Někdy mezi 3. až 6. zářím prořízla 47letá Marie Sonbolová z Prahy ve stanu na louce u Svinných Lad své 19leté dceři kobercovým odlamovacím nožem krk. Poté pořezala i sama sebe, ale přežila.

Odjely spolu z Prahy a postavily si u Svinných Lad stan. Podle matky se předem dohodly, že spáchají sebevraždu.
Marie Sonbolová se k činu doznala. Před krajským soudem popisovala rodinné problémy, to, jak její dcera začínala být jiná, přestávalo ji bavit žít, a jak se nakonec podvolila jejímu přání odejít z tohoto světa – z těl – společně…
Otázky obhájce Miroslava Kříženeckého na ni první den hlavního líčení mířily k esoterice, astrálnímu světu, reinkarnaci, a prezentovaly obviněnou jako ovlivněnou tímto myšlením. Na dotaz, jak jeho mandantka vnímala umírání své dcery, řekla, že viděla, jak odchází spokojená za světlem…

Druhá dcera obžalované potvrdila, že se matka zabývala esoterikou. O sebevraždě před ní ty dvě nikdy nemluvily. Podle jejího bratra se matka stýkala s nějakou „sektou". Známá obviněné slyšená k návrhu obhajoby Marii Sonbolovou charakterizovala z jejich spolupráce mimo jiné slovy, že byla dobrá „ve vstupování do jiných životů", komunikovala s anděly. Na minulé životy a inkarnaci prý věří obě. „Hmotné tělo je schránka pro duši," řekla na „kontrolní" otázku dr. Kříženeckého.

Včera řekla znalkyně psychiatrička, že obžalovaná netrpí duševní chorobou, jen poruchou osobnosti. Její rozpoznávací a poznávací schopnosti byly v době činu plně zachovány. Na dotazy obhajoby po případném vlivu víry, vnímání předurčení atd. na její jednání znalkyně řekla, že to nejsou otázky pro obor psychiatrie, podobně jako údajné „rozhovory" obviněné se zemřelým manželem či archandělem Gabrielem.

Marie Sonbolová v reakci opakovala, že nechtěla dceři ublížit, měly obě silnou potřebu vnímat lásku, které se jim od okolí naprosto nedostávalo. Psycholožka pak vysvětlovala obhajobě užití některých pojmů v posudku a zdůraznila, že „psychologie není od toho, aby hodnotila pozitivní či negativní vlastnosti člověka, ale aby je nezaujatě popsala".

Státní zástupkyně v závěrečné řeči navrhla uznat Marii Sonbolovou vinnou zločinem vraždy a uložit jí trest kolem čtrnácti let do věznice se zvýšenou ostrahou.

Obhájce mínil, že tento případ vraždy se odlišuje od jiných tím, že pachatel a oběť se bezmezně milovali. Nadhodil otázku  po míře vůle každého z aktérů společné sebevraždy. Líčil dilema matky, kterou dcera prosí o smrt a ona hodiny váhá, připomněl dlouhodobé přemýšlení dcery o skončení života, sociální tendenci tohoto fenomenu v její rodině, ale také, jak se matka snažila odpoutat dívku od záměru poskytováním drobných denních radostí, jak pro ni marně hledala pomoc odborníků a jakou úlevou pro dceru bylo, když jí nakonec řekla, že odejdou spolu. „Začala se na to těšit," interpretoval obhájce.

„Když takto budete věc vnímat, pak vystihnete pravou podstatu toho, co se stalo," řekl.  „Nepřipustili jste otázku po relevanci hluboké víry pro psychiatričku, ale vy sami si ji budete muset připustit."

Opakoval, že to, co jeho mandantka udělala, bylo nejvrcholnějším projevem lásky. „Jiní vraždí proto, že se jim lásky nedostává, ale tady byla motivem, pohnutkou právě láska nejvyšší k tomu, kdo trpěl. Nemohu schvalovat skutek, k němuž došlo, ale hájím člověka, který jej učinil s vědomím, že svého nejbližšího jím posílá z utrpení tam, kde je jen láska…"

Obžalovaná se pak závěrem široce rozhovořila o svém vnímání bytí, a byla to přednáška pastýřky jakési nové víry, která je – snad naštěstí – pro většinu sotva sdílitelná…

Soud poté odročil k přípravě vyhlášení rozhodnutí.