Odvolací soud tak pozměnil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích jen ve výroku o ublížení na zdraví.

Tragická nehoda

Sedmého února 2006 mezi 17.39 a 17.50 hodiny došlo ve Volyni k dopravní nehodě.

Peugeot Boxer srazil za snížené viditelnosti na rovném a přehledném úseku nedaleko benzinky ve směru od Strakonic do centra chodkyni. Šla stejným směrem při pravém kraji vozovky. Zraněním krátce po nehodě podlehla.

Její tělo leželo opřeno o zeď domu. Její smrti se nedalo zabránit ani kvalifikovanou včasnou lékařskou pomocí, konstatovali později znalci.

Jisté je, že poškozená si krátce před tragickou událostí dobíjela kredit mobilu na čerpací stanici v těsné blízkosti místa nehody. Telefon byl dobit v 17.41 hodiny. Obsluha vracela zákaznici na tisícovku. U místa nehody se našly rozlétnuté bankovky.

Asi tři čtvrtě hodiny nato oznámili nehodu na policii ve Volyni manželé Staňkovi.

Karel Staněk tvrdil, že vůz neřídil, nehodu prý měla jeho žena. Vrátila se tehdy domů s tím, že jí něco spadlo na auto a rozbilo sklo.

Jeli se jiným vozem podívat, co se mohlo stát; nebylo vidět, vraceli se tedy pro baterku. Pak tu dívku našli. Nejevila známky života, odjeli proto oznámit to na policii.

Paní Staňková potvrdila, že řídila. Jela prý pomalu, byla tma, s dodávkou často nejezdí. Popsala, že uslyšela ránu a že se jí roztříštilo sklo.

Doma to řekla manželovi a jeli se na to místo jiným vozem podívat.

Prověrka její výpovědi v začátku vyšetřování však prokázala, že tomu tak být nemohlo.

Neposkytl pomoc

Okresní soud tomu také neuvěřil. Uznal Karla Staňka vinným trestnými činy ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci.

Uložil mu tři roky nepodmíněně a šest let zákazu řízení.

Podle soudu vůz řídil Karel Staněk. Dostatečně nesledoval situaci na vozovce. Nereagoval na chodkyni jdoucí ve stejném směru a srazil ji. S peugeotem pak odjel domů, zaparkoval jej a jeli s manželkou jiným autem oznámit nehodu.

Náraz, který mu rozbil přední sklo a světlomet, musel registrovat. Měl zastavit a přesvědčit se, zda někomu nezpůsobil zranění, ale nehodu oznámil s manželkou až skoro hodinu poté. Dívku nechal bez pomoci.

Karel Staněk se odvolal.

Na čem okresní soud své rozhodnutí postavil?

Co řeklo sklo

Experti našli ve výtřepech šatů Karla Staňka fragmenty skla.

Některé se druhově shodovaly se vzorky skla nalezenými uvnitř peugeotu. V oděvu jeho manželky střepy nebyly.

Za šestnáct dnů pak byly policii předloženy rukavice, v nichž údajně paní Staňková tehdy měla řídit. Z nich byly vytřepány fragmenty skla, ale ty nebyly ani druhově shodné s rozbitým sklem auta.

Střepy byly rozlétány víc po sedadlech spolujezdců než po sedadle řidiče. Soud z toho dovodil, že v peugeotu jel jen řidič, do jehož oděvu se fragmenty zachytily.

Obhájkyně JUDr. Jitka Třeštíková upozorňuje, že šlo o pouhé čtyři úlomky, které onu shodu vykázaly. Jen o jeden střep míň se našlo na sedáku a opěráku sedadla. Přitom v autě se po havárii vystřídalo víc lidí – řidič odtahovky, policie atd.

Do oděvu obžalovaného se prý střepy mohly dostat také poté, kdy po příjezdu manželky poškozený vůz přeparkovával.

Výskyt fragmentů lze vysvětlit také možnou kontaminací oděvu obviněného při společném uložení svršků manželů v koši do druhého dne po události, kdy si je vyžádala policie.

Absenci střepů v oděvu manželky pak obhajoba přisuzuje nejspíš charakteru materiálu, šusťákové bundy a džínsů, nejspíš odolnějších proti ulpnění střepin.

DNA neznámého

V některých biologických stopách ve vozidle, například na volantu či klice dveří u řidiče, byly zjištěny i alely neznámé osoby.

Takové, které má v DNA profilu i sražená dívka.

Soud dovodil, že se do auta tento materiál, obsahující některé alely i poškozené, dostal z rukou obžalovaného.

Nemohl se dotýkat sražené chodkyně až poté, kdy se na místo vrátil v jiném voze s manželkou. Poté už podle vlastních slov do peugeotu neusedl. Podle soudu se tedy poškozené musel dotknout poté, kdy zastavil po nehodě…

Znalec z odvětví molekulární biologie, RNDr. Daniel Vaněk, ale krajský soud přesvědčil, že ony „cizí“ alely v peugeotu patřily prostě jen jiné osobě než obžalovanému. Některé z nich se vyskytují i u pětiny populace. Přenášet se mohou nejrůznějšími způsoby. Ty v peugeotu patřily prostě jiné osobě než obžalovanému. Individuálně ji určit nelze.

Znalec kategoricky zopakoval, že nelze říci, že by se ve vozidle našel biologický materiál poškozené.

Moc krátký čas?

To, že by dodávku mohla řídit jeho žena, je podle soudu vyloučeno i časově.

Nemohla prý po telefonickém hovoru s manželem stačit dojet domů, přesednout do peugeotu a při vracení se na provozovnu srazit dívku, jejíž tělo viděl svědek už v 17.50 ležet u domu.

Bylo zjištěno, že z pracoviště manželky pana Staňka někdo v 17.38 hodiny telefonoval na mobil obžalovaného. Ten se podle přenosových buněk mohl právě nacházet v bydlišti. Podle soudu obsahem hovoru mohlo být, že paní volala manželovi, aby pro ni přijel. A on vyrazil…

„Samozřejmě to tak být nemuselo,“ podotkl soud. Má ale za nepravděpodobné, že by mu manželka volala z jiného důvodu, když podle svých slov už stejně mířila domů a s manželem mluvit přímo

Obhájkyně tyto závěry odmítá s tím, že soud nezná situaci v místě a není schopen si o vzdálenostech a časech udělat představu. Tvrdí, že cesta z provozovny do bydliště manželů trvá dvě minuty a cesta z domu k místu havárie minutu. Rozhodně prý není vyloučena verze, jak ji podala manželka obžalovaného.

Řadu závěrů okresního soudu dr. Třeštíková označuje za dohady a spekulace, nemající oporu v dokazování.

K nepodloženým spekulacím prý patří i závěr o tom, že si řidič musel být srážky s tělem vědom. Podle jednoho ze znalců není vyloučeno, že se poškozená do jízdní dráhy auta dostala náhlým uskočením z návěje.

Podle obhájkyně přetrvává v případu řada neznámých. Navrhla věc vrátit první instanci mj. k doplnění dokazování o vyšetřovací pokus či prověrku výpovědí manželů Staňkových na místě.

Pravomocně

Krajský soud ale včera uzavřel, že tragickou nehodu způsobil obžalovaný.

Zmíněná prověrka výpovědi jeho manželky v první fázi vyšetřování vyloučila, že by v peugeotu mohla tehdy jet ona.

S tím korespondují střepy zachycené v oděvu obžalovaného a jejich absence na ošacení jeho manželky.

„A jedna podstatná okolnost – teprve v průběhu dokazování předložila manželka rukavice, v nichž údajně tehdy řídila,“ zmínil předseda senátu. „Ty obsahovaly sklo, ale druhově jiné . . . Velmi obtížně lze pak takový důkaz hodnotit jinak než jako snahu svést orgány trestního řízení ze stopy.“

K tvrzením obhajoby o údajné maximální vstřícnosti obviněného při vyšetřování soud upozornil, že Karel Staněk odmítl odběr krve.

Obžalovaný jel nehodu oznámit na služebnu, když předtím volal z mobilu svému známému policistovi. „Měl tedy dost času vyrozumět policii dřív telefonicky – a hlavně volat záchranku,“ pokračoval předseda senátu.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací instance ale neshledala, že by při svém činu Karel Staněk porušil důležitou povinnost.

„Nebylo zjištěno, že by jel vyšší rychlostí či pod vlivem alkoholu, jakkoliv tu důvodné podezření je. Poškozená šla za ztížené viditelnosti po nesprávné straně vozovky,“ vypočetl předseda senátu.

Obžalovanému tak místo odnětí svobody až na pět let hrozily maximálně tři roky, a soud mu je také uložil.

„Ne každý řidič opustí místo dopravní nehody, kde leží těžce zraněný člověk,“ řekl předseda senátu s tím, že obvykle k tomu má silnou pohnutku – zpravidla opilost.

„Vždy je to ale projev tragické bezohlednosti. Vzhledem k tomuto zvlášť zavrženíhodnému jednání považujeme trest na samé horní hranici za odpovídající a šestiletý zákaz řízení také,“ uzavřel předseda senátu.

Rozsudek je pravomocný.