Co se odehrává v hlavě člověku, který vyrazí na zdravotní pojišťovnu se zbraní v kapse? Jaké vnitřní rozpoložení dovede šestapadesátiletého lékaře k tomu, že si sebou přinese vlastní úmrtní list?

MUDr. Bohumír Doul, který se zastřelil ve středu 11. července přímo na pobočce Všeobecné zdravotní pojišťovny v Prachaticích, už nikdy nikomu svoje pocity neprozradí.

Jeho demonstrativní odchod z tohoto světa vyvolal ve veřejnosti spoustu rozličných názorů. Je to vidět i z reakcí, které dostáváme do redakce Prachatického deníku. Proto jsme se rozhodli k celému tématu ještě vrátit a nabídnout různé příspěvky. Přinášíme reakce lidí, kteří s Bohumírem Doulem přišli do styku, kteří se možná potýkají s podobnými problémy jako bývalý vacovský doktor, i těch, kteří mají jenom potřebu se k celé – poměrně složité situaci ve vztahu pojišťovna-lékař – vyjádřit.

Pokud chcete i vy, naši čtenáři, vyjádřit svoje mínění, postřeh, upozornit na cokoliv, co má vazbu na tragické úmrtí Bohumíra Doula, stránky Deníku jsou vám k dispozici. Můžete využít poštovní adresu: Prachatický deník, Vodňanská 7, stejně jako elektronickou poštu – reporter.prachaticky@denik.cz.
Redakce Deníku přinese v příštích dnech další informace o kauze doktora Doula.

Obec přišla o doktora, kterého znal každý z jejích obyvatelů

Po postupném slábnutí emotivních, v řadě případů tendečně zaměřených informací v souvislosti s tragickou smrtí MUDr. Bohumíra Doula, považuji za nezbytné ohlédnout se očima občana a posléze starosty zejména za částí jeho života, kdy působil jako praktický lékař ve Vacově.

Neznal odpočinek

MUDr. Bohumíra Doula, nazývaného řadou kamarádů „Božan“, jsem znal téměř od 15 let (roku 1966). Tehdy jezdil na prázdniny k babičce do nedaleké Benešovy Hory, kde jsme se jako vrstevníci při různých příležitostech setkávali. Po určité odmlce jsme se opět setkali v roce 1993, kdy nastoupil na uvolněné místo praktického lékaře ve Vacově. V tu dobu jsem byl členem zastupitelstva obce. Náš vztah byl v podstatě od začátku kamarádský, tak jako v době mládí.

Nelze zapomenout na jeho trabanta, se kterým mnohdy prorážel více než metrové sněhové bariéry při cestách za pacienty na samoty a odlehlá místa naší obce, která má rozlohu více než 3500 ha. V té době též plánoval rozsáhlou rekonstrukci své chalupy v Benešově Hoře, kde po nástupu do Vacova bydlel.

Jeho pracovní nasazení od samého počátku naznačovalo, že ho neuspokojí „standardní“ výkon povolání praktického lékaře tak, jak jej z většiny případů známe. Své práci začal postupně věnovat veškerý čas. Chalupa v Benešově Hoře zůstala „zakonzervována“, místo toho došlo ke zřízení dvou velmi skromných místností v půdním prostoru budovy zdravotního střediska. Toto ubytovací zázemí, které rozhodně nekorespondovalo s jeho postavením, mu sloužilo až do posledních chvil.

Více než standard

Nepopiratelnou skutečností však je, že zajištění zdravotních služeb ve Vacově značně přesáhlo standard širokého regionu. Jeho aktivity se rozšířily mimo rámec Vacovska i do sousedního Západočeského kraje. Lékařskou činnost zajišťoval též v nedaleké obci Strašín a v poslední době provozoval i zdravotnické zařízení v Sušici. V tomto období měl 27 zaměstnanců a 13 vozů sanitní dopravní služby (z toho dvě sanitky a ještě další dvě vozidla měla vybavení jako záchranky). Dále ve Vacově zajišťoval nepřetržitou lékařskou službu první pomoci.

Čekárna zdravotního střediska byla v době ordinačních hodin téměř vždy plná, řada lidí vyhledávala jeho pomoc i mimo ordinační dobu. V souvislosti s LSPP nezřídka vyrážel ze své „ubytovny“ i v nočních hodinách, ráno pak opět nastupoval do ordinace. Pokud ke všemu přidáme nepředstavitelnou administrativní zátěž spojenou s veškerými těmito aktivitami, je až neuvěřitelné, jakému fyzickému a psychickému vypětí odolával.

Vacovský patriot

Nebylo mu však lhostejné ani další dění v obci, které pozorně sledoval. Nepopírám, že mezi námi byly i střetové situace při pohledu na určité záležitosti. Nikdy však nenechaly šrám na našich dalších vztazích. Byl vacovským patriotem a vždy hrdý na to, že i díky němu je Vacov propagován na řadě míst naší republiky. Neskrýval radost z nedávné opravy zdravotního střediska, kdy i on vylepšil ze svých prostředků určité části interiéru.

Vděčnost

Myslím, že je v naší obci málo rodin, kterých by se určitým způsobem nedotkla jeho péče. Nebylo mu zatěžko při tomto nesmírném vytížení navštívit pacienty i v odpoledních a večerních hodinách. Uměl s nimi promluvit a mnohdy dodat i potřebné sebevědomí. Jsou občané, kteří mu neskrývaně doslova vděčí za život svých blízkých. Mnohým též zprostředkoval potřebnou lékařskou péči na špičkových specializovaných zařízeních v Praze i jinde. Zejména starším a méně pohyblivým pacientům ulehčil život prostřednictvím zmíněných sanitních služeb. Nelze však též popírat, že názory některých lidí nebyly pouze pozitivní. Je to však zcela normální. Jedná se o úděl každého, kdo slouží veřejnosti a navíc v tak choulostivé oblasti, jako je zdraví. Řada občanů možná docení jeho služby až teď.

Doktor s D

Závěrem lze pouze konstatovat, a to bez ohledu na veškeré okolnosti, které já osobně v současné době nemohu komentovat ani posuzovat, že MUDr. Bohumír Doul byl doktor s velkým „D“, který vždy dělal vše pro druhé, a to bez ohledu na sebe a své zdraví. Práci v podstatě obětoval vše.
Jsem přesvědčen, že nadlouho zůstane v paměti široké veřejnosti ve svých džínách, plášti či modré bundě s logem Vacova stejně tak jako se svým legendárním trabantem.

Vše, co pro občany a obec v průběhu svého působení ve Vacově vykonal, nebude dlouho zapomenuto. V této bolestné chvíli nezbývá již nic jiného než „in memoriam“ za vše MUDr. Doulovi poděkovat.

Miroslav Roučka, starosta obce Vacov

Trestní stíhání pro podvod bylo u obou lékařů soudem zastaveno

Reakce na článek Prachatice – zakletý okres uveřejněný 21. července 2007

Informace, že dva lékaři Dr. Janoušek a Dr. I. Kolář byli odsouzeni za podvod, není pravdivá (v článku se tato informace nijak nedokládá). Přesněji, pokud jde od Dr. Janouška, jsem přesvědčen, že jeho trestní stíhání ve věci podezření z trestného činu podvodu na VZP bylo zastaveno, alespoň pokud mám přesné informace. Pokud jde o mou osobu, tady mám naprostou jistotu, mohu doložit usnesení Senátu Okresního soudu v Prachaticích, že mé trestní stíhání ve věci trestného činu podvodu (rovněž vůči VZP) bylo zastaveno a zmíněné usnesení nabylo právní moci.

Jsem toho názoru, že se vaše redakce stala nejspíše obětí účelové dezinformační kampaně VZP.

Uvítal bych, aby se věci uvedly na pravou míru co nejdříve, jinak totiž vyjdou záměry VZP beze zbytku: jeden zločinec se zastřelil a jiný zločinec se ho „zastává“ a chudák VZP je v tom přece nevinně.

Jsem přesvědčen, že počínání mluvčí VZP je záměrné ještě v dalším ohledu: hozená špína ulpí, i když se později ukáže, že šlo o pomluvu a konec konců VZP nic neriskuje, při nejhorším byla mluvčí špatně pochopena. Jedinou mou satisfakcí v tomto případě je, že VZP sama prokazuje, že je organizací bez jakýchkoliv morálních zábran a ani smrt člověka s ní v tomto ohledu neotřese, natož pak přiměje k zamyšlení, pokud se tedy Dr. Doul domníval, že jeho smrt povede k sebereflexi v řídících orgánech VZP, šeredně se zmýlil.

Zveřejněná informace vysílá k mým pacientům signál, že jsem podle zákona o nestátním zdravotnickém zařízení pozbyl bezúhonnost, tedy pozbyl jsem právo nadále provozovat své zdravotnické zařízení se všemi morálními i ekonomickými dopady.

Dr. Ivan Kolář, praktický lékař, internista

Ve zveřejněném článku bylo uvedeno, že jsem praktický lékař. Pravdou je, že jsem majitelem čtyř rehabilitačních středisek, v nichž zaměstnávám 25 zdravotníků. Uváděné tržby jsou tedy s přihlédnutím k tomuto počtu zdravotního personálu, nelze tedy srovnávat s praktickým lékařem.

MUDr. Josef Stern, rehabilitační lékař

Nezaplacenou péči si doplácejí sami

České zdravotnictví funguje, myslím, celkem dobře, na srovnatelné evropské úrovni, a to především díky nedostatečně ohodnocené práci zdravotníků.

Současný systém, díky mnoha regulačním vyhláškám, ve kterých by se běžný poskytovatel vyznal jen s pomocí zkušeného právníka, umožňuje zdravotním pojišťovnám vyplácet zhruba 60 procent účtované péče, výdaje jsou dnes zcela tržní.

Díky tomuto systému se jakékoliv zdravotnické zařízení může dostat do finančních problémů, pokud ošetří více pacientů a péče zústane nazaplacena, zvláště například dopravní zdravotní služba, kde jsou náklady vysoké a podobně, v běžném zdravotnickém zařízení je péče sponzorována nezaplacenou prací lékaře. Je problematické jak z hlediska etického, tak forenzně – právního pacienty odmítat.

Nezbývá nic jiného, než přísně sledovat ekonomiku zdravotnického zařízení a při případných známkách poklesu přiměřeného zisku situaci řešit ukončením činnosti a ne ukončením života provozovatele.

A to zvlášť, pokud bychom brali vážně výsledky některých průzkumů, kde velké procento respondentů na otázku: Měli by být zdravotníci za svou práci lépe odměňováni? odpovídá ve smyslu: Mají dost, co by ještě chtěli, když se jim to nelíbí, ať jdou dělat něco jiného.

MUDr. Jan Fuchs, Vimperk