Ve funkci prezidenta není Petr Pavel ještě ani čtvrt roku, ale už toho stihl opravdu hodně. Výjezdy do regionů, účast na pietním shromáždění v Letech a Terezíně, zahajovací koncert Pražského jara. A pochopitelně také cestu na Ukrajinu, korunovaci Karla III. a návštěvu Bavorska na motorce.
Někdo by možná řekl, že v takovém tempu se kromě oficialit nedá nic stihnout, ale prezident chce po nástupu do úřadu především ukázat, jak pojme svoji roli. Civilně, klidně a nekonfliktně.
Otázka zní, zda v turbulentní době, kdy vláda představila svůj ozdravný balík, může hlava státu zůstat pouhým moderátorem dění, eventuálně mírným kritikem vládní komunikace. Ústava jí dává mnoho možností, jak do něj vstupovat přímo a razantněji. Kupříkladu účastí na zasedání kabinetu nebo konzultacemi s jednotlivými ministry.
Pokud nesouzní se všemi vládními návrhy, udělá to? I na to jsme se zeptali i ve čtvrté debatě Deníku pod názvem Co můžeme čekat od prezidenta.
A položili jsme i otázky čtenářů, třeba od Jaroslava Majerčíka: „Jste spokojen s tím, jak na prezidentskou kancelář v rozpočtu myslela vláda, a najdete v něm možnost pro úspory, když je mantrou dneška slovo šetření?“
