První útočná vlna proběhla v ranních hodinách, kdy byla obsazena letiště, na která následně začala přistávat transportní letadla s vojenskými jednotkami.

U příležitosti 20. výročí československého „Vítězství pracujícího lidu“ prohlásil tehdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, že jsou potřebné změny po triumfu socialismu a že cílem je tzv. „Socialismus s lidskou tváří“. Tím byl zahájen proces, zvaný Pražské jaro: v dubnu započal program liberalizací, mezi něž patřil nejen důraz na ekonomické uvolnění ve prospěch spotřebního průmyslu, ale především svoboda tisku, svoboda projevu, svoboda pohybu a připouštěla se už i možnost vícestranné vlády. Změny byly stále více oceňovány a podporovány obyvatelstvem, ovšem vedení KSČ k těmto iniciativám nemělo jednotný postoj: mezi reformátory podporující Dubčeka patřili předseda vlády Oldřich Černík, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, předseda Národní fronty František Kriegel, mezi konzervativní odpůrce změn patřili především předseda ÚV KSS Vasil Biľak, ministr dopravy Alois Indra a člen předsednictva ÚV KSČ Oldřich Švestka, na jejichž stranu přeběhl i původní reformátor Drahomír Kolder.

Svoje zážitky  z okupační doby vyprávěl bývalý redakční kolega František Třeštík.Dny před 49 lety v srpnu 1968 trávili dnes již pamětníci různě. Na 21. den tohoto měsíce vzpomínal redakční kolega František Třeštík. „Dny okolo 21. srpna jsem byl v pracovní neschopnosti a ležel doma v posteli s úrazem, který jsem si přivodil při fotbale v katovickém dresu. Nicméně zprávy z rozhlasu a z televize jsem sledoval. Jinak jsem v té době pracoval v ČZM Strakonice jako úředník a vím, že to tam bylo docela husté. Vzpomínám si, že 21. srpna dopoledne jsem viděl z okna bytu, jak jinak naší poklidnou ulicí Švermova (dnes Jiřího Fifky) projíždí ruský tank. A to vůbec nebyl příjemný pocit, nikdo z nás totiž netušil, co bude dál. Samozřejmě jsme měli strach, ale převládalo obrovské zklamání a naštvání. To si však jistě dobře pamatují i moji vrstevníci.“

Zakladatel běhu 21. srpna František Kouba trávil srpen 1968 na prázdninách u svého strýce v Praze na Vinohradech.Organizátor běhu 21. srpna František Kouba z Habeše trávil dny o tehdejších prázdninách u svého strýce v Praze na Vinohradech. „Strejda bydlel kousek od rozhlasu, dnes a denně jsem okolo chodil, to už bylo rozstřílené muzeum. Kolem hlídkovali ruští vojáci, nebyl to příjemný pocit. A když jsem se chtěl vrátit do Strakonic, musel jsem dojet na Smíchov. Autobusy dále nejezdily. Tam nezbývalo než čekat, až se nějaký objeví. Bylo to jako v Rusku, neexistovala pravidelná doba odjezdu, až se naplnil, tak zase jel zpět.

Invaze vojsk:
V průběhu invaze bylo nasazeno do československých ulic přibližně 6300 tanků, které byly následovány velkým počtem pozemních jednotek v odhadovaném počtu 200 000 až 500 000 mužů.
Ode dne vstupu vojsk na území Československa do konce roku zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a dopravních nehodách zaviněných okupačními vojsky 108 Čechů a Slováků. Kvůli okupaci pak do roku 1989 zemřelo 402 civilistů, nejvíce z nich při autonehodách. Invaze měla za následek také emigraci přibližně 100 000 lidí do konce roku 1969, dalších 140 až 250 tisíc lidí pak emigrovalo do roku 1989. Sověti uvádí během prvního měsíce invaze 104 svých mrtvých.