Zažalovali ho ing. Milan D. (54) a Lucie Š. (27), kteří vnímají jako zásah do svých osobnostních práv některé hanlivé nápisy o nich („práskači" apod.) včetně jmen, adres, čísel telefonů a dokonce fotografií, kterými prý pan B. nechal loni v létě rozsáhle pomalovat své bentley vedle jeho výhrad vůči policii („zkorumpovaná úplatná prasata a dobytek", „Polibte mi…" atd.).

Žalobci požadovali  „balíček opatření": aby žalovaný tyto nápisy z vozidla odstranil, aby se za své jednání omluvil sdělením umístěným na viditelném místě svého auta a v několika denících a aby žalobcům zaplatil za zásah do jejich práv každému 100 000 korun.

Před zahájením jednání, k němuž Tomáše B. doprovodila eskorta vězeňské služby, se soudkyně krajského soudu se nejprve dotázala stran na možnost uzavření smíru ve věci. Naznačila, že podle předložených důkazů je uveřejnění nápisů na autě Tomáše B. nepochybně zásahem do osobnostních práv žalobců. Pak je otázkou jeho hloubka a také míra satisfakce, která by jej měla zhojit – tedy zda žalobci vznesený nárok odpovídá utrpěné újmě.

Soudkyně upozornila i na úskalí textu požadované omluvy – tak by se přes ni hanlivé výroky šířily i k další veřejnosti; přitom už od šedesátých let se takový způsob satisfakce v českém právu nepřipouští.

Žalobci poté po poradě svůj návrh částečně upravili, na omluvě a peněžité satisfakci nicméně trvali. Finanční náhradu žalovaný, následně již propuštěný z vazby v jiné věci, odmítl a soud přistoupil k dokazování.

Jak hluboce zasáhl?

Žalobci měli uvést, jak nápisy na autě zasáhly do jejich osobnostních práv. Mladá žena výslech účastnice odmítla, druhý poškozený vysvětloval, že se cítí být zostuzen, pomluven nepravdivými výroky. Tomáš B. ho jako bývalého zaměstnance přestal platit, tak mu dal výpověď a od té doby nemůže sehnat práci, protože nikdo prý nechce zaměstnat člověka, který je ve sporu s „okresním mafiánem". Nikdo ho nezaměstnal ani s kvalifikací dopravního inženýra. Tomáš B. na něho podal asi osm trestních oznámení a on k nim musel opakovaně podávat vysvětlení. Žalovaný ho obviňoval z odcizení milionů, auta, firmy, z vydírání, žádal prý jeho vzetí do vazby mimo kraj, protože tady má spoustu vlivných známých, kteří mu, Tomáši B., ubližují a on má z žalobce smrtelnou hrůzu…

K nápisům na autě prý žalobce dostal 400 SMS. Záběry na auto zveřejnila televize Prima, maily s fotografiemi inkriminovaných nápisů chodí sousedům, šíří se nepravdy facebookem,  odvrátili se od něho i dlouholetí kamarádi a spolupracovníci. Žalovaný psal i synovi žalobce, že prý není jeho, manipuloval proti němu i jeho dceru…

Strany sporu vedly řadu verbálních přestřelek, třeba kolem zmíněného pojmu „práskač". Žalobce poznamenal, že on jako bývalý kapitán policie ani „práskačem" být nemůže, protože podle znaleckého posudku v obdobné trestní věci těchto účastníků je jím konfident, který chodí oznamovat nekalou činnost. Podle Tomáše B. je jím prý ale zřejmě svědek, který ze zákona musí vypovídat v trestním řízení.

V dalším „souboji" žalobce řekl, že na rozdíl od žalovaného nemá čistý trestní rejstřík, protože prý na to „neměl dost peněz" – byl odsouzen na šest let údajně za pokus nějakého majetkového trestného činu (protokoly z hlavního líčení podle něho zmizely). Odseděl si čtyři roky, když trest prý vykonával „v hotelu generálního ředitelství vězeňské služby" a zajišťoval při tom i určité služby v rámci českého předsednictví v Evropské unii, pochlubil se. K dalším dotazům připustil, že je nyní obžalován pro údajné vyhrožování advokátům v soudní síni; tři soudci se prý v téhle věci prohlásili za podjaté…

Nevinný žalovaný?

Tomáš B. chtěl mimo jiné důkaz o tom, že děti žalobce kontaktoval a zprávy o něm na facebook umístil právě on, jací konkrétní kamarádi se od žalobce odvrátili, jaký je důkaz o tom, že nápisy na auto nalepil on, atd. Tvrdil, že zmíněné nápisy, respektive data žalobců, na autě, které má od něho pronajato obchodní společnost, vylepit nenechal a netuší, kdo je na ně umístil. Neví, kdo tuto službu reklamní společnosti zadal. K dotazu, kdo auto přivezl na náměstí, řekl, že vozidlo využíval on jako zaměstnanec firmy, která měla sídlo na náměstí. Jezdit s ním mohli ale i ostatní. Nápisy na karosérii a sklech viděl, myslel si, že si někdo dělá srandu, třeba žalobce, který žalovaného dokonce v SMS vyzýval, aby tam k nápisům „Smrt fízlům!" rovnou uvedl jejich jména, „aby se vědělo, o koho jde". Výslovně napsal, že mu k tomu dává svolení, a poslal mu prý taky příslušné fotky. On na to ale nereagoval a nic na auto určitě nelepil, tvrdil.

Tomáš B. poté rozvinul teorii, že ty nápisy mohl na auto umístit třeba právě žalobce. Prý to mohli vyprovokovat, aby ho a novináře mohli zažalovat– jako třeba i Primu, po které údajně požadují odškodnění čtyři miliony za zmíněnou reportáž o autě.. Byl to kalkul z vypočítavosti, mínil.

K žalobkyni poznamenal, že ho nikdy nevyzvala, aby nápisy z auta odstranil, nebo aby sdělila, že jí vůbec vadí. Připustil, že jí poslal SMS, že celá republika ví, že je práskačka, ale to bylo asi poté, kdy viděl záběry na Primě. On ale její fotku na auto určitě nelepil. Že ho k odstranění vyzýval druhý žalobce, Tomáš B. si už nepamatoval, a „podivil se": Napřed mě k tomu navádí, a pak to nechce…, řekl.

K odročenému jednání strany navrhly další řadu důkazů – aby žalovaný doložil, že žalobci donášeli, výslech jednatelky společnosti k režimu užívání vozidla a zadání polepu, vyžádání si podkladů včetně výpisu SMS zpráv účastníků a protokolů ze souvisejícího trestního spisu, výslech kamarádů, kteří se údajně od žalobce po aféře odvrátili, a jeho dětí…

Dlouhé dokazování

Jednatelka společnosti, která má údajně od Tomáše B. pronajaté ono polepené auto, řekla, že neví, kdo auto polepil či zadal jeho polepení. Polepy viděla jako pasažérka, byly tam už předtím, než se stala jednatelkou. S autem jezdil pan B., který si je pronajal, a asi i zaměstnanci, jak je kdo potřeboval, klíčky byly dvoje, předávali si je. Auto měly pronajaté obě společnosti obviněného, oběma je jednatelkou, zaměstnanci byli vlastně totožní. Myslí si, že na polepy nikdy nebyla upozorněna. Nájemní smlouvy na auto neviděla, kdo je uzavřel, neví.  Technický průkaz vozidla neviděla. O knize jízd nic neví.

Slyšen byl syn žalobce. Polepy ho urazily, příjemné mu nebyly reakce lidí na jeho pracovišti, pohoršila ho SMS, kterou otec dostal asi od žalovaného, že není jeho synem.

Jako důkaz posloužil záznam televize Prima ze srpna 2013. Právní zástupce žalovaného Mgr. Pavel Oriniak mínil, že nic neprokazuje, fotografie nápisů jsou z různých období. Nevyplývá, že by se jakkoliv týkaly žalobců, reflektovaly dlouhodobý konflikt obviněného s policií, byly jeho protestem. Jména žalobců nikde nejsou uvedena, veřejnost polep vnímala jako boj Tomáše B. s policií. Jeho klient nepopírá, že vozidlo užíval, ale otázkou je, kdo na ně polepy umístil a jaké mohly mít dopady u veřejnosti. Na záznamu samozřejmě není, jakým způsobem se na bentley dostaly, a tvrzení jeho klienta, že je tam neumístil on, nebylo vyvráceno.

Žalobce naopak upozorňoval, že v televizním šotu je dlouhý záběr na jejich jména nalepená na okně.

Soud dále konstatoval články v bulvárním listě z 19. srpna a 15. září. Tomáš B. k tomu poznamenal, že není odpovědný za to, co novináři napsali, že si je nepozval a nic neautorizoval.

Stovky textových zpráv

Dalším důkazem bylo množství trestních oznámení mířících na Tomáše B., které měly potvrzovat pravdivost tvrzení, že jsou oněmi „práskači", jak uváděly nápisy na autě, ale také naopak směřující od žalovaného na žalobce. Jednání se pak „zadrhlo" o záznam stovek SMS na třiceti stranách trestního spisu Tomáše B. Ten prý ale disponuje ještě daleko větší sbírkou. Soud proto ještě jednou odročil, aby strany označily konkrétní SMS relevantní pro posouzení věci.

Právní zástupce žalobců ještě chtěl předvolat jako svědky všechny zaměstnance společností Tomáše B. k pokusu o zjištění, kdo  auto tehdy k polepům přistavil…

Soud v dalším jednání četl záznamy SMS mezi žalobci a policisty opatřené v rámci trestního stíhání B. Právní zástupce žalobců k tomu mínil, že jde o výroky vytrhané z kontextu, které samy o sobě nesvědčí o ničem – bylo by třeba znát souvislosti, za jakých okolností byla korespondence vedena, co bylo podnětem k ní. „Musel bych trvat na výslechu zúčastněných osob k tomu, co bylo předmětem jednání," řekl. Podle advokáta žalovaného je ale podstatné, že žalobci se aktivně a zcela zřetelně domlouvali s policisty shromažďujícími podklady pro stíhání jeho klienta. Podle Tomáše B. je z nich patrné, „jak to na něho navlékají", jak se domlouvají, co je třeba ještě zajistit, aby ho dostali „na valchu", jak policie „úkoluje" žalobce třeba k tomu, aby pro ni „ukradli" určité doklady z provozu jeho kasína. Právní zástupce žalobců k tomu poznamenal, že zůstává otázkou, zda šlo o aktivní vědomou spolupráci jeho klientů, či o jednání „na výzvu svědkům" v rámci prověřování trestní věci, kdy jsou povinni vypovídat; i tyto důkazy jsou podle něho vytrženy z kontextu policejní práce.

Jiné důkazy podle Tomáše B. prý potvrzují, že žalobci udávali i jiné osoby, další textovky plné výhrůžek a urážek pak svědčily hlavně o hluboké nenávisti obou kontrahentů.

Ze stejného spisu vyplynula informace o tom, že polepení auta hanlivými nápisy měl objednávat prostřednictvím SMS a MMS Tomáš B. u firmy D. Později zadal i doplnění fotografiemi a jmény žalobců. K tomuto důkazu právní zástupce žalovaného poznamenal, že tyto údaje jsou ovšem čerpány z obžaloby, kterou dosud soud neprojednal.

Během tohoto dokazování emoce patrné od zahájení řízení vykypěly a žalobce byl soudkyní vykázán z jednací síně, po následném verbálním konfliktu s žalovaným na chodbě posléze i ze soudní budovy. Jeho právní zástupce pak navrhl mj. výslech policistů, kteří byli v kontaktu SMS s žalobci.  (Pokračování)