Navštěvoval biskupské gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Odborná studia absolvoval na Vyšším lesnickém ústavu v Bělé pod Bezdězem a pak soukromě na Vyšší škole zemědělské ve Vídni. První praktické zkušenosti nabyl na schwarzenberských velkostatcích v Českém Krumlově, Protivíně, Novém Dvoře a Chýnově. Pro své vlastenecké postoje však nebyl svými převážně německými spolupracovníky oblíben, a proto raději z vlastní vůle odešel do Lnář, kde přijal roku 1891 funkci nadlesního. Svou roli při tom sehrálo i to, že na zdejším velkostatku pracoval tehdy jeho strýc Lambert Pávek.

Lesmistr

Do nové práce se pustil energicky. Nejprve dal zbudovat rozsáhlou odvodňovací síť pro ozdravení lesní půdy. Rozšiřoval lesní plochy zalesňováním neproduktivních pastvin, zachraňoval jedlové porosty, napomáhal uplatnění modřínu a na velkostatku zavedl pěstování douglasky. Ve Lnářích založil sad na klášterním svahu, vrbovny a zřídil zde košíkářskou školu. Díky zavádění moderních metod výnosy z lesního hospodářství výrazně stouply a Theodor Mokrý povýšil na lesmistra, jímž ho jmenoval roku 1894 velkostatkář baron Karel z Lilgenau.

Rybníkář

Správa lesů byla ve Lnářích úzce propojena s provozem rybníků a tak si Theodor Mokrý musel musel osvojit i tento obor. Brzy se ukázalo, že pro to má neobyčejné nadání a nakonec právě v rybníkářství slavil své největší úspěchy. Začátky však byly krušné, zejména když roku 1895 zasáhla velkostatek katastrofální povodeň způsobená nenadálou průtrží mračen nad Třemšínem. Velká voda tehdy zničila celou soustavu rybníků na Smoliveckém potoce a zatopila Blatnou.

Theodor Mokrý však byl schopen během dvou let uvést do provozu všechny poškozené rybníky a nechal propojit jednotlivé rybniční služebny velkostatku telefonem, aby si v krizových situacích mohli baštýři předávat rychleji zprávy o stavu vody a podnikat neprodleně opatření k zabránění podobné katastrofě. Dále upravil výživu ryb, na velkostatku se z jeho iniciativy začalo s umělým přikrmováním. Neopomíjel ani zlepšení ochrany prostředí kolem rybníků. Aby usnadnil rybářům práci při výlovech, nechal k větším rybníkům postavit úzkokolejné dráhy. Zvýšil tak velkostatkovou produkci tržních ryb, které se prodávaly nejen na domácích trzích, nýbrž se vyvážely i do zahraničí. Lnářské rybníkářství dosáhlo díky Mokrému před první světovou válkou svého vrcholu.

Kapr lysec

Nejvýznamnějším počinem Theodora Mokrého ovšem bylo vyšlechtění nové odrůdy kapra lysce, nazývaného pro nafialovělé zabarvení „modrák", na němž pracoval se svým zástupcem Václavem Peckou čtrnáct let. Šlo o vysokojakostní tenkokožní rybu bez šupin se zavalitým tělem, malou hlavou a chutným masem. Poprvé byla veřejnosti představena roku 1921. Dodnes oceňovaným přínosem bylo i založení Hydrobiologické stanice u rybníka Velký Pálenec a z iniciativy Theodora Mokrého byla rovněž roku 1920 zřízena odborná rybářská škola v jeho rodných Vodňanech.

Odborné psaní

Čas si našel také na psaní odborných článků a recenzí pro domácí i zahraniční lesnické a rybářské časopisy. Přímo ze Lnář řídil redakci Spolkového časopisu pro lesnictví, myslivost a přírodovědu České jednoty lesnické. Hesly ze svých oborů přispíval rovněž do Hospodářského slovníku naučného. Z jeho pera vzešlo dalších téměř 150 původních prací, včetně několika knih, z nichž stěžejní je „Hospodářství rybniční" (1935).

Závěr života

Roku 1925 pro pokročilý věk ze Lnář odešel, odstěhoval se do Písku a věnoval se akademické činnosti. Na Lesnické fakultě ČVUT přednášel rybářství a do roku 1937 byl stálým členem komise při závěrečných zkouškách. Za celoživotní přínos obdržel čestný doktorát Vysoké školy zemědělské v Brně. Místo posledního odpočinku nalezl na starém, dnes již zaniklém, hřbitově v rodných Vodňanech. Roku 2000 byla na jeho počest odhalena střední rybářskou školou pamětní deska.

Zdroj: tvrz.lnare-obec.cz