„Ztratil jsem vše, co jsem kdy na světě měl. Ta, kterou jsem miloval tak moc, že bych pro ní tisíckrát obětoval svůj život, už víc není." Tak se vyjádřil švédský hrabě Hans Axel von Fersen o popravě francouzské královny Marie Antoinetty. Zkušený voják, potomek mocného švédského rodu a dcera Marie Terezie, provdaná za francouzského krále Ludvíka XVI., k sobě měli nesmírně blízko. O tom, zda šlo o vztah pouze platonický, nebo byli milenci, se historici hádají dodnes. Život hraběte von Fersena byl každopádně kromě vztahu s Marií Antoinettou naplněn napětím a dobrodružstvím. A skončil neočekávaně potupně a krutě.

Psal se rok 1755, když se do rodiny polního maršála Fredrika Axel de Fersen a hraběnky Hedwigy-Catherine de la Gardie narodil syn Hans Axel. Jeho rodiče patřili do švédských nejvyšších kruhů s velkým kreditem na tamním královském dvoře. Otec byl jeden z nejbohatších a nejvlivnějších lidí v severské zemi a měl blízké styky i s francouzským dvorem. Byl to rovněž zkušený vojevůdce. Už jen to chlapce předurčovalo k závratné vojenské a diplomatické kariéře. Rodina nic neponechala náhodě a hrabě Hans Axel se tak učil od útlého dětství několika cizím jazykům a jiným dovednostem. Jeho výchova ale byla striktně vojenská.

Osudový ples

Na počátku sedmdesátých let 18. století se mladý Hans Axel, v literatuře častěji zmiňovaný pouze jako Axel von Fersen, vydal na cestu po Evropě. Měl za sebou roky strávené ve vojenských akademiích, nyní byl čas seznámit se se zahraničními královskými dvory. Samozřejmě nevynechal ani ten francouzský. A právě zde se v roce 1773 poprvé setkal s Marií Antoinettou. Oběma bylo v té době pouhých osmnáct let. Tentokrát šlo o setkání letmé, na to osudové ale nečekali dlouho. „Psal se 30. leden 1774, když se opět viděli. Bylo to na plese v Pařížské opeře a oba spolu dlouze mluvili. Fersen královnu hned nepoznal, protože šlo o maškarní ples, kde jsou všichni maskovaní," uvádí francouzský blog Auria.

I když šlo pouze o jeden večer, mezi Fersenem a francouzskou královnou zjevně přeskočila jiskra. Zjevné to bylo, když se po několika letech služby švédskému králi Fersen opět dostal do Francie. „Na královnu udělal při maškarním plese tak velký dojem, že když se jejich cesty zkřížily o čtyři roky později na francouzském dvoře, Marie Antoinetta jej pozdravila slovy Můj starý příteli," uvádí web zámku Versailles.

V té době se Fersen s Marií Antoinettou začali potkávat pravidelně. Ve svých zápiscích a deníku, jejichž text se dochoval, se mladý hrabě o manželce francouzského krále vyjadřuje jako o nejkrásnější a nejpříjemnější princezně, kterou zná. Jejich vzájemný obdiv ale zůstával v platonické rovině, protože Marie Antoinetta byla v roce 1778 poprvé těhotná.

Fersen se trvale do Versailles přestěhoval v roce 1779, kdy s požehnáním švédského krále Gustava III. vstoupil do služeb Ludvíka XVI.. „Rychle si získal přízeň královny a stal se součástí kruhu jejích nejbližších a nejvěrnějších přátel," popisuje vztah šlechticů web zámku ve Versailles.

Marie Antoinetta, unavená etiketou a náročností francouzského dvora, trávila čas nejraději v zámečku Malý Trianon v zahradách versaillského sídla. Zde byl její život mnohem jednodušší a uvolněnější. Do zámku zvala pouze ty lidi, které sama vybrala. Své blízké přátele. Mezi ně patřil i hrabě von Fersen. Zároveň ale svým počínáním vzbuzovala nevoli u té části šlechty, které se pozvánky do Malého Trianonu nedostalo. Ta královnu silně kritizovala.

A možná právě to byla první chvíle, kdy vznikly pomluvy, že mezi pohledným, šarmantním švédským vojákem a mladou královnou je něco víc, než pouhé přátelství. Zda se zakládaly na pravdě a jak daleko vlastně jejich vztah zašel, není dodnes jasné. Na tom, co mezi dvojicí bylo, se neshodnou ani historici.

Z mnoha zdrojů je jasné, že se milovali. Spor panuje v tom, zda vzájemné city ponechali pouze v platonické rovině, nebo vášeň přerostla v sexuální poměr. „Povaha jejich vztahu je předmětem mnoha spekulací. Neexistuje solidní historický důkaz, že by byli milenci. Ovšem stále je k mání dostatek náznaků, které znemožňují přetrvávající názor zcela vyvrátit. Jejich korespondence poskytuje dostatečnou ukázku jejich vzájemné náklonnosti," připomíná web zámku ve Versailles.

Hrabě a královna totiž udržovali čilou soukromou korespondenci, ve které neváhali oslavovat toho druhého. „Nic na světě mě nemůže odradit od toho, abych vás zbožňovala do dne, kdy umřu," napsala Marie Antoinetta v jednom z dopisů.

Hrdina z Ameriky

Von Fersen je sice známý především kvůli vztahu s Marií Antoinettou, byl však hlavně zkušeným vojákem a talentovaným velitelem. V zásobě měl nejen šarm a hezký vzhled, ale i množství schopností.

Když se Francie koncem sedmdesátých let 18. století rozhodla zapojit do Americké války za nezávislost, Han Axel von Fersen byl jedním z mužů, kteří se vypravili do Nového světa se zbraní v ruce. „Sloužil po boku generála de Rochambeau, který pomáhal americkým sílám proti Britům a zúčastnil se i rozhodujícího obléhání Yorktownu," uvádí internetová encyklopedie Britannica. Mimo jiné se při diplomatických setkáních von Fersen sešel i s Georgem Washingtonem. Popsal ho jako chladného, ale slušného muže.

Do Francie se von Fersen vrátil v roce 1783. Jeho vojenské úspěchy z Ameriky z něj udělaly nejen miláčka královského dvora. Obdivovaly jej hlavy Francie i rodného Švédska. Král Gustav III. ho vyznamenal, udělil nové tituly a radil se s ním o diplomatických záležitostech. Rovněž mu zajistil ocenění od Ludvíka XVI. „Díky záštitě Marie Antoinetty a švédského krále Gustava III. byl von Fersen jmenován plukovníkem francouzského královského pluku Royal Suédois. Svůj čas tak začal dělit mezi francouzský dvůr a velení tomuto regimentu," píše se na webu zámku ve Versailles.

V daném období první poloviny 80. let 18. století spolu von Fersen a Marie Antoinetta trávili nejvíce času. Navzdory svému šarmu zůstával voják stále svobodný. Důvod byl nasnadě a nebyl jím nikdo jiný, než královna. Odhalila to jeho slova z pozdějších let. „Rozhodl jsem se, že se nikdy neožením. Bylo by to nepřirozené. Nemůžu patřit jediné osobě, kterou skutečně chci, takže raději nebudu patřit nikomu," napsal von Fersen v dopisu své sestře.

Vedle rozvíjení vztahu s Marií Antoinettou ale hrabě Hans Axel nemohl zapomenout na své povinnosti. V polovině osmdesátých let byl povolán králem Gustavem III. do Stokholmu, v roce 1788 se pak zúčastnil švédsko-ruské války. Vzhledem k jeho nadstandardním vztahům se švédským králem i francouzským dvorem se brzy vrátil do Versailles. Jako švédský diplomatický vyslanec bedlivě monitoroval politickou situaci ve Francii. Pozorně si všímal náladu ve společnosti, a jak ukazují jeho zápisky, správně odhadl, že absolutismus je u konce s dechem.

Když 14. července 1789 vypukla Francouzská revoluce, von Fersen byl právě u dvora. I když Ludvík XVI. přicházel o moc a z Marie Antoinetty se stala nejnenáviděnější žena Francie, von Fersen zůstával jejich věrným přívržencem a přítelem. O situaci ve Francii rovněž informoval švédský dvůr.

Nezdařený útěk

S postupující revolucí se Ludvík XVI. a Marie Antoinetta stali v Paříži prakticky zajatci. Nahlas to sice nikdo neřekl, ale o tom, že by královský pár mohl volně rozhodovat o svém osudu, se dalo s úspěchem pochybovat. Von Fersen, který nepřestával stát na jeho straně, proto patřil mezi hlavní strůjce pokusu o útěk z Paříže 20. června 1791. Událost je dnes známější pod názvem útěk do Varennes. (Deník o ní psal ZDE)

Byl to právě Axel von Fersen, kdo se zhostil role kočího, když Marie Antoinetta a Ludvík XVI. uháněli z Paříže. Za to, že se útěk nakonec nezdařil, může více okolností. Mezi ně patří ale i rozhodnutí Ludvíka XVI., který pár hodin po zahájení cesty a výměně kočárů rozhodl, že dál se pojede bez von Fersenova doprovodu. Ty střízlivější historické zdroje tvrdí, že důvodem takového rozhodnutí byla králova nelibost, že by měl za záchranu vděčit cizinci.

Podle některých historiků ovšem za Ludvíkovou volbou stálo ještě něco jiného. Britská historička Evelyn Farrová tvrdí, že Ludvík jednoduše nechtěl vděčit za život milenci své manželky. Mimochodem, tato historička, která před několika lety vydala o von Fersenovi a Marii Antoinettě dvě knihy, je silnou zastánkyní verze, že královna a švédský hrabě byli skutečně milenci. A jde dokonce tak daleko, že spekuluje o tom, že s ním královna zplodila i své dvě nejmladší děti.

Ať už byly ale záměry Ludvíka jakékoliv, Fersenovo oddělení od výpravy přispělo k jejímu celkovému neúspěchu. Z královského páru se tentokrát stali vězni už definitivně a začala se skloňovat možnost jejich popravy. Nešťastný von Fersen vyjel dokonce do Rakouska, aby bratra Marie Antoinetty poprosil o intervenci. Neúspěšně.

Švédský hrabě naposledy viděl milovanou ženu začátkem roku 1792. Tehdy se za ní a králem dostal do sídla v Tuileries, kde byli drženi. Stále ještě neustával v diplomatických intervencích u jiných dvorů, aby pro královský pár zajistil podporu. S Marií Antoinettou si nadále posílali šifrované zprávy.

Nic ovšem nepomáhalo. Dokonce ani když v době procesu, který Marii Antoinettu stejně jako jejího manžela odsoudil k smrti, von Fersen zašel za pošťákem, který při útěku do Varennes poznal krále a královnu a prozradil je. O královnině popravě 16. října 1793 se von Fersen dozvěděl, když byl v zahraničí. „I když jsem na to byl připraven a očekával to od chvíle, kdy ji převezli do cely v Conciergerie, realita mě zničila. Neměl jsem sílu nic cítit. Neustále jsem na ni myslel, na hrozné okolnosti jejího utrpení, na pochybnosti, které o mně mohla mít, o mé náklonnosti, o mém zápalu. Ty myšlenky mě mučily," zapsal si von Fersen.

Osudový 20. červen

Zatímco von Fersen řešil možnou záchranu Marie Antoinetty, měnily se podmínky i v jeho vlastní zemi. V roce 1793 byl král Gustav III. zavražděn a na jeho místo se dostal mladý král Gustav IV. Po kariérní stránce tím pro von Fersena nastalo nejlepší životní období. Stal se jedním z nejdůležitějších lidí ve Švédsku. „V roce 1801 byl jmenován maršálem švédské královské koruny, což je jedna z nejvyšších funkcí. V roce 1805 byl pak během konfliktu s Francii královým poradcem," uvádí encyklopedie Britannica.

Úspěch byla ale pouze dočasný. Hrabě Hans Axel von Fersen měl již za pár let zemřít podobně krutou smrtí, jako jeho milovaná Marie Antoinetta. Osudným se mu stal paradoxně opět 20. červen. Stejné datum, jako byl termín neúspěšného útěku francouzského královského páru do Varennes, který měl královně zachránit život.

Po prohrané válce s Ruskem Švédsko v roce 1809 zasáhla rozsáhlá politická krize. Král Gustav IV. po politickém převratu abdikoval a rozhořel se spor o následnictví trůnu. Jak se ukázalo už při Francouzské revoluci a postoji k Ludvíkovi XVI. a Marii Antoinettě, hrabě von Fersen nebyl z těch, kteří změní stranu podle toho, co je pro ně výhodnější. Naopak, opět zůstával věrným přívržencem těch, se kterými měl blízké vztahy v radostnějších časech. „Při revoluci, která sesadila z trůnu krále Gustava IV. von Fersen nehrál žádnou roli. Naopak, ve sporu o následnictví podporoval nástup na trůn králova syna před velmi populárním princem Karlem Augustem z Augustenburgu," připomíná Britannica.

Králem se skutečně stal Karel August, jako panovník ale nepůsobil dlouho. Náhle totiž zemřel, zřejmě na infarkt či vnitřní krvácení po pádu z koně. „Po zemi se rychle rozšířila pomluva, že smrt populárního muže byla ve skutečnosti výsledkem Fersenovy konspirace," píše Britannica. Von Fersen i jeho sestra byli bráni jako královrazi a dostávali výhružky smrtí.

Datum pohřebu Karla Augusta bylo stanoveno na 20. června 1810. Hrabě von Fersen jako maršál švédské královské koruny byl samozřejmě součástí smutečního průvodu, který se linul ulicemi Stokholmu. Rozzuřený dav v jednom bodě zastavil von Fersenův kočár a bránícího se čtyřiapadesátiletého vojevůdce vytáhl ven. Lidé v davu jej začali bít kameny. Na scénu sice dorazil oddíl vojáků, hraběte ale ponechali svému osudu.

Von Fersen se běsnícím lidem snažil uniknout, proti takové přesile ale neměl šanci. Rozzuřený dav jej bil kameny, mlátil vším, co měl po ruce. Až po čase velitel přihlížejících vojenských jednotek navrhl, aby byl von Fersen předveden před soud za vraždu následníka trůnu. Lynč sice skončil a dav utichl, pro hraběte už ale bylo pozdě. Zemřel ještě ten den. Smrt nastala podle všeho ve chvíli, kdy mu jeden z mužů opakovaně skákal na hruď, čímž mu také polámal žebra.

Až několik měsíců po lynči byla von Fersenova rodina oficiálně zbavena všech nepodložených obvinění, že by se jakkoliv podílela na smrti Karla Augusta. Tehdy se zavražděnému hraběti dostalo státního pohřbu se všemi poctami.