Své klientce měl totiž podle zjištění orgánů činných v trestním řízení jednoho večera zatelefonovat a chtít od ní 200 000 korun. Uvedl, že je použije na uplacení policisty a státního zástupce, aby nepodávali návrh na její vzetí do vazby.

Přitom si mohl být jako obhájce vědom toho, že ve věci žádné důvody vazby paní J. nejsou a policie v tomto směru také nic nepodniká, shledal později soud.

Odviněná klientka mu předala 60 000 korun, když zbývající částku se jí nepodařilo do daného termínu sehnat.

S etikou na štíru

Okresní soud ve Strakonicích napoprvé pana doktora obžaloby zprostil, napodruhé ho však uznal vinným trestným činem podvodu a uložil mu trest odnětí svobody na deset měsíců s výkonem podmíněně odloženým na dva roky. Odvolání obžalovaného krajský soud zamítl.

Obhájce podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Brojil proti „naučené výpovědi chlapce“ svědčícího proti němu, argumentoval nevěrohodností poškozené, která prý při shánění částky po známých uváděla pokaždé jiný důvod.

Namítl, že obsah hovorů paní J., zachycený v odposleších v rámci jejího stíhání, nemohl ovlivnit. Podle dovolatele zřejmě použila argumenty, které v kruzích, v nichž se dotyčná pohybuje, mohou zapůsobit.

Zdůraznil, že po letitých zkušenostech s paní J. naprosto logicky předpokládal, že vazba jí hrozí. Naznačoval, že snad mělo jít o rezervaci finančních prostředků na hypotetickou kauci. (I to je například dle vyjádření státního zastupitelství k dovolání ovšem z etického hlediska nepřijatelným chováním advokáta.) Konal prý to, co jako advokát konat měl, trestán je za názor.

Nejvyšší soud konstatoval, že námitky pana doktora primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů.
V tomto směru však dovolací soud nemůže napadené rozhodnutí přezkoumávat, není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl sám provádět nebo opakovat. Dovolání pana advokáta proto Nejvyšší soud odmítl.