlásné Třebáni, pracovali jsme na nové estakádě související s rozšířením Letiště Václava Havla, máme rozpracovanou lávku přes D1 v Praze na Chodově. Takže ano, v souvislosti s vítězstvím v soutěži na Dvorecký most se nám otevřel nový svět, svět jasné racionální logiky na jedné straně, ale zároveň umožňující svobodu až sochařskou.

Jak často do svého města jezdíte a jak se vám líbí?

Protože i má žena je ze Strakonic a oba tu máme rodiče, tak poměrně často, minimálně jednou měsíčně. Jak se mi líbí? Slovy klasika: „naše město nevzkvétá“. Zásadní vinu na tom má předrevoluční éra, kdy došlo k strašlivým a zásahům do struktury města, které mnohdy nevratným způsobem devalvovaly celý, původně tak malebný charakter Strakonic. Bohužel , porevoluční vedení radnice, i včetně toho současného, nikdy nevyvinulo potřebnou aktivitu na nápravu chyb minulých, naopak mám pocit, že se postupně prohlubují. Jako jednu z největších chyb považuji to, že město neodkoupilo Ostrov od Fezka, ačkoli, podle mých informací, byla jednání v poměrně pokročilé fázi.

Jistě bude zajímavý váš názor na mnohaletou diskusi o tom, zda mohou, nebo ne, Strakonice mít své centrum. Jak byste tuhle záležitost řešil vy?

Tady bych naopak současné vedení pochválit za vypsání architektonické soutěže na řešení západní části Velkého náměstí a její výsledek považuji za vhodný podklad pro další uvažování. K otázce - Strakonice mají své centrum, mají své náměstí a to dokonce hned dvě. Strakonice, které se staly městem již někdy kolem roku 1300, měly od vrcholného středověku dvě pěkná táhlá náměstí ulicového typu, Malé a Velké město, bezpochyby výrazných urbanistických kvalit, odvislých od charakteru členitého terénu. Jednalo se o jakési paralelní souměstí se společnou městskou správou, složené z hořejšího Velkého a dolejšího Malého města při řece. Malé město bylo pravděpodobně starší, na již existující stavební strukturu navázala zástavba mladšího Velkého města. Na Velkém náměstí se následně koncentrovaly městotvorné prvky – městská radnice, masné krámy, hlavní tržiště a podobně. Až do sklonku 20. let 20. století vyhlíželo strakonické Velké náměstí jako archaický, ale celistvý a jednolitý veřejný prostor.

Náměstí má prostě různé urbanistické typy, laik si vždy představí České Budějovice s jeho jasnou, uměle založenou strukturou, ale rostlá rozšířená ulicovka je bezpochyby z urbanistického hlediska cennější. My jsme si náměstí postupně ničili, nejdřív šílenou rampou, pak odstraněním domu naproti spořitelně, nedávno zcela nevhodnou deskovou dlažbou. Nevhodnou jednak užitně pro pojížděné plochy, jednak nevhodnou vůči svažité urbánní situaci. Zkrátka generace Strakoňáků nepochopily zajímavost a cennost toho, co mají doma a snaží se to předělat na něco, co viděli jinde. Ale tak to často bohužel bývá. Přitom řešení je velice prosté a jednoduché. Je o pomoci majitelům obchodů a restaurací, aby mohli posílit atraktivitu svých provozoven, o klasické kamenné kostce, která je jedinou možností vhledem ke svažitému terénu, historickému charakteru prostoru a způsobu užívání. O kvalitním, promyšleném mobiliáři, o hledání investora pro zástavbu proluky naproti spořitelně, atd. O to smutnější je, že město nevlastní prostor Ostrova, kdy mohlo s využitím proluky uprostřed náměstí vzniknout fantastické centrum: Velké náměstí - Ostrov - Malé náměstí. Ne jeden velký čtverec, ale soustava prostorů s neopakovatelnou atmosférou.

Život není jen práce. Kam ve Strakonicích zajdete, když se sem vracíte?

Jak jsem říkal, máme tu se ženou rodiny rodičů, sourozenců, takže přebíháme a všude jsme málo. No, a s přáteli nebo s kamarády ze školy se rád zastavím na pivu, nejčastěji ve Forbesu, v Jiskře nebo na Splávku.

Čím si krátíte svůj volný čas, když zrovna neprojektujete?

Vždycky jsem rád četl a ta úchylka se mně stále drží.