V připravovaném filmu režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče podle stejnojmenné knižní předlohy ztvárňuje totiž hlavní postavu. Žena, která se o dítě starala, ale zemřela. Chlapec potulující se po vsích plných pověrčivých lidí se sadistickými sklony kdesi ve východní Evropě zažívá téměř to samé jako ptáče s nabarvenými křídly, které ostatní nepoznají, nechtějí ho přijmout mezi sebe a stává terčem útoků od svého vlastního druhu.

Výkony malého neherce se podle režiséra každý den zlepšují, dokáže prý od dospělých kolegů profesionálů odkoukávat, jak na to. „Je to těžké, ale líbí se mi to,“ hodnotí s úsměvem Petr Kotlár novou zkušenost a dodává: „Jsou tu na mě hodní.“ To na postavu, kterou hraje, hodní vůbec nejsou. Chlapec se musí potýkat s bitím, týráním, vykořisťováním. Celý příběh je velice násilný, film bude přístupný od 18 let. „On u toho není, vynechávám ho z toho,“ říká režisér o násilných scénách. Někdy ale musí být malý herec přítomen u scény nevhodné pro dítě. Pak mu stále opakují, že je to jen jako. Chlapec musel projít psychologickými testy, než dostal roli. „Je na tom velmi dobře, má šťastnou povahu, je schopen mnoho věcí vytěsnit.“ pochvaluje si režisér.

Za osm měsíců se podíval malý Petr Kotlár do několika zemí. „Byli jsme na Ukrajině, v Polsku, v Praze, na Slovensku. Tam byly děti, přišly se na mě podívat a mohli jsme si spolu hrát. Jinak se moc dětí natáčení neúčastní,“ vypráví chlapec.

Jaký si Petr Kotlár zatím odnáší největší zážitek z filmování? „Líbilo se mi, když jsme natáčeli západ slunce,“ odpovídá bezelstně. Po nový zážitcích, které ještě zdaleka nekončí by chlapec klidně znovu ve filmu hrál, hercem se ale prý stát nechce. „Víte, co to je parkur? Chtěl bych skákat a dělat přemety, salta a tak. Přál bych si být trenérem a mít workshopy,“ svěřil se. „Ale být hercem by taky bylo dobrý, protože bych se dostal na červený koberec,“ kření se.