Kliknutím zvětšíteMoskva v posledních měsících hromadila munici, techniku a vojáky na dobytí ukrajinského města Vuhledar. Kvůli tomu je nyní kdysi patnáctitisícové město téměř bez života a všude na dohled jsou vidět převážně jen trosky budov. Divoké boje však nadále pokračují. Rusové chtějí za jakoukoliv cenu město obsadit, protože by jim to pomohlo udržet spojení mezi Doněckem a Krymem. Významně by jim to taky pomohlo při očekávané jarní ofenzívě na severu země.
Ukrajinci si však toto nebezpečí uvědomují, a proto je i jejich cílem udržet oblast ve svých rukou. K tomu jim pomáhá i Mezinárodní legie územní obrany Ukrajiny, která spadá pod armádu a skládá se z dobrovolníků ze zahraničí. Stanice CNN měla možnost strávit dva dny s jedním z operujících týmů ve válkou zasaženém městě a přiblížit jeho denní rutinu.
Na misi s cizineckou legií
Pick-up se zhasnutými světly hluboce hučí do brzkého mrazivého rána, ještě před východem slunce. Pouze tlumená červeně svítící zadní část vozu a výpary z výfuku odhalují jeho obrysy. Vojáci musí být potmě, aby neodhalili svou pozici, a tím na sebe nepřivolali útok ruských dronů slídících po obloze.
Tým zahraničních legionářů čeká další mise. Její cíl není pro specialisty se zkušenostmi nijak složitý. Musí se dostat do jedné z nejvíce obléhaných a poničených částí východoukrajinské fronty - klíčového města Vuhledar. „Připravit,“ vyštěkne americký hlas. Britský voják s kuklou zakrývající obličej souhlasně odpoví a vyskočí na korbu vozidla. Stejně tak učiní kanadští kolegové.
Americký hlas patří Jasonu Mannovi, přezdívanému Doc. Vousatý, dvoumetrový bývalý příslušník námořní pěchoty Spojených států, který má za sebou mise v Afghánistánu a Iráku, vede jednotku zvanou „Phalanx“. K němu a dvěma Kanaďanům nově přibyl nováček z Británie, kterému se říká Scrappy. Jedním z úkolů ranní mise ve Vuhledaru je seznámení Brita s tamním terénem. „Během příštího týdne se něco semele,“ předpovídá podle CNN Mann. Proto potřebuje, aby členové jeho družstva dobře znali své okolí. Očekává se, že se Rusové znovu pokusí město dobýt, aby zaznamenali významný úspěch k ročnímu výročí zahájení invaze.
Průzkum terénu
Automobil rachotí jako kámen po ztvrdlém bahně. Musí jet rychle, protože cesta vede přes otevřený prostor. Malé stromořadí bez listí poskytuje jen mizivou ochranu před dělostřelectvem. Po příjezdu do strategicky důležitého města je hned patrné, co za sebou zanechaly měsíce bojů. Redaktorům se naskýtá téměř apokalyptický pohled. Nicméně je zde už lepší prostor pro krytí, a to díky vysokým sovětským obytným blokům. Všude kolem nich je však klid. „Ráno se neválčí,“ vtipkuje velitel jednotky, ačkoliv předchozí den probíhalo dělostřelecké ostřelování skoro nepřetržitě.
Aby se mohli bezpečně vydat dál do Vuhledaru, musí projít obytnými domy. Skřípajícímí křídlovými dveřmi vstupují do přízračně tichého dvora, kde ochable visí rezavá houpačka. Když se ohlíží kolem sebe, vidí, jak každá budova nese následky zásahů. Okna jsou vysklená, chybí kusy zdí, trosky se válí po zemi, někde jsou dokonce i krátery. „Teď už chápete, proč nerad chodím na tuto stranu,“ říká Mann. Přesto zde ještě žijí lidé. Když vyjdou na ulici, vojáci potkají pár, který si nese nákup.
Zatímco vojáci obhlížejí terén, začíná svítat. Krásný, jasný den je za normálních okolností vítaný, na frontě to však znamená ideální podmínky pro dělostřelectvo. Proto se velitel rozhoduje misi ukončit a vrátit se do tábora. Ten vznikl z rodinného domu v malé vesnici kousek od Vuhledaru. Podobné vojenské stanice vyrostly po celé Ukrajině.
S dělostřelectvem se nedá bojovat
Reportéři CNN mají konečně možnost si více popovídat s velitelem o válce na Ukrajině. Ten jim rovnou odpovídá, že jeho zkušenosti z Blízkého východu ho jen stěží připravily na druh boje, který se vede zde. „Už nikdo dlouho nebojoval v zákopu. Třeba ani druhá světová se tímto způsobem nevedla v takové míře,“ vysvětluje Mann. Dále vypráví, že v asijských zemích se nemusel potýkat s dělostřeleckou palbou. „Občas přiletěla raketa nebo granát, ale tohle je něco naprosto jiného. Proti dělům se nedá bojovat. Prostě se musíte schovat a mít štěstí,“ dodal.
Jason Mann přijel na Ukrajinu začátkem března loňského roku a nejeví známky toho, že by ztrácel své odhodlání angažovat se v obraně pro něj cizí země. „Jsem stoprocentně pevný ve svém rozhodnutí. Rozhodně jsem na správném místě,“ rázně tvrdí pro CNN v bunkru pod spacími prostory jednotky. Konflikt totiž považuje za něco víc než jen boj o území. „Redefinuje se globální řád. Nyní proti sobě stojí demokracie a autokracie,“ vysvětluje. Podle něj se řeší otázka, jestli lidé nechají autokracii, aby v budoucnu ovládala jejich životy, nebo jí v tom zabrání.
Legionáři na Ukrajině
Mezinárodní legie je připojena k ukrajinské 72. brigádě a pravidelně spolupracuje s ukrajinskými jednotkami za pomoci tlumočníků. Jen několik dní před příjezdem CNN jednotka přišla o ukrajinského průzkumníka, kterého zasáhla minometná palba. Minulý týden ho pohřbili.
Mannův šéf, Novozélanďan s přezdívkou Turtle, říká, že odvahu jejich padlého kolegy nebylo nutné překládat. „Byl to milý chlapík. Ale neuměl ani trochu anglicky. Většinu času mluvil přes překladač od Google,“ vzpomíná. Pamatuje si taky, že byl velmi hodný k manželce a dětem. „Vždycky si s nimi každý večer telefonoval,“ přibližuje. Taky se osvědčil v boji. „Bez ohledu na to, jaký měl strach, nikdy neprotestoval,“ říká Novozélanďan.
Ačkoli přesný počet zahraničních bojovníků na Ukrajině není jasný a od začátku války kolísá, Mann odhaduje, že se jejich současný počet pohybuje v řádu tisíců. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba uvedl, že se celkově přihlásilo dvacet tisíc lidí z 52 různých zemí. Podle magazínu Vice ale po roce trvající ruské invaze už o dobrovolné nasazení v bojích není takový zájem, jako tomu bylo loni. Přesto se někteří účastníci vracejí do zákopů.
Muži z jednotky Phalanx jsou však stále odhodlaní bojovat za Ukrajinu. A zejména Jason Mann. Své rozhodnutí vstoupit do armády vnímá jako morální imperativ. Podle něj byl ruský útok jedním z těch okamžiků v životě, kdy nemáte na výběr. „Ničeho nelituji,“ důrazně dodává.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
