Kliknutím zvětšíte„Začali tím, že mi strhávali nehty na nohou. Dívala jsem se do dálky a upírala pohled na vrcholky stromů. A říkala jsem si, že má mysl se musí ztratit v modrém nebi a v těch stromech. Že se z tohoto místa, kde jsem teď, musím dostat pryč. A je to vtipné a velmi zvláštní, ale ve chvíli, kdy akceptujete smrt, je najednou všechno v pořádku.“ Tak v roce 1992 v rozhovoru pro BBC vzpomínala na jeden z krutých výslechů bývalá britská špionka z období druhé světové války, Odette Sansomová (známá je také pod svými dalšími příjmeními Churchillová či Hallowesová, různé zdroje uvádějí různá příjmení, Sansomová nejčastěji, pozn. red.).
Nacisty byla mučena za dva roky, co ji věznili, mnohokrát. Všechny nelidské výslechy i pobyt v koncentračním táboře Ravensbrück dokázala přežít bez toho, aniž by prozradila jména svých spolupracovníků. Později byla za své hrdinství několikrát vyznamenána a patří mezi nejslavnější britské druhoválečné špionky. 28. dubna by oslavila přesně 110 let.
Osudové fotografie z lepších časů
Původem byla pozdější britská špionka Francouzkou. Na svět přišla 28. dubna 1912 jako Odette Marie Léonie Céline Braillyová ve francouzském městě Amiens. V dětství si prošla těžkou nemocí, kvůli které byla měsíce upoutána na lůžko a na více než tři roky téměř přišla o zrak. Ze všeho se ale dostala a ve svých devatenácti letech potkala v severofrancouzském městě Boulogne svého prvního manžela Roye Patricka Sansoma. Za svou láskou se Odette odhodlala odejít z rodné země. Svou první dceru Françoise Edith sice ještě přivedla na svět ve Francii, další dvě dcery ale už porodila jako novopečená Britka.
Kdyby do života mladé rodiny nezasáhla válka, Odette Sansomovou by dnes historie zřejmě neznala. „Byla manželkou, matkou tří dětí, která nekouřila, nepila a dokonce ani nenadávala. Působila zcela obyčejně, možná dokonce nudně,“ popisuje Odette magazín Time. Jenže události, do kterých uvrhl Evropu Adolf Hitler, udělaly z obyčejné mámy od rodiny trénovaného zabijáka a špionku.
Vše začalo zcela nevinně. Roy Sansom byl kdesi na frontě a Odette se svými dcerami žila ve městě Somerset. „Jednoho dne jsem viděla v novinách a také slyšela v rádiu, že jsou lidé vyzýváni, aby poslali fotografie určitých míst ve Francii na udanou londýnskou adresu. Poslala jsem je, ovšem omylem na špatnou adresu. Byly to zcela nevinné fotografie, z pobřeží či Boulogne nebo Calais. Myslela jsem, že to odesláním skončí, nečekala jsem, že by se mi fotografie někdy vrátily. Proto jsem byla velmi překvapená, když o několik týdnů později přišel děkovný dopis s otázkou, zda bych se mohla dostavit k rozhovoru do Londýna,“ vypráví Odette Sansomová v nahrávkách, které má k dispozici britské muzeum Imperial War Museums.
Ony fotografie ve skutečnosti shánělo britské námořnictvo a špatná adresa, na kterou žena snímky poslala, bylo armádní velitelství. Tento omyl každopádně zaujal armádní veitele, a ještě více je zaujalo, že je Odette Francouzka. Na rozhovoru v londýnském ústředí, kam se přeci jen vypravila, ji proto čekalo množství podivných otázek. „Nerozuměla jsem jim, ale řekla jsem, že chci něco udělat, nějak pomoct. Konec konců, můj otec zemřel v první světové válce, můj bratr a muž bojovali v této. Tak jsem nabídla, že klidně pomohu s překlady nebo se postarám o dva, tři francouzské vojáky, ale zároveň jsem řekla, že moc užitečná asi nebudu, protože mám tři děti,“ vypráví na záznamech Sansomová.
Následně se vrátila domů za svými dcerami, předchozí rozhovor ale nedokázala vytěsnit z hlavy. A když se pak od Červeného kříže dozvěděla o útrapách, jaké zažívají Francouzi - i její matka - při německé okupaci, rozhodla se konat. „Uvědomila si, že toto je šance udělat něco pro to, aby pro své dcery připravila lepší budoucnost a posloužila dvěma zemím, které milovala,“ konstatuje web Odette´s Tea Room, který se věnuje příběhu slavné špionky.
Z toho něčeho se brzy vyklubala extrémně nebezpečná mise.
Láska na hranici smrti
Ono ústředí, kam se Odette Sansomová vypravila k rozhovoru po zaslání fotek, a na jehož nabídku spolupráce se pak rozhodla přistoupit, bylo britské Oddělení pro zvláštní operace (Special Operations Executive (SOE)). Šlo o zvláštní sekci britské zpravodajské služby MI6 založenou na popud Winstona Churchilla. Operativci SOE prováděli sabotáže na nacisty okupovaném území, spolupracovali s místním odbojem a přitom sbírali zpravodajské informace. Patřili mezi ně jak Britové, tak členové okupovaných národů. „Velitelé SOE si u Odette všimli silného patriotismu, smyslu pro povinnost a odvahy. A proto ji požádali, aby se stala agentkou služby ve Francii,“ uvádí web Odette´s Tea Room.
Mladá žena poslala své dcery do britské internátní školy a upsala se životu špionky. „Z Odette Sansomové se stal Agent S.23. Při výcviku ji naučili sebeobraně, morseovce i tomu, jak používat zbraně či odolávat při výslechu. Jednatřicátého října 1942 byla dopravena s kódovým jménem Lise do Cannes,“ připomíná web Imperial War Museums.
Byla to mise na hraně života a smrti. „Úmrtnost špionek ve Francii patřila mezi nejvyšší ze všech spojeneckých tajných služeb. Až dvaačtyřicet procent vyslaných agentek bylo zabito,“ konstatuje magazín Time.
Odette dobře věděla, že v případě dopadení ji čeká poprava, přesto se do Francie vypravila. Jejím prvním úkolem bylo spojit se s místní odbojovou skupinou a zajistit pro odbojáře bezpečné ubytování. Vystupovala jako Madame Odette Metayerová. Krátce po příjezdu byl ale její úkol pozměněn. Stala se kurýrem v jednotce vedené Peterem Churchillem. „Jednotky SOE v zahraničí se skládaly ze tří agentů. Velitele, kurýra a radisty. Tato trojice pak spolupracovala s místním francouzským odbojem a společně s ním připravovala sabotáže zaměřené na německé vlaky, zásobování či mosty. Aby se toto všechno podařilo, kurýr (v tomto případě Odette) musel kromě předávání zpráv mezi jednotlivými členy odboje také zajišťovat jídlo, bezpečné úkryty a peníze,“ shrnuje magazín Time. Radistou v jednotce byl Adolphe Rabinovitch.
Mezi Odette Sansomovou a Churchillem i Rabinovitchem se brzy vyvinul velmi blízký vztah a jednotka své úkoly zvládala. Přátelství špionky a velitele jednotky dokonce brzy přerostlo v lásku. To vše na pozadí každodenního boje o holý život, v okupované Francii totiž na každém kroku číhalo gestapo.
"Nemám, co bych vám řekla."
A německá tajná policie byla opravdu výkonná. V lednu se Churchill, Rabinovitch a Sansomová rozhodli, že je načase změnit místo působení (původně operovali na Riviéře) a přesunuli se do Alp, konkrétně do vesnice Saint-Jorioz. Zde se opět spojili s novými spolupracovníky a pokračovali v činnosti. Jenže mezitím v jejich původním působišti infiltroval odboj lovec špionů Hugo Bleicher z německé tajné služby Abwehr. Brzy se dostal ke jménům Sansomové a Churchilla. Přesvědčil zajaté odbojáře, aby ho pod jménem důstojník Henri představili Sansomové a Churchillovi a s odvážnou špionkou se také brzy setkal.
Odette byla podezřívavá a poprosila Rabinovitche, aby se spojil s Londýnem a zjistil o "Henrim" nějaké podrobnosti. Jenže i když Londýn před podezřelým kontaktem varoval, bylo už příliš pozdě. Bleicher nechal v noci na 16. dubna 1943 Sansomovou i jejího velitele a milence Petra Churchilla zatknout. Zachránil se pouze Rabinovitch (zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře, poté, co gestapo odhalilo jeho novou síť).
Zatčení špioni byli převezeni do nechvalně proslulého vězení Fresnes nedaleko Paříže. A zde gestapo začalo s krutými výslechy. Jedenatřicetiletá matka tří dcer v tu chvíli prokázala největší statečnost ve svém životě. „Vyslýchajícím řekla, že ne Churchill, ale ona je velitelkou jednotky a že Churchill ve Francii setrval pouze na její naléhání a o ničem neví,“ připomíná web Imperial War Museums.
Tento akt nesebecké statečnosti Churchilla uchránil před dalšími výslechy (absolvoval pouze dva, při kterých nic nevyzradil a tvářil se, že je obyčejným pěšákem, který navíc nepobral moc rozumu). Pro Sansomovou ale znamenal počátek skoro dva roky trvajícího pekla. „Gestapo ji podrobilo celkem čtrnácti brutálním výslechům. Snažilo se z ní dostat cokoliv o možné poloze radisty či úkrytech dalších špionů. Odette je znala, ale odmítla vypovídat, čímž zachránila mnoho životů,“ uvádí magazín Time.
Její odvaha byla neuvěřitelná. „Při každém výslechu ji gestapo mučilo. Neřekla nic, ani když jí vytrhali všechny nehty na nohou, ani když jí na záda dávali rozžhavené železo. Na každou otázku odpovídala: Nemám, co bych vám řekla,“ uvádí web Imperial War Museums.
Tři měsíce ve tmě
Když si nacisté uvědomili, že Odette nezlomí, rozhodli se poslat ji na smrt. Do koncentračního tábora Ravensbrück. „Tři měsíce byla zavřená v podzemní samotce. Kromě pěti minut denně, kdy jí dozorci rozsvítili malou žárovku, seděla v úplné tmě. Její tělo bylo brzy pokryto strupy a trpěla úplavicí. Začaly jí vypadávat vlasy i zuby a upadla téměř do kómatu. Lékař na ošetřovně jí dal injekci a byla poslána zpět do cely,“ popisuje hororové dny magazín Time.
Smrti se Odette bránila tak, že si pokoušela zachovat co nejjasnější mysl. „První týden věznění na samotce jsem měla nařízenou hladovku. Nikdy jsem si nepředstavovala, jak je hrozné mít hlad. Podařilo se mi ale zachovat si pančuchy, a tak jsem si jimi na samotce natáčela vlasy. Myslela jsem si, že následující ráno může být mé poslední, a tak jsem na tu chvíli chtěla vypadat tak důstojně, jak to jen bylo možné,“ vyprávěla žena v roce 1992 pro BBC.
Po čtvrt roce na samotce byla přesunuta do nové cely nedaleko krematoria. Do jejích oken dopadal prach a vlasy zabitých vězňů. Každý den viděla popravy i to, jak lidé umírali hlady. „To, že ona sama přežila, byl v podstatě zázrak,“ zmiňuje magazín Time.
Její trápení skončilo 3. května 1945, kdy Spojenci vkročili do Německa. „Velitel tábora Fritz Suhren se rozhodl utéct. Jelikož si vzpomněl, že Sansomová se mu při jednom z výslechů pokoušela namluvit, že je příbuznou Winstona Churchilla (s velitelem Petrem Churchillem vzhledem k jeho příjmení používali tuto výmluvu hned při prvních výsleších), Suhren ji při útěku vzal z tábora s sebou, protože věřil, že jako příbuzná britského premiéra by mu mohla pomoct. Když spolu dojeli na místo, kde se nacházeli američtí vojáci, Sansomová jim rychle řekla, kdo je ve skutečnosti muž, který ji přivezl a Suhren skončil v poutech,“ uvádí web Imperial War Museums.
Filmová hvězda
Po válce několikrát vypovídala při procesech s dozorkyněmi z koncentráku a šťastně se shledala nejen se svými dcerami a manželem, který se vrátil z fronty, ale také se svým bývalým velitelem a milencem Churchillem, který stejně jako ona přežil pobyt v koncentračních táborech. V roce 1946 se pak Odette rozvedla a stala se paní Churchillovou. Za statečnost, kterou projevila při výsleších, kdy nezradila nikoho ze svých spolupracovníků, jí bylo jako vůbec první ženě uděleno britské vyznamenání Jiřího kříž (vyznamenání za statečnost pro civilisty, kteří tuto vlastnost projevili za válečného stavu).
V roce 1950 byl o její válečné činnosti a zajetí natočen snímek Odette. „Špionku v něm ztvárnila herečka Anna Neagle,“ připomíná BBC. Film byl velmi úspěšný a z Odette se stala celonárodní hrdinka. O natočení jejího příběhu projevil zájem dokonce i Hollywood, to ale bývalá špionka odmítla, neboť se bála, že by si američtí scénáristé k jejímu příběhu na rozdíl od těch britských něco domysleli. A to nechtěla. Sama vyzývala zejména k tomu, aby se nikdy nezapomnělo na její popravené kolegy ze SOE.
V roce 1955 se rozvedla s Peterem Churchillem a o rok později se provdala za bývalého operativce SOE Geoffreye Hallowese. Zemřela jako dvaaosmdesátiletá, v roce 1995 v anglickém hrabství Surrey.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
