Jaká je situace s domácím násilím v Česku?
S domácím násilím se podle odborníků během života setká každá třetí žena a každý čtrnáctý muž. Jen letos za první půlrok bylo 43 žen v důsledku partnerství usmrceno. Ročně dochází v Česku k asi dvanácti tisícům znásilnění, z toho jich je jen asi šest set hlášených, dvě stě pachatelů je odsouzených, z toho jen polovina nepodmíněně.
Bude mít Istanbulská úmluva vliv na právní řád?
Podle poslance Michala Zuny z TOP 09, který společně s koalicí Hlas proti násilí uspořádal sněmovní seminář, úmluva nijak nezasáhne do českého právního řádu. „Ten je v souladu s ní,“ zdůraznil. Mnoha lidem ale podle něj pomůže, protože je závazkem státu bojovat proti domácímu a sexualizovanému násilí.
Co přinese ratifikace?
Podle Zdeny Prokopové z ROSA – centra pro ženy se Česko případnou ratifikací úmluvy zaváže zajišťovat azylové domy, specializovanou krizovou pomoc a telefonní linku pro oběti. A i do budoucna zajistí financování těchto služeb. Advokát Daniel Bartoň si myslí, že stát nyní selhává i třeba u preventivních programů pro agresory. „Cílem úmluvy je poskytnout i podporu policii či nevládním organizacím, aby mohly efektivně spolupracovat,“ podotkl.
Jiné státy už úmluvu přijaly?
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové již úmluvu ratifikovalo 37 evropských zemí a podepsalo ji 43 zemí. „Odborné studie potvrzují, že ratifikace úmluvy tam přispěla k přijetí účinnějších opatření na ochranu obětí domácího a sexuálního násilí,“ shrnula.
Jaké budou kroky Česka?
V květnu 2016 Česko úmluvu podepsalo. O ratifikaci, za kterou se staví vláda (ale nikoliv všichni koaliční poslanci), budou brzy jednat senátoři a poslanci. V Senátu úmluvu nedávno odmítl ústavně právní výbor. Naopak ji neodmítla, ale ani nedoporučila plénu ke schválení, senátní ústavní komise.
Jak přesvědčit odpůrce?
Předsedkyně České ženské lobby a místopředsedkyně Rady vlády pro rovnost žen a mužů Marta Smolíková řekla, že není dobré se kritikům úmluvy vysmívat. „Důležité je přinášet racionální argumenty reagující na obavy,“ řekla.
Kvůli čemu odpůrci úmluvu kritizují?
Hlas proti úmluvě formulovala skupina senátorů napříč spektrem. Kupříkladu místopředsedovi horní komory Jiřímu Oberfalzerovi z ODS vadí statě věnované potírání takzvaných škodlivých stereotypů.
„Jsou to stereotypy tradičního pojetí rodiny a poukázání na absenci nedostatečné genderové výchovy. Je to generální rekonstrukce uspořádání, ve kterém jsme zvyklí žít. Skoro to vypadá, že hlavní příčinou násilí je tradiční rodina. Tu chce Istanbulská úmluva zpochybňovat,“ uvedl.
Úmluvu odmítá i třeba ředitel Občanského institutu Roman Joch, kterému vadí pět procent jejího textu. „Nejvíc toxické je, že zavádí pojem gender, který český právní řád nezná a ani znát nepotřebuje,“ sdělil Deníku. Kritici úmluvy zdůrazňují, že proti pasážím o násilí nic nemají.
