Podařila se mi úžasná věc, spojit práci se zábavou. Ač jsem si užila každou minutu koncertu jako divák, nasbírala jsem zde i hodinovou reportáž. Nicméně bude odlišná v tom, že nejde o hodinu vcelku, nýbrž o průřez celým koncertem.

Než ťuknou paličky

Na místo jsem dorazila už po 18. hodině, abych viděla, jak se taková akce připravuje. Čekací dobu do prvního klepnutí paliček jsem tedy netrávila u stolu ani na baru, ale pobíháním s foťákem na krku po sále a pódiu. První, s kým jsem se dala do řeči, jednak aby požehnal mému úmyslu a jednak protože nebýt něj, akce by se zřejmě nekonala, byl pořadatel Jiří Toman. „Hlavně, aby přišli lidi,“ zněla jeho hlavní obava. To je věc, na které celý koncert stojí. Všechno může být dokonale připravené, kapely v perfektní formě, ale když nebudou mít komu hrát, asi to nebude moc platné.

Druhá část mé hodinové reportáže probíhala těsně před koncertem v zákulisí. Kupodivu jsem tu na moc „povolaných“ osob nenarazila. „Já jsem na místě vždycky první, zbytek kapely čeká na hotelu a dorazí později,“ informuje mě Pepsi, člen kapely Doga. Koneckonců si to můžou dovolit. Doga, která svojí muzikou těší fanoušky už 22 let, nastoupí na scénu až jako poslední ze čtyř kapel.

Pohled do zákulisí

V šatně jsem narazila také na zvukaře. Co dělá bubeník nebo basák si umím představit, ale co všechno obnáší práce zvukaře? „Obnáší to přijet na místo minimálně čtyři hodiny před koncertem a zhruba čtyři hodiny po něm teprve odjet,“ říká Viktor Koubík z Horažďovic. Na koncerty jezdí stabilně ve třech lidech, někdy je třeba i dalších dvou. „Většinou pracuji hlavně o víkendech, ale kolikrát se hraje i v týdnu, takže to dělá třeba dvanáct třináct akcí do měsíce,“ pokračuje zvukař, který se touto profesí živí. „Ve strakonické sokolovně se pracuje dobře, pořadatel se o nás hezky stará,“ doplňuje Viktor Koubík.

Sama vidím, že všichni, kdo čerpají síly před koncertem v šatně, nestrádají. Poslední, koho jsem tady odchytla, je manažer Radek Sladký. Jeho úkol je celou akci zajistit, včetně promo kolem koncertu. „Starám se o kapely,“ shrnuje svou práci manažer, který má pod sebou například kapely Alkehol, Harlej nebo Debustrol.

Na třetí část hodiny jsem se přesunula do sálu sokolovny. Lidí už znatelně přibylo, ale počítám, že to ještě není vrcholný počet. Někdo už poskakuje do rytmu první kapely, někdo si dělá náladu na baru, jiní sedí u stolů a zbytek postává okolo parketu. A já zase pobíhám s foťákem a pozoruji dění kolem sebe.

Atmosféra pohlcuje

Sokolovnu ve Strakonicích už jsem navštívila mockrát a musím říct, i přes to, že to není žádný obrovský ani extra moderní sál, že se mi tady koncert vždycky líbil. To se nezměnilo ani tentokrát. Většinou jsem ani nevnímala, že vlastně pracuji. Bubny. Kytary. Řev fanoušků. Létající kelímky s pivem. Vlasaté hlavy mlátící do rytmu. Dav zpívající jako jeden člověk. Zkrátka rockový koncert, jak má být.

Atmosféra mě začíná pohlcovat a má pracovní hodina je u konce, takže ukládám foťák do bezpečí tašky a přidávám se ke kamarádům.

Na společný koncert kapel Hamr, Traktor, Alkehol a Doga nakonec dorazilo okolo 350 lidí.