Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) bylo sdružení občanů založené 27. dubna 1978 v komunistickém Československu, jehož cílem bylo sledovat a zveřejňovat případy politických vězňů a dalších osob pronásledovaných z politických důvodů. Motivací pro založení výboru bylo zjištění, že na mediálně známé osobnosti si StB tolik netroufla jako na lidi neznámé, kteří tak byli bez mezinárodní mediální ochrany perzekvováni daleko více. Reakcí na činnost výboru byly represe zaměřené proti samotným jeho členům.

Pod zakládajícím prohlášením VONSu je jmenováno těchto sedmnáct aktivistů: Rudolf Battěk, Otta Bednářová, Jarmila Bělíková, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Přemysl Janýr, Elzbieta Ledererová, Václav Malý, Ivan Medek, Dana Němcová, Ludvík Pacovský, Jiří Ruml, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Anna Šabatová, Jan Tesař a Petr Uhl.

VONS navazoval na Chartu 77 a většina členů výboru byla jejími signatáři.[5] Členové VONS byli pro svou činnost komunistickým režimem pronásledováni, někteří museli odejít do exilu v souvislosti s akcí Státní bezpečnosti s krycím názvem Asanace.

Velké ohlasy v zahraničí získal v roce 1979 soudní proces s šesti hlavními představiteli VONS (Uhl, Havel, Benda, Bednářová, Němcová a Dienstbier), odsouzenými k trestům od dvou do pěti let.[6] Po jejich uvěznění vstoupili do Výboru noví členové a činnost Výboru pokračovala.

Dva členové Výboru (Věra Vránová a JUDr. Josef Danisz) byli agenty Státní bezpečnosti.

Po listopadu 1989

Výbor vyvíjel činnost také po listopadu 1989, kdy se s minimálním úspěchem snažil o očištění justice.Mezi členy Výboru narůstaly rozpory a v červnu 1996 členové rozhodli o pozastavení činnosti VONS.[8] V současné době se o obdobnou činnost snaží Amnesty International a spolek Šalamoun.