Dobrovolníci zajistili uprchlíkům bydlení i práci. Nyní se je snaží začlenit

Mají střechu nad hlavou, základní potraviny a drogérii. Válka proti ruskému agresorovi na Ukrajině se však zřejmě protáhne, a tak je potřeba myslet i na návazné věci: jak Ukrajincům pomoci najít si zaměstnání, školu či školku pro děti, ale také jak je začlenit mezi sousedy a do života v obci. I to nyní intenzivně řeší tisíce dobrovolníků po celém Česku. Mnozí začínají být na dně se silami i s financemi. Jde si ale zažádat o různé granty, buď přes vedení obce či přes dobrovolnický spolek. Jedním z nich je grant Nadace Via z jejího programu Z Ukrajiny mezi nás.

Ukrajinští uprchlíci v Česku: Sněmovna odhlasovala přísnější pravidla pomoci

„V reakci na válku na Ukrajině podpoříme lokální iniciativy, které se rozhodly různými způsoby pomoci ukrajinským uprchlíkům v zapojení do místních sousedství,“ uvedla mluvčí Nadace Hana Morávková.

Finance jsou určené na integrační aktivity i na sousedská setkání, jež by snižovaly napětí spojené s příchodem uprchlíků. Lze žádat o podporu do dvaceti tisíc korun, ale po úspěšném projektu se lze přihlásit o další grant. Během prvních třech týdnů obdrželi osmdesátku žádostí a udělili zhruba čtyřicítku grantů.

Rozptýlit nedůvěru sousedů

Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci na Novojičínsku bývalo vyhlášenou matematickou školou, kam odcházeli studenti z širokého okolí. Z těch dob tu mají internátní budovu. Škola ale získala všeobecné zaměření a vzdělávají se tu spíše teenageři z blízkého okolí. Takřka prázdný internát proto nabídli Moravskoslezskému kraji na ubytování uprchlíků.

První sem dorazili hned na konci února, brzy se naplnilo všech sedmdesát míst. Pedagogové v čele s učitelkou biologie Veronikou Vavrečkovou proto rychle vyhlásili materiální sbírku a rodiče studentů přinášeli ošacení, obuv, drogerii i vybavení pokojů a kuchyněk.

Postupně se začaly rodit nápady na komunitní akce. „Občané Bílovce na příjezd uprchlíků reagovali, zajímalo je, proč jich je najednou tolik a co jsou vlastně zač. Tak se je snažíme s novými sousedy seznámit a rozptýlit jejich nedůvěru,“ vylíčila Vavrečková. Češi a Ukrajinci se tak již účastní sousedských setkání ve venkovních prostorách školy, pěstují rostliny ve školní přírodní zahradě nebo se potkávají na vernisáži studentských obrazů.

Integrace probíhá o to snáze, že hodně uprchlíků přijíždělo do Bílovce cíleně za příbuznými a známými, kteří tu již pracovali před válkou. Gymnáziu se také podařilo sehnat peníze na celý úvazek pro jednu z příchozích maminek, jež mluví plynule anglicky a stará se o komunikaci.

Týdny ve sklepě, k pití sníh. Ukrajinky ze zámku ve Skřivanech prožily peklo

V prvních měsících dávali dobrovolníci kolem zdejší školy do pomoci své vlastní peníze a také finance z gymnaziální Nadace Kopernikus, kam přispívají hlavně rodiče či absolventi. Když kraj začal vyplácet příspěvky na bydlení, zafinancovalo jim to základní provoz internátu.

Na dobrovolníky čeká ještě spoustu úkolů. Pomáhají utečencům sehnat práci, to ale zároveň vyžaduje vytvořit dětskou skupinu, aby mohly nastoupit do zaměstnání i maminky od malých dětí. Bíloveckému gymnáziu přispěl i písničkář Jarek Nohavica, jenž tu uspořádal benefiční koncert. Celý výtěžek ve výši dvě stě tisíc korun věnoval právě na přípravu dětské skupiny v nevyužívané místnosti školy.

V nepoužívané učebně gymnázia v Bílovci má brzy vzniknout dětská skupina, aby mohly do práce i ukrajinské maminky od malých dětí.Zdroj: se svolením Gymnázia Mikuláše Koperníka Bílovec

Veronika Vavrečková zároveň působí i jako dobrovolnice ekologického Hnutí Brontosaurus. S ním se stará o opuštěný kamenolom za Bílovcem, které jim Kamenolomy ČR nabídli pro vzdělávací činnost. Vede tam se studenty biologický výzkum a v létě tu pořádají letní tábor. Letos ho nabídnou i ukrajinským dětem. „Nějakou dovolenou jim zařídit nemůžeme a oni jsou tu celkem bezprizorní,“ uvedla a skromně jejich aktivity shrnula: „Dáváme to dohromady po kousíčkách a nějak fungujeme.“

Během prvního měsíce si pro zajímavost počítala, kolik volného času na pomoci utečencům nechává. Činilo to 120 hodin. „Ale válka se týká nás všech v Evropě, takže je automatické, že chceme něco udělat a pomoci příchozím,“ vysvětlila.

Pomáhá tu spousta lidí. Zachraňují i sami sebe

Dita Votavová má ve sdružení Roztoč v Roztokách u Prahy na starosti kroužky a kurzy pro děti i dospělé. Sdružení již více jak 25 let usiluje o bohatý společenský a komunitní život v malebném městečku na břehu Vltavy. A nejde o jediné zdejší uskupení aktivních občanů. Proto když se začal řešit příchod ukrajinských uprchlíků, existovala tu široká a pevná síť dobrovolníků.

„Iniciativu jsme rozjeli pár dnů po ruské invazi a vytvořili hned několik specializovaných týmů. Máme výhodu, že nás obyvatelé za ta léta dobře znají a důvěřují nám,“ uvedla Votavová. Samostatně tu funguje tým ubytovávací, hmotné pomoci, školský nebo informační a sdílejí mezi sebou zprávy.

Nakonec se zapojilo mnohem více občanů, než do dřívějších společenských a kulturních aktivit. „Lidi nesnesou jen nečinně přihlížet bezpráví, co se děje několik stovek kilometrů od nich. Potřebují něco dělat, je to i trochu záchrana sama sebe,“ vysvětlila Dita Votavová. Najdou se tu prý ale i hlasy, že kdyby iniciativa nevytvářela takové komfortní podmínky, nebydlelo by tu tolik Ukrajinců a obec na ně nevynakládala tolik peněz. „Nechceme jen zajišťovat super servis, čím dál tím víc se snažíme předávat aktivity na uprchlíky,“ upozornila spoluorganizátorka z Roztoče.

Místo víza pokuta. Chybějící potvrzení dostalo ukrajinskou rodinu do problémů

Daří se jim žádat o granty i pořádat spolu s městem sbírky. Z Visegradských grantů zaměstnali od dubna na poloviční úvazky dvě ukrajinské terénní pracovnice z řad starousedlíků. „Snažíme se o déle udržitelný model, nikdo netuší, kdy válka skončí,“ poznamenala Votavová. Grant Nadace Via využijí na intenzivní kurzy češtiny, které doposud dobrovolníci vedli zdarma, a také na příměstské tábory a kroužky pro ukrajinské děti.

Roztočtí se snaží pomáhat ze všech sil, dlouhý konflikt proto leckdy začíná vyčerpávat i české pomocníky. Začali se proto o ně starat terapeuti v řadách dobrovolníků, primárně určení pro zpracování válečných zážitků mezi ukrajinskými migranty. „Je třeba si umět nastavit, do jaké míry mě ještě dobročinné aktivity naplňují a kdy už mě více vyčerpávají a stravují,“ dodala Dita Votavová.