Platí mezi nimi tichá dohoda. Slavie nesmí do obytného domu, ale sousední stodola a přistavěná hospůdka je jí zcela zasvěcená. Deník je navštívil, aby mohl zprostředkovat jejich zajímavý příběh.

V malé strakonické obci Pohorovice, Kloubu a Radanech, které pod sebe spadají, žije asi jen 80 stálých obyvatel, všichni se tu tak dobře znají a rádi zajdou k Mondekovým na pivo. Jejich malý provoz s předzahrádkou v červeno-bílých barvách přitahuje také pohledy turistů, cyklistů a dalších výletníků. „Všichni se tu zastavují a fotí, mohli bychom tu být od rána do večera. Jezdí sem lidé i zdaleka, jen tak na výlet, vede tu kolem totiž i cyklostezka,“ vysvětluje Jiří.

Na tašky na střeše, plot, figuríny, popelnici, auto, i různé plyšové a keramické postavičky padlo velké množství bílé a červené barvy, to vše jako pocta oblíbenému fotbalovému manšaftu. S manželkou letos slaví každý půl kulaté výročí. „Jsme o deset let, ona má pětačtyřicáté narozeniny, já pětapadesáté. Nejhorší ale je, že je sparťanka. Sneseme se dobře, ale slavistickými barvami mě nepustí na náš barák,“ směje se fousatý muž.

Dům zatím nevyšel

Prý doufal, že až odjede na dovolenou, upraví i obytnou část. „Udělal jsem stodolu a hospodu. Teď měla jet manželka do Egypta, tak jsem se těšil, že během dvou týdnů natřu i dům, ale ona se rozmyslela a nikam nejela,“ popisuje, že už si představoval i obytný objekt červeno-bílý.

Místní se v malé hospůdce scházejí na různé akce. „Hlavně, když se hraje derby Sparta – Slávie, jezdí sem kluci z Protivína i Vodňan, máme to jako klubovnu,“ dodává Jiří Mondek. Slávistické věci, i fotky a další suvenýry sbírá léta. „Nosí mi to kamarádi, něco mi objednává i žena z internetu,“ dodává k početné sbírce předmětů.

Figuríny u jezírka pochází prý od kamaráda z Prahy. „To je místní chalupář, přivezl mi je z té velké tržnice Sapa, a já jsem je natřel,“ upřesňuje Mondek. Slávii prý fandí od nepaměti. „Nikdy v životě jsem nefandil nikomu jinému,“ dušuje se. Objekt s terasou, jezírkem a předzahrádkou do barev svého nejmilovanějšího klubu postupně upravuje asi osm let. „Přibývá to, už jsem nabarvil i auto, měli jsme tu i červeno-bílé muškáty, letos na pěstování rostlin ale nebyl čas,“ uvádí.

Našel i českou konkurenci, u Staré Boleslavi žijí prý dva bratři, kdy každý má domek – jeden v barvách Slávie, druhý sparťanský. „Ti mají i gril, komín, udírnu, všechno. Musel jsem se na to dojet podívat, abych uvěřil,“ prozrazuje Jiří. Krteček, veverka, čáp, pes, mravenec, holubi, psi i další zvířátka jsou tzv. sešívání. Schraňuje i snímky s fotbalovými osobnostmi. „Mám tu fotku s Láďou Vízkem, Antonínem Panenkou, Davida Lafatu, i Sparťana Horsta Siegla,“ ukazuje na nástěnku za barem. Tyto osobnosti sem skutečně přijely. „Naposledy tu byl Honza Koller, žena mu pekla k padesátinám dort,“ dodává.

Svatební slib nedodržuje, a přesto ji miluje

Pořád ho baví vše upravovat a přidávat exponáty do jeho malého soukromého muzea. „Těší mě, že mě manželka podporuje. Nikdy mi neřekla nic špatného, jen mi zakázala ten barák,“ podotýká s tím, že se do domu číslo 43 v podstatě přiženil. Žijí spolu přes patnáct let, ale svatba byla teprve loni. „Vyřídil jsem nám obřad v Protivíně, dokonce jsem napsal tematický svatební proslov,“ upozorňuje. Milena mu v něm musela slíbit nejen věrnost, ale i spaní ve slávistickém povlečení. „Musela to odkývat, jinak bych si ji nevzal. Ale nedodržuje to,“ upozorňuje.

Když Jan Kuchta odešel do Sparty, pomstil se na něm. „Postavil jsem mu šibenici. To mělo náramný úspěch,“ říká. V jezírku mu plavou i červeno- bílí kapři. „To jsou ti okrasní karasi,“ zmiňuje. Rád by nějakého pokračovatele v rodině. „Mám malého vnoučka Adama, ale tam to asi neklapne, táta je taky sparťan, pak mám ještě vnučku Verunku, tak třeba se to povede tam,“ polemizuje. Do hovoru se přidává i manželka Milena. „Natřít barák ho nepustím,“ potvrzuje nepsanou dohodu. Se Slávistou se jí žije dobře. „No žije se s ním jako s každým jiným chlapem, každej má nějakou vadu,“ upozorňuje.

Smířila se s vášní i hospodou

Zklamaná byla z přestupu dětí na druhou stranu. „Normálně za pár korun kolaborovaly a pomáhaly mu natírat střešní tašky, ale jinak se snášíme dobře,“ dodává s tím, že se řídí heslem: Ženská vydrží více než člověk.

Radost z netradičního koníčku ze začátku neměla, ale nakonec se s barevnou stavbou i dekoracemi smířila. „Nechtěla jsem mít hospodu v baráku, nebyla jsem nadšená ani z barev. Ze začátku jsem byla jakoby vyděšená. Časem jsem se s tím ale smířila. Když tu mají fotbal, tak jim i upeču nějakou buchtu a starám se o ně. Velká pocta pro mě byla právě péct dort pro Kollera. To mi udělalo obrovskou radost,“ vysvětluje Milena.

Ze začátku to podle Mondekové byl drahý koníček. „Nechtěl mi říct, co dělá. Převážel dřevo, tvrdil, že jen uklízí. Pak postavil komín, tvrdil, že to bude místnost na nářadí a pak už mi to postupně docházelo,“ doplňuje fakta. „Když jsem pak šla do drogerie, tak se mě ptali, jestli jdu pro červenou nebo bílou,“ pokračuje. Sháněli i červený nábytek, stoly a další doplňky. „Vrcholem byly ty červeno-bílé ryby, mohu říci, že jsme se nezabili, protože se máme upřímně rádi, a já jsem neskutečně tolerantní člověk,“ potvrzuje Milena Mondeková. „Jednu dobu byl skutečně nebezpečný, všude byly štětce a barvy. Asi jako strýček Pompo, pořád něco sázel, tak tenhle všechno natíral, a dokonce i koze rohy,“ dodává perličku.

V hospůdce Eden točí protivínské pivo Platan. Kromě hospody a dekorací, mají natřenou i popelnici doplněnou nápisem Charita na Letnou, ve skalce najdete třeba i sparťanský hrob, či stylovou cedulku pojištěno u banky Slávie. V doslova slávistické expozici jsou štafle, dresy, ponožky, fotografie, plyšoví medvídci, cedulky, zástěry, vlajky a mnohé další.

SK Slavie Praha
SK Slavia Praha je český profesionální fotbalový klub, který sídlí v pražských Vršovicích. Slavia je historicky druhý nejúspěšnější český fotbalový tým, získala 21 titulů z československé a české ligy.