Podle Okresního soudu v Č. Krumlově tak S. rozhodl, přestože odborný pokyn ministerstva obrany z října 2010 ukládal organizačním složkám resortu přísný zákaz ničit po výcviku nespotřebovanou munici s výjimkou ručních granátů a ženijní munice. Zničením střel vznikla ministerstvu škoda 1 184 950,62 koruny (126 eur za kus).
Npor. S. popsal, že asi 150 nábojů tehdy vystříleli bez problémů. Pak došlo k závadě na zbraňovém systému, hrozila exploze náboje uvízlého v hlavni, která ohrožovala lidi.
Řešili problém, co s nevystřílenou municí. Zástupce dodavatele mu sdělil, že jejich úkolem je střelivo jen dodat, a tím jejich odpovědnost končí. Zástupce náčelníka štábu pro podporu (Prokeš) ho upozornil, že munice není v armádě ČR zavedena, nezná její specifikaci a není ji tedy možné z bezpečnostních ani kapacitních důvodů uložit u útvaru v J. Hradci. Zájem věc řešit neměl podle něho ani stálý člen komise mjr. D., a tak se rozhodl pro návrh pyrotechnika na zlikvidování munice na místě.
Informoval o tom zmíněného důstojníka a ten mu sdělil, aby vyčkal. Protože ale prý šlo jen o řadového člena komise, usoudil, že se jeho pokynem nemusí řídit. Jiné řešení neviděl, byl pod časovým tlakem a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vydal pokyn ke zničení nábojů, aby nebyly případně někým zneužity.
Zbývající munici ve zbraňovém systému panduru se podařilo vyjmout v noci a později byla přepravena do skladu ve Strakonicích. K předpisu, který měl porušit, řekl, že jej nezná, nevěděl o něm, protože je prý určen logistikům, a o zákazu ničit nespotřebovanou munici ho nikdo neinformoval. Snažil se ji ostatně uložit, ale nevěděl kam. Podle svědka z komise vypovídajícího později před soudem se měl obviněný v případě problémů při zkoušce obrátit na velitele společných sil prostřednictvím operačního důstojníka, případně na svého velitele.
O zničení nábojů žádný protokol nevystavovali.

Spáchal zločin?!

Okresní soud v Č. Krumlově odmítl jako nadbytečné výslechy dalších navrhovaných svědků, třeba také vojáka, který několik málo týdnů po střelbách objevil v požární nádrži útvaru střely, které měly být tehdy zničeny; to zřejmě bylo jedním z podnětů k šetření události.
Soud shledal pochybení npor. S. v tom, že se neřídil zmíněným předpisem o zvláštnostech hospodaření s majetkem ministerstva obrany, že dále v rozporu s nařízením náčelníka generálního štábu k provedení vojskových zkoušek neinformoval velitele Společných sil a náčelníka Generálního štábu o přerušení zkoušek z důvodu závady na zbraňovém systému. Neobrátil se ani na velitele svého vojenského útvaru v J. Hradci, nedbal sdělení člena komise. Podcenil přípravu na vojskovou zkoušku, neseznámil se s příslušnými předpisy, nepočítal s možnými komplikacemi, sumarizoval soud.
Spáchal tak zločin porušení služební povinnosti vojáka podle § 393, 1, 3 b. trestního zákoníku. Nesplněním služební povinnosti dle svého služebního zařazení úmyslně podstatně snížil použitelnost vojenského materiálu. Nejednal v krajní nouzi, měl možnost třeba nechat munici střežit do doby rozhodnutí. Kdyby se obrátil na velitelství Společných sil, informaci o možnosti uskladnění by dostal.
Za to mu soud uložil trest odnětí svobody na dva roky podmíněně na tři léta. S požadavkem na náhradu škody odkázal ČR – Ministerstvo obrany na řízení občanskoprávní. Na jejím vzniku se totiž podílelo víc faktorů, mj. nedošlo k vydání organizačního nařízení velitele útvaru k zabezpečení vojskových zkoušek, jak předpokládalo nařízení náčelníka GŠ. Posoudit podíl jednotlivých subjektů na vzniku škody by šlo nad rámec trestního řízení s npor. Petrem S.

V nejlepším úmyslu

Ten se odvolal. Jeho obhájce mínil, že byť jeho jednáním byla armádě způsobena škoda, nešlo o trestný čin. Obviněný podle něho jednal v podmínkách krajní nouze. Byl pod obrovským tlakem, ve vozidle, kde byla posádka, byla nevybuchlá munice, náboj v hlavni kanonu… Dodavatel střeliva nebyl ochoten pomoci. „Vylučuji, že by můj klient měl v úmyslu porušit předpis – neutíkal od problému, z nebezpečného místa, jednal tak, jak voják jednat má. Jeho úkolem nebylo jen provést zkoušky s nevyzkoušenou municí, ale byl také odpovědný za život a zdraví vojáků," uváděl obhájce. „Na místě byl sám s příslušnou pravomocí, v abnormálním stresu."
To, co se stalo, byla souhra nešťastných okolností v organizaci vojskových zkoušek, mínil. Když se npor. Š. snažil problém s municí vyřešit, byl si vědom, že Boletice jsou nehlídaný prostor, neměl ozbrojené vojáky k jeho střežení, zbývalo patnáct minut do tmy, která by vyloučila odpálení nábojů, měl tolik věcí v hlavě, že nebyl schopen racionálně uvažovat o tom, že snad rozhodnutím způsobí škodu a poruší předpisy. „Situaci vyhodnotil a zvolil nejlepší řešení, osvědčil se jako člověk se zodpovědností. Jednal v krajní nouzi," uzavíral obhájce.
Intervenující státní zástupce se s tímto názorem neztotožnil, ale za docela reálný má názor obhajoby, že na vzniku škody se podílelo víc faktorů, že dosavadní důkazní situace nedovoluje věc rozhodnout, že je třeba ještě hlubšího a pečlivějšího dokazování.
Stejného názoru byl i krajský soud a k objasnění okolností významných pro posouzení jednání obžalovaného předvolal další svědky, například k poslání zbraňové zkoušky, charakteru cvičného střeliva, ale i ke kompetencím příslušné komise. Vyslechl i vojáka, který popsal okolnosti nalezení a vytažení nábojů stejného typu z rybníčku útvaru v J. Hradci asi čtrnáct dnů po boletické zkoušce, i s teorií, že si je někdo tehdy v Boleticích možná vzal na památku, pak se zalekl a zbavil se jich…

Neohrozil bojeschopnost

Po doplnění dokazování krajský soud posléze rozhodl v neveřejném zasedání. Rozsudek z Č. Krumlova zrušil a věc postoupil veliteli jindřichohradeckého útvaru s tím, že nejde o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění npor. S.
Připomněl neobvyklé, nepředvídatelné okolnosti případu. S takovouto vojskovou zkouškou neměl obviněný žádné zkušenosti. Ke střelecké zkoušce kanonu byla použita munice v tu dobu do výzbroje armády ještě nezavedená, nezaevidovaná, jejíž zbytek dodavatel odmítl převzít zpět, a nemohla být vzhledem k nebezpečnosti a kapacitě ani uložena ve skladech útvaru, jakkoliv se pro její část posléze řešení našlo. Na rozhodnutí, jak s municí naložit, zbyl mladý velitel po „vytracení se" dalších členů komise sám. Byl v časovém tlaku a ujišťován zkušeným pyrotechnikem, že cestou je odpálení nábojů.
Krajský soud uzavřel, že obviněný se poctivě a usilovně snažil hledat řešení, ale v souběhu nepříznivých okolností zvolil rozhodnutí nesprávné, když se neseznámil s příslušnými předpisy zakazujícími ničení nespotřebované munice. Nelze mu však klást za vinu, že úmyslně nesplnil uloženou služební povinnost.
Trestný čin porušení služební povinnosti vojáka je zařazen do skupiny trestných činů vázaných na bojovou situaci. K zodpovědnosti by tedy měl být pachatel povoláván jen při tak hrubém porušení povinnosti, kterým by reálně byla ohrožena bojeschopnost armády. V tomto případě, kdy šlo o zkoušku techniky teprve do výzbroje zaváděné, taková situace nenastala, zkouška nebyla bezprostředním bojovým či výcvikovým nasazením. Nešlo o bojovou situaci, ale o nácvik, zkoušku. Obžalovaný byl dosud bezúhonným, pozitivně hodnoceným vojákem, o čemž svědčí mimo jiné to, že byl v únoru 2012 znovu určen předsedou opakované zkouškové komise pandurů.
Krajský soud tak uzavřel, že v tomto případě není důvod uplatňovat trestní odpovědnost obviněného, a věc npor. S. postoupil k posouzení veliteli jeho útvaru. Proti rozhodnutí není řádných opravnách prostředků.