Jak covid poznamenal stavebnictví?

Já mohu porovnávat situaci s ohledem na velikost naší firmy, protože každou společnost zasáhl jinak. Covid přišel loni na začátku sezony, takže ji nemusel ovlivnit ohledně zakázek nebo nasmlouvání prací. Většina firem má na začátek roku vždy něco připraveného dopředu. Spíše byl problém v tom, že když máte ve firmě cizince, tak tam bylo o štěstí, kteří lidé sem stačili přijet před zavřením hranic. Třeba zrovna Primě přijela tak třetina nebo čtvrtina z celkového počtu lidí, na které jsme byli zvyklí. A takový výpadek nedoplníte. Firmy, kterým přijeli tito pracovníci už v únoru, měly velké štěstí.

Co tedy tento stav konkrétně znamenal pro vaši společnost?

Museli jsme být opatrní v tom, abychom nenabrali zakázky, které bychom nebyli schopni splnit. Měli jsme nasmlouvané akce tak na půl roku, které jsme museli dodělat, ale později jsme už zakázky raději odmítali. Ale tržby šly pochopitelně dolů. Naštěstí je stavařina obor, který má nějakou setrvačnost a nepřestane fungovat ze dne na den.

Museli jste sahat na stavy zaměstnanců nebo platy?

To jsme nemuseli. To je totiž začátek konce. Když začnete propouštět nebo sáhnete na peníze, tak ti lidé se vám už nevrátí. Nikdy. A lidé ve stavařině nejsou a nebudou.

O nedostatku pracovníků ve stavebnictví jste ale mluvil už před cca 10 lety.

Ano. Tohle je totiž problém, který nastal tak před dvaceti lety. Je to rok od roku horší a nikdo pro nápravu nic nedělá. To je holý fakt. Mladí do učňovského školství nechodí, tím pádem nemáte nové řemeslníky. Uvedu konkrétní příklad. U nás letos končí tři řemeslníci. Když se nám podaří doplnit jednoho, bude to úspěch.

Takže práci jste jako firma zatím měli?

To ano. Ale museli jsme omezit subdodávky a co nejvíce prací udělat svými silami.

Ale to se dalo zvládat v první vlně a čekat na rozvolnění, které mohlo znamenat naději. Jenomže pak přišly další uzávěry, které prakticky trvají doteď.

To je pravda. Jenomže loni ještě obce a města měly slušné rozpočty. Letos to bude pochopitelně mnohem horší.

Jak si tedy stojí Prima nebo další podobné firmy?

Je v tom obrovský rozdíl. Když se bavím s jinými firmami, tak někdo má práci na půl roku, někdo na dva měsíce, někdo na rok a někdo už nemá práci vůbec. A další roli hraje cenová úroveň soutěžích.

Ale musíte držet krok s tím, co se děje kolem vás. A protože fabriky lidem přidaly, tak my jsme museli také. Jinde je také celá veřejná sféra, kde peníze jsou. Soukromý sektor se tedy musí tomuto přiblížit, protože jinak dojde k odlivu lidí. A to by znamenalo konec. Dobrých řemeslníků si musíte vážit a zaplatit je.

Hovořil jste o tom, že jste museli omezit subdodavatele. Máte tedy hodně svých vlastních řemesel?

Naštěstí máme většinu základních řemesel, což bylo velké plus. Máme velký rozsah, možná největší v regionu. Teď se to ukázalo jako dobrá taktika. Po krizi v roce 2008 to nebylo běžné a byli jsme považováni za hazardéry, že si necháváme řemesla a že nabíráme další zaměstnance.

V současnosti práci máte?

Vidíme tak na půl roku dopředu. I kdybychom nyní nic nevzali, tak do poloviny roku práci máme. Je trochu problém uživit všechna řemesla, ale při troše plánování a díky pochopení lidí to lze zvládnout.

Mluvil jste o tom, že někteří konkurenti nepřežijí. Nebude tedy možnost doplnit zrovna vaši firmu o chybějící řemeslníky?

V rámci jednotlivců možná, ale jinak tomu moc nevěřím. Těch firem, které mají kmenové zaměstnance jako my, už je minimum. Je tedy vůbec otázka, zda by ti lidé opět k řemeslu šli, jestli by se vůbec chtěli vrátit.

Kolka lidem v současnosti dáváte práci?

Je to kolem stovky, ale před lety to bylo i přes 200 lidí.

Prošla si covidem i vaše firma?

V té první vlně lehlo během jednoho, dvou týdnů, 15 lidí najednou – celá truhlárna a několik tesařů. A to byl velký problém, protože tyhle lidi nemáte kým nahradit. Stačila jedna návštěva a bylo zaděláno na problém. Od těchto věcí se odvíjí i plánování akcí včetně výběrových řízení. Naše štěstí je, že kolem 70 procent máme soukromé investory, takže poptávky jsou a veřejné zakázky zase tolik neřešíme. Otázkou ovšem je, jak dlouho to bude takto utlumené. Ale jsem optimista a věřím, že překonáme i tuto krizi.