Policisté u výslechu

Bývalý ředitel policie H. uvedl, že se s ing. D. zná ze školy, scházejí se při abiturientských sjezdech a příležitostně jsou v kontaktu. Dotázán přímo na loňské SMS od ing. D. řekl, že mu od něho přišla zpráva „s atypickými výrazy", prý byla „o ničem", nerozuměl jí, obviněný psal o „chlívu, žumpě,  nějakém hovězím". Svědek ho nepochopil, asi prý vyjadřoval nespokojenost s prací policie, protože zmiňoval Plavskou. Zeptal se kolegů, co se děje, jestli D. figuruje v nějaké věci, a pak mu prý řekl, kde si může oficiálně stěžovat, pokud má nějaké výhrady, on že se tím „nechce, nemůže a nebude" zabývat.

Svědek spontánně dodal, že žalobce, ale i některé další lidi, už před lety požádal, aby ho nezmiňovali „v souvislosti se svými aktivitami".  Vysvětloval, že byl ředitelem a nechtěl, aby snad vznikal dojem, že ovlivňuje věci nějakých osob.

K dotazům na konkrétní SMS z trestního spisu Tomáše B. uvedl, že si nepamatuje, že by mu ing. D. sděloval, že ten a ten státní zástupce páchá trestnou činnost, že ve věci vyšetřování jeho údajné trestné činnosti postupuje „podle pokynů" Tomáše B. Když žalovaný jednu z předestíraných SMS vykládal jako zařizování nějaké služby pro ing. D., svědek se rozhněvaně ohradil, že žádné „kšefty" pro nikoho nezařizoval. Také proto, aby se lidé neoháněli známostmi s ním, se distancoval od jejich aktivit.

Na opakovanou otázku, zda mu nevadila trestní minulost ing. B., řekl: „Kdo jsem já, abych mohl soudit jednání třetích osob?"

Další svědkyně, pracovnice policie, jakoukoliv spolupráci, jakékoliv služební kontakty s ing. D. popřela. Na 30 až 50 SMS, které od něho měla dostat loni v létě, si nepamatuje („Mažu je rovnou"). Neví o tom, jestli od D. přijala informace v nějaké trestní věci, nebo že by si stěžoval na práci policie. Nepamatuje se na předestřenou SMS, v níž ho oslovovala „Skřítku" a měla mu sdělovat, že mu bude volat jistý její kolega, a že to bude dobré. Připustila ale, že zpráva odešla z jejího telefonu, ale to podle ní neznamená, že ji odeslala, její telefon leží na stole v kanceláři, a „Skřítku" prý ing. D. neříká. Nedovede si vysvětlit, jak se v jejím telefonu ty SMS vzaly. Neposkytoval jí žádné informace pro její činnost a k dotazu, zda tedy snad ona nějakou informaci předávala jemu, řekla, že takové věci nedělá. Pak si vzpomněla, že chtěl něco vědět o nějakých znásilněných holkách, ale že ho odkázala na obvodní oddělení. V životě by prý nikomu neposkytla ani informace o tom, čí je tohle auto nebo karta, a vylučuje, že by s někým hovory o takových věcech vedla.

Připustila, že jako povinná „nezúčastněná osoba"  byla u toho, když ing. D. předával vyšetřovateli svůj telefon, z něhož měla být stažena složka SMS označená „B." jako důkaz.  Ing. D. se jí ptal, proč potom byla stažena „kompletní historie jeho telefonu", a svědkyně řekla, že neví, jak kolega postupoval.

Získávali informace

Další svědek policista na otázku, zda mu žalobci poskytovali informace k nějaké kauze, řekl, že neví, jak odpovědět. Byl s nimi loni v kontaktu, prý ne že by od nich něco potřeboval. „Moje práce je v tom, že musím mluvit s lidmi, abych se něco dozvěděl. Ptal jsem se a oni mi odpovídali," vysvětloval.

Na otázku, zda ho žalobci informovali o „nelegálním" provozu kasína Tomáše B. ze své vůle, z vlastní iniciativy, řekl, že ty věci chtěl vědět. Neinstruoval je, že mají zajistit účetnictví, herní záznamy atd. – prý „řešili, co potřeboval". Neví, jestli tehdejší jednatelce říkal, jak to má provést. K dotazu, zda mu tyto podklady předala, uvedl, že ve věci je vedeno trestní řízení, takže nemůže odpovědět. Stejnou komunikaci jako s jednatelkou prý „dejme tomu" vedl i s ing. D. „Mou prací je vyšetřovat věci, o kterých se dozvím a které by mohly být považovány za trestné, ilegální, a případně poznatky předat kolegům," vysvětloval. Na poznámku žalovaného, že to zjišťoval půl roku i za pomoci stovek SMS, svědek opáčil, že „práce policie je o získávání jakýchkoliv informací a není stanoveno, jak dlouho to může dělat".

„Z jiného soudku" byla poslední svědkyně, prodavačka z jedné firmy Tomáše B. Popisovala, že loni 17. července vešli do provozovny ing. D. a Š., přestože ji prý předtím Tomáš B., než odjel na dovolenou, vyrozuměl, že D. má zákaz vstupu do provozovny a Š. už není jednatelkou. Odemkli si trezor a začali sbírat doklady a peníze. Zavolala policii, ta přijela, zjišťovala, co se děje, a krátce poté se dostavili další policisté, které zase zavolal ing. D. Ten se podle svědkyně představil jako kapitán a pronesl mimo jiné, že „někdo bude zavřen na ,ostrově´, a to ne v Karibiku". Policejní složky prý spolu nekomunikovaly a která nakonec věci z prodejny odnesla, svědkyně neví. Obě skupiny odcházely společně.

K dotazům potvrdila, že o události telefonicky informovala Tomáše B. a on jí řekl, aby zavolala policii. Na jeho údajnou SMS, že má na ing. D. podat trestní oznámení, si prý nepamatuje. Spontánně dodala, že oznámení na něho ale nepodávala pro ono vniknutí do prodejny, ale protože ji „terorizoval" prostřednictvím SMS.

Žalovanému potvrdila, že v trezoru, který žalobci tehdy otevřeli, byl také zápis z valné hromady o odvolání jednatelky Š. Doklad byl také uveden v protokolu policejní prohlídky. Právní zástupce žalobců Mgr. Libor Zemanec poznamenal, že není zřejmé, čeho se zápis týkal, a v trezoru jich mohla být spousta. Podle něho bylo takovéto „odvolání" jeho klientky antidatované a ryze účelové. Ing. D. dodal, že spolužalobkyně se při příjezdu policie prokázala výpisem z obchodního rejstříku, že je jednatelkou. Soud k tomu provedl důkaz listinou, podle níž Š. byla jednatelkou firmy až do 19. července, tedy ještě dva dny po akci.

Na návrh žalovaného provedl soud důkaz videozáznamem akce ze 17. července. Ing. D. k němu ale řekl že zachycuje až závěr prohlídky v poslední ze čtyř provozoven Tomáše B., nikoliv začátek akce. Záznam začátku by podle zástupce žalobců prokázal nevěrohodnost prodavačky, která o průběhu svědčila. Tomáš B. zase prohlásil, že na záznamu je patrné, že vlastně celou akci řídí ing. D., s policisty si tyká, vydává jim doklady, ačkoliv už nebyl zaměstnancem a předtím jen skladníkem, k čemuž advokát protistrany zdůraznil, že jeho klient jednal z pokynů jednatelky společnosti.

Další navrhované důkazy soud zamítl. Strany souhlasily s tím, že závěrečné návrhy podají písemně, a 12. listopadu ve 12.50 soudkyně vyhlásila rozsudek.

Omluva a odškodnění

Tomáš B. musí odstranit z automobilu bentley nápisy se jmény, bydlištěm a dalšími údaji o žalobcích, a to do tří dnů od vrácení vozidla orgány činnými v trestním řízení. V Deníku jako tiskovině regionu, kde k události došlo, musí zveřejnit omluvu ing. D. a L. Š. za nápisy, kterými je nepravdivě označil za „práskače" a zasáhl tak do jejich práva na ochranu osobnosti. Lucii Š. je povinen za tento zásah zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 korun, inženýru D. 20 000 korun, oběma pak musí nahradit náklady řízení v plné výši.

Není pochyb o tom, že nápisy na vozidle inicioval Tomáš B. zřejmě v souvislosti s jeho trestním stíháním, řekla soudkyně v odůvodnění. Nikdo jiný neměl důvod je tam umisťovat. Z důkazů je zřejmé, že se ing. D. snažil ovlivňovat práci policie, poskytoval jí informace o podnikání žalovaného, spolupracoval s vyšetřovateli při rozkrývání  trestné činnosti, což ale není možné označovat za „práskačství". Takový osobní závěr žalovaného Tomáše B. je možná legitimní, ale způsob jeho kritiky,  zveřejnění osobnostních údajů dotčených osob na vozidle, které užívá jako vlastník nebo společník a které parkovalo ve středu města, nepochybně přesáhl hranici konstruktivní kritiky. Byl to hrubý dehonestující způsob, který výrazně zasáhl do cti a dobrého jména žalobců, pokračovala soudkyně.

Satisfakcí jim bude odstranění nápisů z automobilu a omluva žalovaného v krajském tisku. K jejich požadavku na náhradu způsobené újmy soud uvedl, že u Lucie Š. byl zásah do osobnostních práv nezanedbatelný,  stresující, mohl jí přivodit i psychické problémy, jak potvrdil lékař. Proto jí soud přiznal nárok na 40 000 korun. U ing. D. přihlédl k tomu, že si dehonestující označení do jisté míry zavinil sám nepřiměřenou aktivitou při vyšetřování trestné činnosti Tomáše B. Jak je patrno ze zajištěných SMS a videa z prohlídky v provozovně, překročil rámec svého postavení ve firmě žalovaného. Jím tvrzený dopad polepů na autě do rodinné sféry a do hledání zaměstnání se v řízení neprokázal. Proto mu soud přiznal náhradu „jen" 20 000 Kč.

Rozsudek není v právní moci.