Dcera drží hudební tradici. Získala stejné ocenění jako její otec

Toto ocenění od roku 1988 sbormistrům dětských sborů a sborů mládeže udělují Unie českých pěveckých sborů, Sdružení sborových dirigentů AHUV, Nadace Český hudební fond a Lýskův nadační fond. „Beru to jako ocenění mé práce a vzpomínku na mého otce, který byl opravdu výborný sbormistr a skvělý člověk,“ svěřila se Marcela Miková. (Otcem Marcely Mikové byl Čestmír Stašek, sbormistr, pedagog a metodik – poz. autora).

Co pro vás tato cena znamená?

Těžko říct. Každopádně jako ocenění mojí práce a vzpomínku na mého tátu, který ocenění získal také. Táta byl opravdu výborný sbormistr a také skvělý člověk. Ale v tom je, možná, tak trochu potíž. V počátcích toto ocenění získávaly opravdu osobnosti. Já mám však pocit, že po letech už trochu dochází výběr, takže proto se dostalo i na mne (smích).

Nemyslíte, že se trochu podceňujete? Vaše úspěchy se sbory jsou důkazem toho, že jste skvělá sbormistryně.

Děkuji, to je milé. Každopádně s mým tátou se vůbec rovnat nemohu. Ale pravdou také je, že ocenění asi získávají i sbormistři, kteří pracují v místech, kde by bez nich ty sbory neexistovaly. Tak by to asi také mělo být.

V současnosti vedete kolik sborů?

Čtyři. Tři ve Strakonicích - dětský sbor Fere Angeli, gymnaziální a Hlasoň. Jeden pak ještě v Praze.

V Blatné nově sváží odpadky elektromobil. Má dojezd až 70 kilometrů

Vraťme se k vašemu otci. Proč se s ním, podle vás, nemůžete měřit?

Táta byl profesionál, který se tím živil. Pracoval se sbory na jiné úrovni, než to dělám já.

Co jako sbormistryně musíte ovládat? Co musíte umět?

Od všeho trochu. Musíte vědět, jak se má zpívat, nebát se předstoupit před zpěváky a říci jim, co od nich chcete. Už třeba jen proto, že jsou starší než vy. Musíte vše ladit dohromady, aby to fungovalo – být trochu psycholog, stratég nebo psychiatr. Ale také musíte umět připustit, že váš původní záměr je v podstatě nesplnitelný.

Jak se připravuje sbormistr?

Musím nejprve vybrat skladby, které budeme zpívat. Jezdím každé léto na sbormistrovské kurzy, kde je čtyřicet lidí, kteří na sobě pracují a chtějí se dál posouvat. Využívám knihovnu Hudebního fondu Nipos, kde jsou všechny noty, které existují. Navíc mám velké štěstí, že můžu využívat knihovnu po tátovi. Prakticky neustále listuji notami a hledám, co by se k tomu danému sboru hodilo. No, a pak musím ty noty ofotit, nastříhat, rozeslat. Když je skladba v cizím jazyce, tak se správně naučit výslovnost, poslouchat jiné sbory a tak pořád dokola. Před konečným vystoupením je to mnoho a mnoho mravenčí práce. A do toho stále ladit svůj sbor, vnášet do něj dobrou náladu a motivaci.

Umíte být také naštvaná nebo přísná na své zpěváky?

Naštvaná ani ne, tedy pokud neudělají nějaký podraz nebo něco, co se prostě nedělá. Ale umím být spíš nátlaková.

Máte absolutní hudební sluch?

Nemám, a neměl ho ani táta. Absolutní hudební sluch je spíš na překážku. Takový člověk slyší zatroubit auto a ví, co je to za tón. A to ani nepotřebuji.

Jste učitelka, vedete čtyři sbory, máte vlastní děti, sportovní zájmy. Máte recept, jak to všechno stíhat?

Jediný recept asi je, že mě to prostě baví.