Úhrnný trest sedmi let odnětí svobody do věznice s ostrahou uložil ve čtvrtek 14. října krajský soud Miroslavu S.

Loni o letních prázdninách pohlavně zneužil 17letou dceru své družky, s jejímž dočasným pobytem v jeho domě na Prachaticku souhlasil.

Nejméně třikrát ji osahával, z toho jednou v koupelně, a v posteli se s ní pokusil o anální styk. Dívka se vždy bránila a on pokusů zanechal. Podle soudu tak spáchal trestný čin pohlavního zneužívání.

Letos 25. ledna v podvečer odvedl v Prachaticích pod záminkou koupě sladkostí v Penny osmiletou dívku. Pak s ní odešel mezi železniční trať a autobusové nádraží, povalil ji do sněhu a zaváděl jí prsty do pochvy a konečníku. Když mu dala facku, udeřil ji a hrozil jí, že to nikomu nesmí říci. Podle soudu se tak dopustil zločinu znásilnění dítěte.

Obžalovaný k případu dcery své tehdejší družky řekl, že šlo o problémové dítě umístěné do dětského domova pro závadové chování. Obviněním se mu prý chce pomstít. V té koupelně ji prý tehdy jen odvšivoval – byla skloněna oblečená nad vanou a on jí spláchl vlasy. Nebránila se tomu. O nějakém přilehnutí k ní v posteli nic neví.

K lednové události uvedl, že tehdy holčička potřebovala na záchod, tak ji vedl na nádraží. Tam ale bylo zamčeno, tak potřebu oba vykonali venku. Nález jeho biologických stop na dívčiných kalhotkách a v pochvě vysvětloval tak, že jí pomáhal vstát a očisťoval ji od sněhu, když upadla, a snad jí při tom mohl povytáhnout kalhotky. Přesně si na to prý ale nepamatuje, byl opilý.

Poškozená z prvního případu u soudu potvrdila, že obviněný ji asi třikrát „ohrabával“, sahal jí na prsa a mezi nohy.

Její matka vypověděla, že jí dcera o události řekla. Když tehdy zjistila, že je obžalovaný s dcerou zamčen v koupelně, vyrozuměla kamarádku a šly „zasáhnout“. Dotyčná svědkyně řekla, že když na dveře zabouchala, slyšela vzápětí odemykání a Miroslav S. jí otevřel. Byl prý oblečený, dívka pak v prádle.

Osmiletou oběť soud nevyslýchal, přečetl protokol o její výpovědi v přípravném řízení.

Věrohodnost obou poškozených zkoumal soudní znalec. U první shledal mírně převažující znaky svědčící pro její věrohodnost. U druhé poškozené tyto znaky převažovaly velmi výrazně. Vypovídala autenticky, velmi detailně, demonstrovala počínání obviněného. Je málo pravděpodobné, že by reprodukovala slyšené či u jiných viděné události. Je vyloučeno, že by si popisované děje vymyslela.

Podle znalkyň z biologie a genetiky bylo z kalhotek holčičky a z její pochvy zajištěno sperma obžalovaného. K dotazu soudu připustily, že teoreticky je možný i jeho přenos rukou poškozené.

Znalkyně z odvětví sexuologie uvedla, že Miroslav S. trpí deviací – sexuální agresivitou. Vysvětila, že jde o variantu sexuality, v níž se fáze ukájení – osahávání či koitu – aktivuje skokově, bez předchozích obvyklých fází „namlouvacích“ s vybíráním, mazlením. Objektem pak mohou být malé holčičky, slečny či zralé ženy. To, že dítě nemá cudnost dospělých, je přitom pro sexuálního agresora výhodou. V daném případě byly ovládací schopnosti obviněného podstatnou měrou sníženy, nicméně nevymizely, a rozpoznávací byly zachovány.

Jakkoliv bez léčení sexuální deviace provází člověka celoživotně, prognózu resocializace obžalovaného označila znalkyně za poměrně dobrou. Bude–li mu uložena navrhovaná ochranná léčba sexuologická ústavní formou, a bude–li při ní vstřícný, aktivní, získá náhled na to, co dělal a naučí se realizovat svou sexualitu v mezích zákona, řekla znalkyně. „Při vyšetřování spolupracoval dobře,“ shrnula své zkušenosti s Miroslavem S.

Po závěrečných návrzích stran soud vynesl odpoledne rozhodnutí, jak uvádíme v úvodu.

Vinu Miroslava S. znásilněním podle předsedy senátu prokazují věrohodná výpověď poškozené, potvrzovaná genetickými stopami obžalovaného zjištěnými na těle poškozené i výpovědí svědků odchodů děvčátka i obviněného kritického večera.

Soud uvěřil i druhé poškozené, která byla k obžalovanému ve vztahu závislosti mj. kvůli pociťování obav, že nevyhoví–li mu, vyžene je z bytu.

V případě znásilněného děvčátka nešlo o brutální násilí, o intenzivní zásah do zdraví poškozené, k užití násilí k překonání jeho odporu ale došlo. V neprospěch obviněného mluví velmi bohatá trestní minulost, byť většinou pro majetkové činy.

Proto soud Miroslavu S. uložil kromě ochranného léčení také trest odnětí svobody na sedm let. Hrozilo mu pět až dvanáct roků.

Rozsudek není pravomocný, obžalovaný se odvolal.