Kolik let se vy osobně staráte o postižené děti?
To bych vám snad ani sama neříkala. Nejméně třicet let.

V sobotu 15. února jste na vojenském plese převzala symbolický šek na 32 000 korun. Jde o dobrovolnou finanční sbírku ve prospěch Mateřské školy, Základní školy a Praktické školy Strakonice. Tahle podpora už trvá mnoho let, ale jak se podle vás za těch třicet let změnil celkový pohled veřejnosti na zařízení, která pečují o postižené děti či dospělé?
Strašně. Zprvu jsme byli spíše schovávaní. Působili jsme v Paláci, takže na okraji města. A vlastně i na okraji společnosti. Zní to sice až tvrdě, ale tyhle děti byly ze společnosti vyřazeny. Až postupem let se tento pohled začal měnit.

Co za touto změnou stojí?
Řekla bych, že především celková změna života společnosti. Vzdělávaní, prevence a v neposlední řadě také média. Více se o takových zařízeních a dění v nich ví. Také je větší počet lidí, kteří v tomto oboru pracují a mají i vyšší odbornost. Samostatnou otázkou je pak finanční motivace, ale k tomu se vyjadřovat nemohu.

Máte mnohaleté zkušenosti. Existuje něco, co byste vy osobně přivítala jako další pomoc?
Řekla bych, že už na podporu takových zařízení dělá opravdu hodně. Spíše bych si přála, aby trvala v takové míře co nejdéle.