Žena po teprve 19denním společném soužití v jednom bytě řízla muže po předchozí rozepři do krku velrybářským nožem s 22,5 cm dlouhou čepelí. Přeťala zevní krční žílu a ze dvou třetin narušila kývač hlavy, čímž podle obžaloby úmyslně vystavila partnera bezprostřednímu ohrožení života. Tímto jednáním měla naplnit skutkovou podstatu trestného činu vraždy.

Senát v čele se soudkyní Olgou Smrčkovou se s tímto právním názorem neztotožnil a přeměnil kvalifikaci v ublížení na zdraví. Odsoudil ženu k 4,5 roku ve věznici s dozorem a povinnosti uhradit pojišťovně zhruba 22 tisíc korun jako náhradu výloh spojených s léčením poškozeného. Verdikt není pravomocný, žalobce i obhájce si ponechali zákonnou lhůtu pro případné podání odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.

Haně Pospíšilové se při vynášení rozsudku na moment podlomily nohy a omdlela. Nepodmíněným trestem vzaly
za své její naděje na možné uložení podmínky a propuštění z vazby, o které žádala senát ve své závěrečné řeči.

„Co se týče toho hrozného dne, byla jsem tak moc bita… Posilněn alkoholem mě napadl a už to nabylo takové intenzity, že jsem se strašně bála, co se mnou bude. Ten nůž jsem strhla ze zdi s tím, že už toho nechá, nebylo to za účelem, že bych ho chtěla zranit. Toho činu lituji, je to strašná tragédie. Stačilo málo a mohl zemřít. Bylo to hrozné, vůbec 
se to nemělo stát. Změnilo to život jak nám dvěma, tak i našim blízkým," řekla obžalovaná.

Práva posledního vyjádření využil i poškozený Miroslav R. Ten ve svém emotivně laděném projevu zdůraznil, že jeho život se osudného dne změnil a zřejmě nikdy už nebude stejný jako dřív. Zároveň znovu popřel, že by partnerku 
v průběhu hádky fyzicky napadal.

„Hanku jsem miloval. Myslel jsem, že jsem jen ve špatném snu, ze kterého se probudím. Možná se toho už nikdy nezbavím, mám to pořád před očima. Vybudovala se ve mně nedůvěra v ženy a partnerské vztahy," prohlásil poškozený.

Senát na jeho popis události nepřistoupil a po vyhodnocení výpovědí obou účastníků označil za věrohodnější výpověď obžalované. Soudkyně Olga Smrčková to zdůvodnila především závěry zkoumání znalce z oboru soudního lékařství Zdeňka Šenkýře.

„Po podrobném rozebrání důkazů a analýze výpovědí 
se senát přiklonil k tomu, že poškozenému nevěří. Pokud by jeho tvrzení byla pravdivá, rána by podle znalce vedla jiným směrem. Poškozený má silný motiv k tomu, aby popřel, že obžalovanou napadal. Byl ve zkušební době podmínečného odsouzení za ohrožení pod vlivem návykové látky a pokud by se prokázalo napadání, byl by to pro něj nežádoucí zásah do života," vysvětlila soudkyně.

Obhájce Josef Dvořák vyzval ve svém závěrečném projevu senát, aby při rozhodování o vině 
a trestu zvážil možnost nutné sebeobrany, případně změnu kvalifikace v ublížení na zdraví, buď z omluvitelné pohnutky, nedbalostní nebo úmyslné.

Zároveň navrhl podmíněný trest, aby obžalovaná mohla absolvovat ambulantní nebo i ústavní psychiatrickou léčbu. Potýká se totiž s těžkými depresemi a je dlouhodobě závislá na psychofarmakách.

„Jednání obžalované je ovlivněné její nemocí a léky. Úmysl usmrtit poškozeného od počátku popírá. Místo činu neopustila, s policií spolupracovala, od počátku litovala toho, co se stalo. Zároveň má silné zázemí v rodině," přimlouval se obhájce.

Krajský státní zástupce 
Petr Dušek navrhoval uznat obžalovanou vinnou pokusem vraždy a uložit jí nepodmíněný trest při spodní hranici zákonné sazby, která je v takovém případě od 10 do 18 let.

„Obžalovaná si musela být vědoma toho, že svým jednáním může způsobit smrt poškozeného. K té nakonec nedošlo jen díky okolnostem na ní nezávislých. Tímto činem vyvrcholily spory, které se táhnou celým jejich soužitím, a to je nedostatek financí. Je nepochybné, že oba jsou velmi agresivní," žalobce.