Když se ve čtvrtek 24. února dozvěděl o ruském útoku na Ukrajinu, nemohl tomu uvěřit. I když už roky panovalo mezi oběma zeměmi napětí a všichni mají na paměti násilné připojení Krymu k Rusku na jaře 2014, nikdo nechtěl věřit, že dojde k válce. „Když jsem se to dozvěděl, bylo my do pláče,“ svěřil se záchranář Roman Moroz.
Jak a kdy jste o vypuknutí války dozvěděl?
Bylo to ve čtvrtek 24. února ráno. Volaly mi sestra a matka. A také z médií.
Důvody k telefonátu, o který nikdo nestojí. Co jste v tu chvíli cítil?
Bylo mi do pláče.
Co následovalo?
Okamžitě jsme vyjeli se známými na hranice s Ukrajinou. Vezl jsem tam dva muže, kteří se chtěli jet postarat o své příbuzné. Zpátky do Vodňan jsme pak chtěli vzít nějaké děti a ženy.
Původně jste chtěl přivézt také svoji sestru s rodinou.
Ano, to byl plán. Ale nevyšel. Ukrajina vyhlásila mobilizaci a muži ve věku od 18 do 60 let museli do armády. I můj synovec, kterému je 18 let. Chtěl jsem tedy vzít alespoň svoji sestru se 16letou neteří, ale ta neměla platné povolení. Museli jsme čekat do druhého dne. Sestra se ale rozhodla s manželem zůstat, aby byli nablízku svému synovi.
Máte o něm zprávy? Je v pořádku?
Ano, naštěstí je. Pomáhá v městečku Jasiňa, ze kterého pochází. Sestra učí v nedaleké vesničce.
Vaši kolegové na středisku ve Strakonicích zorganizovali pro vás a vaše známé materiální pomoc. Co jste na to říkal?
Na tohle krásné gesto se toho moc říci nedá. Moc jim za to děkuji, protože jsem se ani neodvážil po někom chtít pomoc. Jsou prostě skvělí a stejně tak všichni lidé, kteří přispěli a pomáhají.
Jste záchranář, máte na Ukrajině příbuzné a známé, jezdíte už týden na hranice Polska a Ukrajina a zpátky. Slyšíte různá vyjádření. Jak vy celou záležitost vnímáte?
Těžko říct, kde je pravda. Každá strana něco tvrdí. Ale skutečnost, že v 21. století někdo dokáže shazovat bomby a střílet do lidí, kteří za nic nemohou, je zarážející a nepochopitelná.
A co v Rusku?
To samé, a vím jednu věc. Obyčejní lidé tohle nechtějí. Je to válka politiků.
Máte známé přímo v ohnisku bojů?
Ano, několik mých známých je přímo v Kyjevě. Ale už čtyři dny od nich nemám žádné zprávy.
Přeji vám za sebe i za kolegy z Deníku hodně štěstí.
Děkuji, budeme ho potřebovat. Tahle válka dopadne nejen na Ukrajinu nebo Rusko, ale na celou Evropu a možná i svět. Musíme všichni doufat, že se nerozšíří dál. A hlavně v to, že brzy skončí.