Škola byla v obci založená v roce 1892 a učilo se v ní až do začátku sedmdesátých let.

Škola ve Strunkovicích měla v jedné třídě pět ročníků a chodily do ní nejen místní děti, ale i ty ze sousedních Předních Zborovic. Na starosti je měl jeden učitel, který v budově školy zároveň i bydlel. Kromě jeho bytu a třídy byla v budově také malinká tělocvična a v zadní části objektu knihovna. Ke škole patřila i zahrada.

Pět tříd v letech 1961 až 1965 v ní absolvoval i osmapadesátiletý Luděk Saxl ze Strunkovic. „Nás bylo v ročníku pět. Nejvíc to bylo asi osm, ale třeba také jen tři," zmínil se. „Museli jsme mít mnohem větší samostatnost než děti v běžné třídě. Pan učitel zpravidla zadal těm starším nějaký úkol a věnoval se těm mladším. Někdy také měla část z nás posunuté vyučování třeba až od deseti hodin. Společně jsme měli jen zpěv a tělocvik. Bylo to vlastně jen takové cvičení, v tom malém prostoru ani na nic víc místo nebylo," doplnil. Přes rozdíly ve výuce necítil, pokud jde o znalosti, přechod na základní školu ve Strakonicích nějak těžce.

Zbytek školní docházky absolvovaly strunkovické děti ve Strakonicích nebo ve Volyni. Předpisy, kde mají pokračovat, se v průběhu doby různě měnily.

Luděk Saxl také patřil mezi generaci, která ve škole ještě zažila i tělesné tresty. „Taky mě to párkrát potkalo. Tenkrát se to prostě tak řešilo, nic se do žákovské knížky nepsalo. Pokud to bylo nutné, pan řídící počkal před školou, až rodiče půjdou domů a rovnou to s nimi vyřídil. Když jsem pak v šesté třídě už ve Strakonicích dostal poznámku, maminka k tomu připsala, když ji podepisovala: Když bude zlobit, tak seřezat," zavzpomínal na školní léta.

Po uzavření školy zůstával objekt dlouhou dobu opuštěný. V roce 2001 prošel rekonstrukcí. O jeho současném využití řekl více starosta Zdeněk Filip. „Máme tam obecní úřad. Dále sál, kde pořádáme například obecní ples. V místech, kde býval byt učitele, je nyní hostinec. V budově je i sociální zařízení pro sousední sportoviště," doplnil.

V zahradě u školy je dnes také víceúčelové hřiště s umělým povrchem, kde místní hrají hlavně tenis nebo nohejbal. Sportoviště za víc než jeden milion korun se Strunkovickým podařilo vybudovat za pomoci dotací.