Když v minulých dnech vkráčel první porevoluční starosta města Augustin Koch do redakce Strakonického deníku, zároveň s ním vešla i jakási atmosféra minulosti, byť nedávné. „Možná, že ani není na co vzpomínat. Ale když už jsem tady," řekl zároveň s podáním ruky. Bylo na co vzpomínat a nad kávou zazněly vzpomínky, které v sobě měly nostalgii, nadhled, humor, ale i určité varování.
Byl jste prvním porevolučním starostou Strakonic, ale ve své funkci jste setrval pouze rok. Z jakého důvodu?
To bylo v roce 1991. Důvod byl prostý. Nechtěl jsem tuhle práci dělat déle než rok nebo dva a také jsem na to svoje okolí upozorňoval. Chtěl jsem se věnovat rodině, své práci a basketbalu.
Jak jste se dostal do komunální politiky a k tomu, že jste byl starostou?
Jako slepý k houslím. Občanské forum se tehdy skloňovalo ve všech pádech a když došlo na lámání chleba a bylo jasné, že OF vyhraje, tak najednou nikdo starostu dělat nechtěl. Přehazovali jsme si to jako horký brambor. Osobně jsem si myslel, že by mohl tuhle funkci dělat Josef Vávra, no nakonec jsem to byl já, i když jsem po starostování zase tolik neprahnul. Učil jsem v té době ve Vimperku a líbilo se mi tam. Měl jsem dostat byt a dělat ředitele, což by asi bylo zajímavější. Ale jako starosta jsem získal dost známých a někteří mne nezdraví ještě teď (smích).
Proč jste pak ještě nekandidoval? Měl jste možnost si vše rozmyslet, byl jste zkušenější.
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.
Funkce starosty znamená i pěkný výdělek. Alespoň nyní. Kolik jste bral vy?
Když na ten rok ve funkci vzpomínám, tak tahle věc mi vždycky naskočí. Zkusíte si tipnout, jaký jsem měl plat? To neuhádnete – celých 5800 korun hrubého. Když si vzpomenu na ty řeči od některých lidí, jak strašně jsem si nahrabal, musím se smát. I po těch letech.
