Strakonice – Již od května 2012 existuje na strakonické kulturní scéně pouliční projekt Artwall Strakonice, který v srpnu téhož roku převzala Michaela Sýkorová. Již deset let se věnuje pedagogické činnosti a jak sama říká: „Možná proto, že jsem úča, to všechno funguje."

Můžete nějak přiblížit, co to vlastně je Artwall Strakonice? Je to společnost nebo projekt?
 
Artwall Strakonice je projekt, který vznikl jako první velký projekt v rámci skupiny Jsme Strakonice, která se ve stejném roce začala scházet. Původní zakladatel je Marcel Mandrysz, který je nyní náš vrchní grafik. Jinak je Zeď vlastně jedna z akcí Jsme Strakonice, která přerostla v relativně stabilní projekt otevřené galerie tady ve Strakonicích.

close při vernisáži info Zdroj: Deník/Michaela Holmanová zoom_in Jaká je vaše funkce v tomto projektu?
 
Já jsem Artwall převzala v srpnu 2012, začala jsem se starat o výstavy, vernisáže, organizační věci, domluvy s vystavujícími, plánování a prostě, co je potřeba. Původní zakladatelé neměli sílu a čas se galerii intenzivně věnovat, takže vlastně uvítali, že jsem se nabídla. Za ty roky se úzká organizátorská skupina trochu pozměnila, dneska je nás mezi čtyřmi a deseti. Poslední rok se kurátorsky střídáme s Barčou Fiřtovou a Jitkou Petrášovou.

Artwall pořádá pouze výstavy? Anebo je toho víc?
 
Artwall je vyloženě zaměřená na výstavní činnost. Stane se, že občas připojíme k vernisáži nějakou akci v parku, protože je to kousek. Například v květnu bylo výročí parku, tak v rámci vernisáže proběhlo bubnování v parku (Drumcircle). Rennerovy sady jsou vůbec naše oblíbené místo.


Máte hodně plný diář?
 Hodně lidí si myslí, že si jen tak mimochodem plánujeme výstavy měsíc dopředu. Ale ona už teď v srpnu je polovina termínů na příští rok plná. Vystavující se k nám dostanou různě, někteří napíší e-mail, že by si rádi výstavu uspořádali, ale nikdy jsem je neviděla. Nebo jsou to lidé, kteří mají známé, a ti znají třeba mě nebo někoho kolem Artwall. Také jsme už vystavovali lidi, kteří se párkrát zúčastnili veřejné výzvy a slovo dalo slovo…

Tak to je skvělá zpráva. Je vidět, že Artwall má nějakou budoucnost.
 
Ano, je tu stoupající tendence. Přiznám se, že ze začátku jsem měla obavy, jestli to vydrží alespoň rok, jestli bude co vystavovat. A ono se ukázalo, že tady jsou stále lidé, kteří tvoří a chtějí se prezentovat, někteří získají odvahu se ukázat až třeba po dvou či třech letech. Někteří už se nám vracejí s novou tvorbou. Myslím si, že je to dobrá zpráva o Strakonicích vůbec, že jsou tady lidé, kteří jsou nadaní a šikovní a není jich málo. Jen se objevují, ukazují a projevují postupně.

Překvapil vás někdo z vašich známých, že tvoří a vy jste to vůbec nevěděla? Takoví skrytí talenti?

Ne, že by se skrývali, spíš o nich nevíme. Je to vlastně celé o hledání a propojování cest mezi lidmi. Hodně tady dělá osobní kontakt, zejména během vernisáží. To je jako když jdete na houby. Objeví se jeden, najednou se v jeho okolí objeví další a pak se začnou objevovat ostatní zpoza rohu.

close Design Market Strakonice info Zdroj: Deník/Michaela Holmanová zoom_in A takové lidi prezentujete?
 
Soustředíme se na regionální, lokální, méně známé nebo neznámé autory. Zkrátka, aby se vidělo, že jsou tady lidé, kteří tvoří. Podle mě je obdivuhodné dokázat vystoupit z anonymity, z bezpečí domova a jít s kůží na trh, ukázat, co tvořím. A respekt zaslouží každý, kdo k tomu najde odvahu a kdo chce obohatit tento svět o něco krásného, co vytvoří. Výstavy můžou i motivovat další lidi k uspořádání vlastní výstavy. Abych byla přesná, tu a tam se na zdi objeví i známé jméno, jako je tomu například u právě probíhající výstavy Pavly Gregorové-Šípové, zatím však je Pavla spíše výjimkou.


Když už jste to nakousla. Výstava na zdi je zadarmo?
 
U nás je ta cena pořizovací. Když se rozhodnete uspořádat si autorskou výstavu, tak si zaplatíte tisky fotek a přinesete víno nebo chlebíčky.

Vystavíte všechno co vám přijde pod ruku?
 
Není to tak, že bychom vystavili úplně všechno. Je tam nějaký výběr, nelze ho ale úplně zevšeobecnit, je to individuální. Mnohdy, když už někdo najde odvahu vystavovat, tvorba prošla už jeho vlastní kritikou.

Co tedy vystavujete?
 
Nebráníme se víceméně ničemu, ale většinou fotky. Nejspíše proto, že v současné době, když se lidé věnují umění, tak je to právě ta fotografie. Olejovky teď moc nefrčí. Každou sezonu se snažíme oslovovat a uhnat nějakého malíře nebo grafika a zatím jsme vždycky někoho našli.


Z čeho Artwall žije?
 
My nežijeme z žádných grantů, i když jeden to, pravda, odstartoval (Think Big od O2). Párkrát se podařilo získat drobnější příspěvek od města. Jinak díky sponzorům. Když někdo přijde na vernisáž a řekne, že by nám chtěl přispět, tak přihodí něco do kasičky. 
Nebo v zimě, když vaříme svařák, tak návštěvníci nějakou tu dvacku vždycky přihodí. Z těchto peněz pak kupujeme černé kartony, kterými se podkládají fotky, nebo jsme opravovali rámy. V loňském roce jsme dostali peníze od nadace Konabo, za které jsme koupili tři rámy. Je to takové všechno ve výstavbě. Když se ušetří nějaká částka, tak se něco koupí, nebo opraví.

Co vás na Zdi nejvíce baví?
 
Pro mě je to takové zpestření po práci. Baví mě celý ten proces. Domluvy s autory na koncepci výstavy, baví mě příprava vernisáže a hlavně vernisáž samotná, protože to je zásadní moment celé výstavy. Věřím, že spousta lidí projde kolem. Když nemá výklad autora, tak přijde o dvě třetiny zážitků z výstavy. 
Navíc je to příjemné neformální setkání, snažíme aby bylo všechno fajn a pohoda. Ti lidé se potkají, pokecají. V dnešní době je setkávání problém, vypadá to, že lidé se umí scházet pouze doma, na zahradě nebo v práci. Pro spoustu lidí je vernisáž nevšední zážitek, že někde postávali dvě hodiny u zdi, prostě jen tak. Baví mě i to vědomí, že lidi, které umění moc nezajímá, galerie nenavštěvují, tak se projdou kolem zdi a s tvorbou se setkají bezprostředně, nenásilně.

Jaké máte plány do budoucna s Artwall?
 
Vydržet! Chceme si zachovat úroveň a nemuset se za nic stydět.