Anna Šlesingerová představila v pátek na strakonickém hradě větší část své sbírky panenek. K jejich sbírání se před lety dostala víceméně náhodou. A jejich kouzlu propadla natolik, že se pustila i do jejich výroby. Jejíma rukama projde panenka od počátečního výpalu porcelánu, přes malování až nakonec po šití garderob. „Byla to taková cesta pokus omyl. A učím se pořád. Některá panenka mi zabere třeba tři měsíce, ale je to různé kus od kusu," zmínila se. A kterou ze své bohaté sbírky má nejraději? „To se nedá tak jednoduše říct. Asi vždycky tu poslední, na které právě pracuji," dodala.

Anna Šlesingerová poprvé vystavovala své panenky ve Strakonicích před patnácti lety. Tenkrát bylo součástí výstavy několik ukázek z její sbírky. O dva roky později už měla první autorskou výstavu. Ty se pak konaly po celé republice. Jak při páteční vernisáži uvedla místostarostka Ivana Říhová, v době konání první výstavy ředitelka Muzea středního Pootaví, právě otevíraná expozice je už 41. v pořadí. „Ve Strakonicích se také konala první celorepubliková soutěž panenkářek, jejíž další ročníky byly v Blatné či Jindřichově Hradci," doplnila.

Svět panenek učaroval řadě lidí. To bylo vidět na hojné návštěvě slavnostního zahájení. Přišla i Miroslava Fišerová ze Strakonic. „Čínské panenky, které v poslední době zaplavují trh, nebudou mít nikdy duši, jako mají ty od Anny Šlesingerové," řekla.

Výstava, které obsahuje desítky panenek, a to nejen věrných reprodukcí francouzských a německých panenek, ale i portrétních panenek vytvořených přesně podle fotografií, bude k vidění v prostorách Muzea středního Pootaví až do konce října.

Anna ŠlesingerováNarodila se v roce 1946 v Praze, kde vystudovala elektrotechnickou průmyslovku. Této profesi se věnovala do roku 1981, kdy emigrovala do Německa. Jejím prvním působištěm byl Norimberk. V Německu se seznámila se svým manželem, také Čechem, Jiřím Šlesingerem. Dnes žijí v malém městysu Schwanstettenu. Anna Šlesingerová se k panenkám dostala náhodou při návštěvě známé, kde viděla jejich sbírku. Když se vrátila domů, vyprávěla o tom žačkám na kurzu paličkovaní a vyšívání, který tehdy ve svém volnu vedla. Všechny hned nadchla představa, že by si mohly také nějakou panenku vyrobit. Anna Šlesingerová se nakonec rozhodla, že povede nový kurz na výrobu panenek. V té době neměla ani pec a o technologii nevěděla téměř nic. Pustila se do studia, koupila první malou pec, formu a láhev porcelánu. Jak sama říká, nejvíc se naučila formou pokusů a omylů. Dodnes se dělí o své bohaté zkušenosti s ostatními.