Svatoslav Štěpánek není možná tak obecně známý jako jiný český sériový vrah Václav Mrázek, ale není o to méně děsivý. Právě s Mrázkem, který začal vraždit v 50. letech, tedy zhruba 20 let po Štěpánkovi, jej spojuje nejeden společný rys. Oba vrahy vedl k jejich činům sexuální pud, oba v některých případech vyhledávali vhodné oběti při přespolní cestě na kole a útočili střelbou z pistole, oba nakonec skončili na popravišti. Štěpánek však na rozdíl od Mrázka začal vraždit už jako dítě. Jako „skladiště na mrtvoly“ se přitom nerozpakoval používat dům vlastních rodičů.

Problémové dítě

Svatoslav Štěpánek se narodil 25. prosince 1911 v Hrobcích u Roudnice nad Labem v rodině inženýra chemie v cukrovaru v Židovicích Antonína Štěpánka a Julie Marie Štěpánkové, rozené Šťastné. Ta před svatbou pracovala jako učitelka v mateřské škole, po založení rodiny se ale věnovala už jen svým dětem; kromě Svatoslava šlo o jeho starší sourozence Dobroslavu a Slavomíra a o mladší sestru Miroslavu.

Sériový vrah Svatoslav Štěpánek.
Sériový vrah Štěpánek je v Roudnici pořád známou firmou, říká studentka dějin

Rodina bydlela nejdříve v domku v Hrobcích a později v bytě cukrovaru v nedalekých Židovicích. V roce 1924 získala vlastní dům, který jim prodal jejich příbuzný Otakar Šťastný. Šlo o dům číslo popisné 206 na rohu ulic Havlíčkova a Třebízského v Roudnici nad Labem. Už brzy se tento dům měl zapsat do dějin jako „dům hrůzy“.

„Svatoslav Štěpánek byl problémovou osobností už od dětství. V sedmi letech nastoupil na obecnou školu v Židovicích, kterou opustil ve čtvrtletí školního roku 1923/24. Podle tehdejšího ředitele školy rád štípal děvčata do rukou, ramen či do nohou a měl prý radost, když je takto rozplakal. V roce 1926, kdy studoval pátou třídu obecné školy, bodl svého spolužáka Jiřího Tietze do ramene nejspíše malým šroubovákem, který měl v kapse. Svatoslavovi se spolužáci prý ve škole posmívali za jeho přihlouplý výraz, a když ho Tietz pozdravil 'nazdar, měsíčku', už to nevydržel a spolužáka napadl,“ uvedla studentka historie Karolína Padělková ve své bakalářské práci Fenomén sériových vrahů na příkladu kauzy Svatoslava Štěpánka (1911-1938).

Zdroj: Youtube

Protože Svatoslav na rozdíl od svých sourozenců nevynikal učebními výsledky, dali ho jeho rodiče do učení na zahradníka. Zahradnické umění si začal osvojovat nejdříve v roudnické knížecí zahradě Maxe Lobkowicze, ale i tam se brzy projevilo jeho problematické chování. K ostatním kolegům byl hrubý a surový, jednoho pobodal pilníkem, jinému vyhrožoval nožem, a navíc v zahradnictví kradl, což vedlo nakonec k jeho vyhazovu.

Prošel pak ještě několik dalších míst, ale nikde dlouho nevydržel. Začátkem 30. let zemřel jeho otec Antonín. A brzy poté začalo vycházet najevo, že v roudnickém domě se dějí divné věci.

Dětská kostra v komoře

Na jaře roku 1931, krátce po úmrtí starého Štěpánka, zažila v tomto domě podivnou a znepokojivou příhodu porodní asistentka Cecílie Rajchlová, manželka Josefa Rajchla. Rodina Rajchlových si v domě pronajímala od Štěpánkových od listopadu 1929 do ledna 1932 byt a jejich dvě děti se se Svatoslavem znaly.

V jeden jarní den zmíněného roku se Rajchlová vydala na nákup a svého syna Josífka, jemuž v té době bylo zhruba 5,5 roku, nechala doma. Její muž byl v práci a Josífkova starší sestra Bedřiška ve škole, chlapec tedy zůstal doma chvíli sám.

Dům rodiny Štěpánkové, pohled ze dvora. Písmeno A označuje chodbu do ulice, v níž jsou uprostřed vpravo dveře do komory, kde došlo k činu. Písmeno B dveře do kuchyně Brožovských a C okno do prádelny, spojené s vraždami Jiřiny Šťastné a Františky TřískovéDům rodiny Štěpánkové, pohled ze dvora. Písmeno A označuje chodbu do ulice, v níž jsou uprostřed vpravo dveře do komory, kde došlo k činu. Písmeno B dveře do kuchyně Brožovských a C okno do prádelny, spojené s vraždami Jiřiny Šťastné a Františky TřískovéZdroj: Se svolením Státního okresního archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích

„Když se Rajchlová vrátila z nákupu, vypravoval jí syn, že u něho byl Svatoslav Štěpánek (Svatík domácích) a mačkal mu brabečka – přirození. Rajchlová tomu nevěřila, a proto se pak tázala sama Svatoslava Štěpánka, zda u jejího syna byl, a Štěpánek to potvrdil,“ stálo o pět let později v policejním protokolu.

Štěpánek prý své jednání zdůvodňoval tím, že chtěl dát Josífkovi dětské kalhotky, které Rajchlová u nich doma skutečně našla. „Kalhotky byly dětské, krátké, sahající nad kolena, barvy snad hnědé, starší, vpředu nad koleny značně plesnivé, bylo na nich znáti, že byly předtím as mokré, byly cítit moc plísní, ale roztrhané nebyly,“ uváděl později policejní protokol.

Sedminásobný vrah Václav Mrázek lovil své oběti na kole
Zabil nejvíc lidí v poválečné historii ČR. Vraha Mrázka ovládala děsivá úchylka

Celá pravda vyšla najevo až po Štěpánkově zatčení. Dětské kalhoty nebyly jeho, ale patřily jeho první oběti: teprve pětiletému Bedřichu Brožovskému, jehož Štěpánek ubil 19. srpna 1928 (tedy ve svých 16 letech) kladivem. Tělo pohřbil přímo v domě v komoře s hliněnou podlahou, jež sloužila jako provizorní dílna.

Vnitřek komory při pohledu ode dveří. Šipka označuje místo, kde je jamka, v níž byla podle Štěpánkova doznání ukryta mrtvola Bedřicha Brožovského, a to po dobu asi tří let od spáchání činuVnitřek komory při pohledu ode dveří. Šipka označuje místo, kde je jamka, v níž byla podle Štěpánkova doznání ukryta mrtvola Bedřicha Brožovského, a to po dobu asi tří let od spáchání činuZdroj: Se svolením Státního okresního archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích

Nechal je tam asi tři roky, pak je přemístil jinam, přičemž zplesnivělé kalhotky z pozůstatků dítěte stáhl. Celý případ se podařilo objasnit až po Štěpánkově dopadení v roce 1936.

Nevyřešená vražda, záhadné zmizení

Krátce po incidentu s Rajchlovou se Štěpánkovi přestěhovali dočasně na Slovensko do města Modra u Bratislavy, kde starší Štěpánkova sestra studovala na učitelském ústavu. Svatoslav se však už koncem července vrátil do Čech a nastoupil do práce v pražských Holešovicích u pěstitele zeleniny Františka Semeckého. Nějakou dobu pak střídavě pendloval mezi Slovenskem a Čechami, dokud se celá rodina nevrátila v září 1934 zpátky do Roudnice.

Jeho vztah k nejbližším příbuzným byl značně rozporuplný. S matkou, s bratrem a navenek ani se sestrami neměl zdánlivě žádné problémy, nicméně jeho sestra Dobroslava se jednou ráno vzbudila a zjistila, že má noční košili na prsou děravou od nějaké žíraviny. Šlo o kyselinu solnou, kterou Svatoslav s bratrem používali na letování. Svatoslav přiznal, že ji polil on, ale tvrdil, že se to stalo nešťastnou náhodou, když ji chtěl v noci vzbudit, aby mu pomohla s pájením, a kyselina mu ukápla.

Do doby, kdy Štěpánek cestoval mezi Prahou a Modrou u Bratislavy, spadají dva záhadné případy jedné vraždy a jednoho zmizení, které někteří historici připisují coby pravděpodobnému pachateli právě jemu. Nikdy se však nepodařilo mu je prokázat.

John Wayne Gacy, sériový vrah, který zabil 33 mladých mužů. Na fotce z roku 1978 je zachycený ve společnosti americké první dámy Rosalynn Carterové.
Klaun zabiják měl doma malý hřbitov. Ve sklepě ukrýval 29 svých obětí

V srpnu 1932 byla v příkopu u silnice nedaleko pražské Tróje nalezena mrtvola osmadvacetileté Marie Zemancové, ubodané ranami do krku a do prsou. Štěpánek sice nebyl nikdy z této vraždy usvědčen, zůstává však nejpravděpodobnějším pachatelem. V té době působil ještě v Holešovicích, takže se vyskytoval nedaleko od místa činu.

Další případ, vztahující se tentokrát ke Slovensku, kam Štěpánek zajížděl, je ještě mysterióznější. „15. října 1932 údajně navštívil s 15letou Marií Riganovou hrad Červený Kameň. Kvůli jeho velkému zájmu o mučicí nástroje si ho tehdy zapamatoval místní kastelán. Ten později vypověděl, že když Štěpánka jako opozdilce z areálu hradu pouštěl, jeho společnice s ním již nebyla. Marie Riganová zůstala dodnes nezvěstná,“ vylíčil web Serial Killers.

Dva pokusy v Mrázkově stylu

V následujících několika letech nebylo o Štěpánkovi slyšet, v roce 1936 však propadl doslova vražednému běsnění. V prvních dvou případech oběť útok přežila, přičemž právě tyto případy jako by svým provedením z oka vypadly těm, jež později páchal Václav Mrázek.

V mládí působil Anatolij Slivko jako nadšený pionýrský vedoucí
Dětský vedoucí vraždil déle než 20 let, jeho "hry" měly stále děsivější podobu

Také Štěpánek totiž vyjel „na lov“ na kole, také on byl rozhodnutý při této cestě zabíjet náhodné dívky, na které narazí, a také on si pro tento účel opatřil pistoli; v jeho případě šlo o tzv. flobertku, tedy cvičnou zbraň, kterou koupil u Vladimíra Kraupnera v Roudnici na Labem.

K prvnímu útoku tohoto typu došlo 10. ledna 1936, když na silnici poblíž Roudnice narazil na dvě třináctileté školačky. Vybral si z nich tu s výraznějšími ňadry (šlo o Růženu Jebavou), beze slova jí přiložil pistoli k lopatce a vystřelil. Poté prohodil „Tady to máš!“ a odjel. Jeho střela naštěstí těsně minula srdce, takže dívka přežila, což vůbec netušil.

Fotografie z rekonstrukce k pokusu vraždy školačky Růženy Jebavé. Číslo 1 označuje vstřel, číslo 2 míst, kde je vidět spálení látky výstřelem. K činu došlo 10. ledna 1935 na polní cestě v katastru obce Dobříň v okrese Roudnice nad LabemFotografie z rekonstrukce k pokusu vraždy školačky Růženy Jebavé. Číslo 1 označuje vstřel, číslo 2 míst, kde je vidět spálení látky výstřelem. K činu došlo 10. ledna 1935 na polní cestě v katastru obce Dobříň v okrese Roudnice nad LabemZdroj: Se svolením Státního okresního archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích

O necelé dva týdny později, 23. ledna, udeřil znovu. Znovu vyjel na kole za město a při cestě po okresní silnici zaútočil na ženu v černém kabátě. Byla jí 26letá dělnice z Libotenic Zděnka Drobná, matka dvou dětí. Štěpánek ji dojel, strčil do ní, začal jí nadávat, pak jí opět přitiskl pistoli těsně k tělu a vystřelil.

Ani v tomto případě však oběť nezabil: Drobná totiž stačila Štěpánkovi srazit ruku, takže střela, zamýšlená jako rána do srdce, ji zasáhla jen do břicha. Žena se pak dala na útěk přes pole a Štěpánek ujel.

Vražda mlékařky

V dubnu se vrah rozhodl zabíjet potřetí, a tentokrát už byl úspěšný. Tentokrát vraždil přímo u sebe doma. Jeho obětí se stala 41letá mlékařka Františka Třísková, jež mu přivezla mléko. Netušila, že její zákazník si už den předtím nabil svou flobertku a položil si ji na poličku, aby ji měl po ruce.

„Když druhého dne ráno přinesla mu Třísková do jeho bytu, a sice kuchyně mléko, uchopil z poličky flobertovou pistoli a ze strany (domnívá se, že z pravé) Třískovou do hlavy střelil. Po výstřelu se Třísková skácela bez hlesu na podlahu kuchyně,“ popsal vraždu policejní spis.

Tmavší a podsaditý. To je zhruba vše, co policie zjistila o nikdy neztotožněném muži, který se pomocí dvou velkých kožených kufrů zbavoval rozřezaného těla Otýlie Vranské
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Po stopách vraždy Otýlie Vranské

Aby měl jistotu, že je žena mrtvá, rozbil jí Štěpánek ještě hlavu několika údery sekerou. Poté tělo odtáhl do prádelny sousedící s jeho bytem, tam je vysvlékl a za pomoci nože a sekery rozčtvrtil. Šaty i prádlo spálil v kamnech a části těla nanosil do zahrady k jámě po vykopané jabloni – větší kusy těla tam odnesl v pytli, menší v rukou. Na stejném místě ukryl i konev mlékařky.

Při vyšetřování této vraždy se už ocitl mezi podezřelými, protože o návštěvě mlékařky vědělo několik svědků. Bezděčně mu ale pomohlo svědectví jedné sousedky, která se zřejmě spletla a tvrdila, že viděla mlékařku, jak od něj odchází. Policie se na něj proto dál nezaměřovala.

Vražda vlastní sestřenice

Konec Štěpánkova vražedného řádění nastal až v neděli 17. května 1936, kdy se na četnickou stanici dostavil roudnický knihařský pomocník Vladimír Šťastný a oznámil konsternovanému vrchnímu strážmistrovi Františku Fabianovi, že jeho bratranec Svatoslav Štěpánek právě zabil jeho sestru Jiřinu Šťastnou, která mu přinesla oběd.

Policie okamžitě vyrazila do Štěpánkova bytu, kde ji čekal hrůzný nález: v prádelně domu skutečně leželo v cementové vaně nahé mrtvé tělo 20leté Jiřiny Šťastné, které mělo řeznou ránu pod levým prsem a krví zalité pravé oko.

Dívka opravdu nesla svému příbuznému oběd, který měla podle instrukcí své matky a Štěpánkovy tety jenom položit za dveře. Štěpánek ale vpustil sestřenici dovnitř a pak v kuchyni střelil flobertkou do pravého oka.

Richard Speck před soudem
Za noc zavraždil osm sestřiček, přežila jediná. Peklo sledovala pod postelí

Po dokonané vraždě a odklizení těla do prádelny utekl z bytu zahradou a pokusil se o sebevraždu oběšením, jíž zabránil roudnický poštovní zřízenec Vilém Legner, který šel náhodou kolem. Vrah skončil v nemocnici, zatímco znepokojená Jiřinina matka poslala syna Vladimíra, aby se podíval po dívce.

První Štěpánkův výslech se konal přímo v nemocnici. Sériový vrah nezapíral a rovnou se doznal také k vraždě Třískové. Soud začal o rok později a přímo ve výroční den vraždy Šťastné, 17. května 1937, vynesl rozsudek: trest smrti. Ten potvrdil 23. listopadu 1937 i Nejvyšší soud v Brně. Žádost o milost byla zamítnuta. V úterý 8. listopadu 1938 v 6:30 byl Svatoslav Štěpánek oběšen.