Místní školu zažil i pětašedesátiletý místní obyvatel Josef Juzek „Jak jsem nastoupil do první třídy, hned jsem rozbil okno. Lumpáren bylo za školní léta hodně. Ale život tenkrát byl jiný. Proháněli jsme třeba míčky po silnici, kudy téměř nic nejezdilo," zavzpomínal.

Sedmdesátiletý Václav Louženský z Paračova vzpomíná, jak začal chodit do školy, kde učili oba jeho rodiče. Příhod byla za školní léta celá řada. „Například jednou sem přiletěl orel, byl zraněný. Byl za školou. Cehničtí koně tenkrát jezdili na pohřby. Orel slyšel tu muziku a rozletěl se. Málem ty koně splašil," zmínil se.

Ke škole patřila i zahrada, kde děti pracovaly. I přes prázdniny se udržovala. „Měli jsme rozdělené služby," dodal Václav Louženský.
V bývalé školní budově nyní sídlí obecní úřad, je tam společenská místnost, kde se konají nejrůznější akce a také se tam nachází ordinace lékaře. Ještě předtím část školy využívalo asi patnáct let místní zemědělské družstvo, které tam mělo přidruženou výrobu. Po zavření školy se také jednalo o tom, že by tam mohla být mateřská škola, ale k tomu nedošlo.

Z historie
Klade-li se začátek paračovské farnosti do 2. poloviny 14. století, znamená to, že ve stejné době se v obci začalo i vyučovat. Podle úředních listin spadá oficiální začátek školy do roku 1756. Počet žáků byl v tom roce 74 a chodily sem děti také z obcí Skály, Kváskovice a Radějovice.
Samostatná školní budova však byla vystavena až v roce 1800. Nová prostornější škola vznikla pak v roce 1881, přebudováním a dostavěním zakoupeného objektu. Jedním z místních učitelů byl také známý archeolog Bedřich Dubský.
V Paračově škola fungovala až do vybudování nové školy v Cehnicích v polovině sedmdesátých let.