Žalobou se domáhala určení, že zmíněné úkony se netýkají správy, provozu a oprav společných částí domu, protože se úpravy týkají jen osmi z dvanácti bytových jednotek, a poté určení, že se nepodílí na nákladech spojených s uvedenou rekonstrukcí a úvěrem přijatým k jejímu financování. Má zato, že hrazení splátek úvěru a úroků z fondu oprav společenství je na újmu jejích majetkových práv, jelikož prostředky, jimiž jako vlastnice bytu přispívá do fondu, jsou vynakládány – v rozporu s účelem, k němuž jsou určeny, na zhodnocení cizího majetku.(osmi bytů s balkony).

Měla žalovat jinak?

Krajský soud v Českých Budějovicích v únoru 2013 žalobu zamítl a Vrchní soud v Praze v říjnu 2014 rozsudek ve věci samé potvrdil. Obě instance dovodily, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Má-li totiž za to, že není povinna podílet se na financování nákladů na rekonstrukci balkonů v domě, může se podle názoru soudu prvního stupně domáhat žalobou na plnění vrácení příslušné části svých příspěvků do fondu oprav. Odvolací soud pak připomněl, že žalobkyně se domáhá požadovaných určení proti Společenství, jehož je členkou. Zdůraznil, že společenství vlastníků jednotek je soukromoprávní korporací, do jejíchž vnitřních poměrů mohou orgány veřejné moci (včetně soudů) zasahovat jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Odpovídajícím prostředkem ochrany majetkových práv žalobkyně je v tomto případě (zvláštní) žaloba na vyslovení (určení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním společenství, a nikoli obecná určovací žaloba. Ta totiž není určena k tomu, aby jejím prostřednictvím jednotliví vlastníci jednotek vnutili svoji vůli, jak se o to žalobkyně ve skutečnosti pokouší, majoritě vlastníků, která přijala příslušné rozhodnutí na shromáždění společenství. Dodal, že navíc požadované určení by samo o sobě ani nemělo žádný vliv na její povinnost platit stanovené příspěvky (zálohy) na náklady spojené se správou domu.
Mimo rámec oba soudy pro úplnost zmínily, že podle zákona č. 72/1994 jsou balkony (vždy) nedílnou součástí společných částí domu, neboť jde o konstrukční prvky vnějšího pláště budovy. Na tom nic nemění ani okolnost, že na ně mají přístup jen uživatelé jednotek, k nimž ten který balkon náleží podle prohlášení vlastníka budovy.
Nespokojená vlastnice podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Ten předeslal, že dovolání není přípustné.

Měla chtít vrátit peníze

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění.
Na druhém určení nemůže být naléhavý právní zájem už proto, že z žaloby a ani z později zjištěných okolností nevyplývá, že by v daném případě existoval právní vztah, jehož obsahem by byla (mimo jiné) povinnost dovolatelky podílet se na financování rekonstrukce balkonů. Dovolatelka netvrdila, že by byla účastnicí smlouvy o rekonstrukci balkonů, resp. smlouvy o úvěru, a z jejího členství ve Společenství jí taková povinnost nevyplývá - jako vlastnice jednotky má pouze povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu podle § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 72/1994 Sb., a o tuto povinnost v daném případě nejde. Navíc byly-li na splácení úvěru použity prostředky z příspěvků, které dovolatelka platila na náklady spojené se správou domu, má k dispozici žalobu na plnění, jak v této souvislosti konstatoval soud prvního stupně. Je proto v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou právní názor, že na druhém určení nemá dovolatelka naléhavý právní zájem.
Proto NS žalobu odmítl.