„Fotografie ukazovaly americké vojáky, kteří se baví tím, že sexuálně ponižují a jinak zneužívají vězně,“ napsala Dana Milbanková 1. května 2004 pro The Washington Post.

„Do vězňů stříleli projektily, které nezabíjejí, nenechali je vyspat a nechávali je nahé,“ zaznamenal do denních záznamů, jež byly později vydány, rotný Ivan L. „Chip“ Frederick II. Byl jedním z 11 amerických vojáků, kteří nakonec přiznali vinu nebo je odsoudil soud ustanovený kvůli jejich zacházení se zadrženými ve věznici. Skandál rozdmýchal napětí s arabskými národy, které pomáhaly americkému válečnému úsilí v Iráku.

„Arabské země reagovaly vztekem a odporem. Bushova administrativa a američtí vojenští představitelé se snažili potlačit rozruch a zmírnit obavy mezi spojenci,“ napsala Milbanková.

Mezinárodní skandál

Fotografie, které vznikly v irácké věznici Abú Ghrajb během října a listopadu roku 2003, se staly nejdříve předmětem tajného armádního vyšetřování, jenže před 20 lety se prostřednictvím stanice CBS News dostaly na veřejnost. Kromě ponižovaných vězňů ukázaly také tváře konkrétních amerických vojáků, poddůstojníků i důstojníků, mužů i žen – kteří se týraným zajatcům smáli a spokojeně se s nimi fotili.

„To, čeho jsme teď svědky v Iráku, je logický důsledek toho, jak je tzv. válka proti teroru prosazována bez ohledu na porušování lidských práv a pravidel války,“ uvedla mezinárodní organizace Amnesty International ve svém prohlášení z 1. července 2004.

V tomto prohlášení vyjádřila znepokojení nad tím, že se americká vláda vyjadřuje ke svým závazkům dodržovat mezinárodní standardy lidských práv jen neurčitě.

Irácký policista prochází kolem zdemolovaného auta na místě výbuchu v jihoiráckém městě Basra 21. dubna 2004. Více než šedesát lidí bylo při explozi zabito a asi sto zraněno.
Útok v Basře: V roce 2004 pět sebevražedných atentátníků proměnilo ulice v jatka

„Týrání není omezeno jen na Abú Ghrajb. Mnoho lidí, kteří jsou drženi na amerických leteckých základnách v Bagrámu a Kandaháru v Afghánistánu, říká, že byli během svého zadržování podrobeni mučení nebo jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení,“ uvedla Amnesty International. Americká vláda nedodržovala podle této organizace ženevské konvence ani na Guantánamu, kde byli zadržováni další vězni.

Jedna z mnoha ikonických fotografií skandálu mučení ve věznici Abú Ghrajb: Lynndie Englandová nutí vězně, jemuž dozorci přezdívali Gus, aby se plazil na vodítku a štěkal jako pesJedna z mnoha ikonických fotografií skandálu mučení ve věznici Abú Ghrajb: Lynndie Englandová nutí vězně, jemuž dozorci přezdívali Gus, aby se plazil na vodítku a štěkal jako pesZdroj: Wikimedia Commons, U. S. Government, volné dílo

Ještě v dubnu 2004 americká armáda oznámila, že 17 vojáků v Iráku, včetně brigádního generála, bylo odvoláno ze služby po obvinění ze špatného zacházení s iráckými zajatci. Šest vojáků bylo v Iráku podle CBS News postaveno před vojenský soud a šest jejich velících důstojníků dostalo důtku a bylo zproštěno služby – jejich kariéra v armádě skončila.

Vojáci nebyli jediní viníci

Obvinění vojáci se však hájili, že by neměli být jedinými obviněnými a že jejich provinění vzešlo z celkové atmosféry, která v Abú Ghrajb panovala.

„Několikrát jsem se ptal několika lidí, kde bych našel kopii nějakých standardních operačních postupů či pravidel nebo předpisů, a nikdo mi nikdy žádné nedal ani mi neřekl, kde by měly být. Jediné, co pro mě udělali, bylo, že mě poplácali po zádech a sdělili mi, že všechno bude OK,“ uvedl seržant Frederick, postavený kvůli skandálu mimo aktivní službu.

Fredericka vinili z toho, že je na fotografiích zachycen, jak ponižujícímu jednání s vězni přihlíží. On sám ale uváděl, že se necítí vinen, a hájil se, že ke zneužívání vězňů vedl samotný způsob, jakým armáda věznici řídila.

Americký voják stojí v ložnici chaty, ve které žil bývalý irácký diktátor Saddám Husajn předtím, než byl 13. prosince zajat ve svém nedalekém úkrytu v ad-Daúru u Tikrítu.
Nové detaily ze zatčení Husajna. Voják poprvé promluvil o průběhu tajné operace

„Neměli jsme žádnou podporu, žádný výcvik. Já jsem neustále žádal své velení, aby nám nějaká pravidla a předpisy poskytlo. Ale to se prostě nestalo,“ řekl Frederick.

Frederickův právník Gary Myers argumentoval, že jeho klient neměl být nikdy trestně obviněn – protože vojáci sloužící v Abú Ghrajb nejenže nebyli dostatečně vycvičeni a instruováni, ale dokonce dostali rozkaz, aby vězně před výslechy rozmluvili a postarali se o to, aby jejich zajatci změkli.

„Jediné, čím jsem si jistý, je to, že máte-li před sebou neviditelného nepřítele, který zabíjí vaše kamarády, a nemůžete ho identifikovat, tak se stane něco pobuřujícího. A jediné, co tomu může zabránit, je silné velení shora… Profesionální velení shora,“ konstatoval Myers.

Irácký diktátor Saddám Husajn před soudem. Nařízení masových poprav v Dudžailu se v roce 2006 stalo jedním z hlavních bodů obžaloby proti němu. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven
Chtěli ho zabít, pomstil se. Saddám Husajn před 40 lety stvořil krvavý čtvrtek

Podle CBS News nebyl Frederick skutečně žádný rozený sadista. Ke službě v Iráku se přihlásil jako záložák dobrovolně a byl hrdý na to, že tam může sloužit. Pro službu v Abú Ghrajb se jevil jako téměř nejlepší možný kandidát, protože předtím pracoval jako korekční důstojník ve věznici ve Virginii, kde byl hodnocen coby „jeden z nejlepších“.

„Jeho velitelé mu nikdy neposkytli řádný výcvik a pravidla. Elixír moci, elixír víry, že pomáháte CIA, vy, který jste z malého města ve Virginii, to je něco opojného. A vede to k tomu, že dobrý člověk dělá věci s vírou, že pomáhá a slouží spravedlivé věci a že pracuje pro lidi, jež považuje za důležité,“ vysvětloval Frederickův právník.

Věznice jako symbol teroru

Ponižování vězňů v Abú Ghrajb vyvolalo mezinárodní pobouření i proto, že právě tato věznice byla po dlouhá léta jedním ze zlověstných symbolů režimu Saddáma Husajna – tedy režimu, který americká armáda slíbila svrhnout a změnit. Po desítky let byli do Abú Ghrajb odváděni vězni, aby z tohoto vězení už nikdy nevyšli. Bylo to ústředí Saddámovy říše strachu. A ti, kteří měli štěstí a přežili, vyprávěli hrůzné historky o mučení, jaké si ani nelze představit – a o bezdůvodných popravách.

„Navštívil jsem Abú Ghrajb pár dní poté, co bylo osvobozeno. Byl to ten nejstrašnější pohled, jaký jsem kdy viděl. Řekl jsem jen: 'Jestli někdy existoval důvod, proč se zbavit Saddáma Husajna, bylo to kvůli Abú Ghrajb.' Ležela tam těla ožraná psy, těla zmučená elektrodami vystupujícími ze zdí. Bylo to hrozné místo,“ uvedl pro pořad CBS 60 Minutes II bývalý šéf prezidia CIA Robert Baer.

Zátah proti domu. Akce se zúčastnilo až 200 vojáků 101. výsadkové divize americké armády, fotografie zachycuje okamžik, kdy z budovy vyšlehl plamen po zásahu protitankovou řízenou střelou TOW
Smrt Husajnových synů: Udaj a Kusaj se nedali lacino, z jejich úkrytu byl cedník

„Šli jsme do Iráku, abychom takovým věcem zabránili, a teď jsme viděli, že se skutečně dějí, a to pod naším velením,“ uvedl pro stejný pořad bývalý podplukovník námořní pěchoty Bill Cowan.

Fotografie zachycující mučení nahých iráckých vězňů americkými vojáky se staly předmětem vyšetřování poté, co je jeden z vojáků, který je obdržel od svého kamaráda, předal nadřízeným. Ale obrovský mezinárodní skandál se z nich zrodil až poté, co se objevily v tisku: přičemž veřejnost pobouřilo právě to, že přítomnost amerických vojáků měla v Iráku garantovat dodržování lidských práv.

„Co může říct armáda konkrétně Iráčanům a dalším, kteří to uvidí a vezmou si to osobně? První, co bych jim řekl, že nás to zděsilo také. Naši vojáci mohou být přece také zajati. A očekáváme, že náš protivník, nepřítel, s nimi bude zacházet dobře. Ale pokud my sami nedokážeme být příkladem toho, jak s lidmi zacházet důstojně a s úctou, nemůžeme chtít od jiných národů, aby se tak chovaly k našim vojákům. Co bych tedy řekl iráckému lidu? Že je to špatné. Je to odsouzeníhodné, ale nereprezentuje to 150 tisíc našich vojáků, kteří jsou tady. Totéž bych řekl americkému lidu… Nesuďte svou armádu na základě činu pár jednotlivců,“ uvedl tehdejší mluvčí americké armády Mark Kimmitt.

Při obsazení kuvajtského hlavního města narazily koaliční síly mimo jiné na dva opuštěné irácké tanky. Jejich posádky utekly
Kuvajt je osvobozen, řekl před 30 lety Bush. K vítězství pomohla i klamná akce

Jeden z civilních vyšetřovatelů v Abú Ghrajb při vyšetřování přiznal, že „neúmyslně rozbil několik stolů během výslechů“, když se snažil „vystrašit“ vězně. Odmítl ale, že by někomu ublížil.

„Někdy jsme museli použít sílu, abychom přiměli vězně ke spolupráci. Dělali jsme to přesně, jak to určovala naše pravidla angažovanosti. Naučili jsme se trochu arabsky, základní příkazy. Když nechtěli poslouchat, tak jsme je někdy trochu šťouchli nebo něco podobného, ​​abychom je přiměli ke spolupráci. Abychom mohli svůj úkol splnit,“ hájil se Frederick, který uváděl, že až do jeho obvinění mu nikdy nikdo neukázal žádný výtisk pravidel Ženevské úmluvy pro zacházení s válečnými zajatci.

Také armádní vyšetřování potvrdilo, že vojáci v Abú Ghrajb nebyli vůbec vycvičeni podle pravidel Ženevské konvence. Většinou to byli stejně jako Frederick záložníci, vojáci na částečný úvazek, kterým se specializovaného výcviku pro zacházení s válečnými zajatci vůbec nedostalo.

Frederick se hájil i tím, že jich bylo na počet vězňů příliš málo: „Bylo tam přes 900 vězňů. A těch 900 mělo na starosti jen pět vojáků plus dva poddůstojníci.“