Kdy a proč jste založili občanské sdružení Regio Pošumaví?
Sdružení jsme založili v roce 2005 jednak proto, že tento právní subjekt se může účastnit správních řízení a při žádostech o různé finanční podpory má větší šance než jednotlivci.
Jedna z aktivit sdružení je dokumentace kapliček a božích muk, kolik jich vlastně máte zmapovaných?
Ve stanovách našeho o. s. je dokumentace a oprava drobných sakrálních staveb jako jeden z hlavních bodů činnosti. Zaměřujeme se detailně na blízké okolí Volyně – jde o desítky kapliček a božích muk a stovky křížků. Dokumentujeme průběžně nejen jejich stav, ale shromažďujeme veškeré archivní záznamy, historické fotografie či ústní vyprávění pamětníků o jejich vzniku a vývoji. Je to jedinečné dědictví po našich předcích, které bylo vytvořeno z té nejhlubší a nejčistší víry v Boha, a je nutné ho zachovat pro další generace. V roce 2007 se nám podařilo část této dokumentace vydat jako drobnou publikaci s názvem Stopy v krajině, kde je zmapováno třicet stavbiček. Je to jakýsi průvodce po starých, dnes již polozapomenutých, cestách naším krajem pro hloubavé duše. V budoucnu snad dojde i na další pokračování. V současné době především sháníme peníze a realizujeme opravy poškozených křížků u cest.
Kdy se vlastně tyto drobné stavbičky přestaly stavět?
Myslím si, že nikdy. Ty nejstarší jsou němými svědky událostí již stovky let. Asi nejvíce se jich postavilo ve století devatenáctém, ale i v dnešní době si lidé nechávají stavět drobné kapličky či sloupky na svých pozemcích. Je to ale už trochu jinak posunuté, více osobní a méně sdílející. Většinou už to není ve veřejném prostoru, u cest či na rozcestích, ale v zahradách za plotem. I to charakterizuje dnešní dobu.
Nakolik pro vás byla zajímavá příprava výstavy o historii Klubu českých turistů ve Volyni a doprovodné knihy?
Práce na přípravě materiálů pro tuto výstavu byla mimořádně zajímavá. Všechno vzniklo díky souboru asi dvou set ručně kolorovaných diapozitivů, uložených bez většího povšimnutí od roku 1948, po zániku KČT, v archivu volyňského muzea. Chtěli jsme tyto unikátní snímky z 20. let 20. století ze Šumavy a Pošumaví ukázat návštěvníkům našeho muzea. V roce 2010 jsme připravili výstavu věnovanou 70. výročí znovuzaložení odboru KČT ve Volyni. Při shánění materiálu mezi pamětníky se nám dostal do rukou dokument – mnohastránkový rukopis Stanislava Laciny, z něhož se vyklubala autentická přednáška k výše zmíněným diapozitivům z roku 1925. Byl to úžasný objev a nám se podařilo tyto dva, desítky let od sebe oddělené, materiály propojit a oživit pomocí počítačové techniky. Nejprve vzniklo DVD s nově namluvenou přednáškou, které jsme pravidelně promítali po dobu trvání výstavy. Značný zájem o DVD a jeho projekci vedl k vydání publikace s názvem Krásy Šumavy v loňském roce. Čtenáři zde najdou autentický text přednášky, výběr osmdesáti neznámých snímků ze Šumavy a Pošumaví a podrobnou historii KČT ve Volyni v letech 1920 až 1948, doplněnou zajímavými archivními dokumenty a fotografiemi. Nedílnou součástí publikace je DVD s přednáškou, obohacené o vzpomínky pamětnice. Ve spolupráci s náčelnicí volyňského Sokola chystáme výstavu s názvem Sokol žije!, která mapuje činnost místního Sokola a je uspořádána u příležitosti letošního všesokolského sletu. Výstava zaplní výstavní prostory volyňské renesanční radnice a návštěvníci ji mohou zhlédnout po celou turistickou sezonu. Zároveň s kolegy muzejníky připravujeme na první červnový týden doprovodnou pracovní dílnu pro žáky základní školy k letošní hlavní výstavě ve tvrzi Barvířství a modrotisk v Pošumaví. Během návštěvy muzea objeví tajemství modrotiskové techniky, historii volyňských barvířů, seznámí se s rostlinami používanými dříve k barvení látek a sami si budou moci tisknout z připravených matric.
Při přípravách podkladů pro výstavy trávíte hodně času v archivu, baví vás to?
Archiv je zvláštní místo, kde přestávám vnímat čas. Ponořena do různě starých dokumentů hltám každou novou informaci, která by mohla zapadnout do mozaiky, na níž pracuji. Je to úžasný pocit, když se povede odkrýt dlouho tušené (nebo taky úplně netušené) a doložit to historickými fakty. Je to pro mne velmi obohacující činnost.
Ptá se:
Veronika Kovářová
Profese: architektka a webová grafička
Záliby: výroba šperků, cesty za architekturou
Motto: …jo, umění a kytky, to je moje!
Odpovídá:
Jindřiška Černá
Profese: pracovník muzea
Záliby: příroda, turistika, kolo
Motto: Užít si každý den
Darina Vernerová