Dostal jsem všechno, co jsem chtěl, radoval se malý Patrik

V Dětském domově ve Volyni naděloval Ježíšek s předstihem už v pátek, 20. prosince.
Jako každé Vánoce, ani ty v domově se neobejdou bez slavnostní večeře, lidových tradic i těch, které si tu zavedli sami – malé zpovědi, při které děti pochlubily, co se jim za rok povedlo a co ne. Nejčastější prohřešek byla drzost, toho, co se povedlo bylo podstatně více – zlepšení známek ve škole, úspěchy v soutěžích a podobně. „Mně se podařilo jet po několika letech domů," hlásí Bořek a sklízí potlesk.
Konečně zvoní zvonek a všichni se s dusotem hrnou o dvě patra výš, do klubovny, kde stojí vánoční stromek a všude kolem něj jsou hromady dárků.
Po tom,co si je děti rozdělí, nastává tipování, co by v zabalených krabicích mohlo být. „Je to krychle, tam bude určitě míč," hádá Patrik. Trefil se. Následují vysněné kopačky a sportovní souprava. „Jsem moc šťastný, dostal jsem všechno, co jsem chtěl," raduje se.
A není sám. Každý z jeho kamarádů si vybalí alespoň něco z věcí, o které si napsal. „Tomu nebudete věřit! Chtěl jsem prostěradlo s Mickey Mousem a fakt jsem ho dostal," směje se Filip. Chvíli na to sedmnáctiletý Mário vysvobodí z krabice kytaru, Jirka nový mobilní telefon. „To jsem vůbec nečekal. Podívejte, má dotykový displej, to je fakt paráda" hlásí Jirka s pusou od ucha k uchu.
Zhruba po půl hodině veselého hlaholu a zvuku trhání a šustění papíru nepotkáte na chodbách domova jedinou dětskou nohu. Všichni se po skupinkách rozutekli a těší se z dárků.
V dalších dnech se většina dětí dostane alespoň na pár dní ke svým příbuzným. Postupně se budou vracet zpět do domova, kde se svými tetami oslaví Silvestra. „Sami si připraví pohoštění, ale ohňostroj v plánu není. Pro jistotu," dodává se smíchem zástupkyně ředitele dětského domova Anežka Hosnedlová. Prý se ale všichni sejdou na volyňském náměstí. Jako vždycky.