Sedm a půl roku má strávit ve věznici s ostrahou  22letý Tomáš S. Loni 13. srpna večer v Borovanech na Českobudějovicku v bytě polil toluenem záda
o rok mladší přítelkyni, když spala, a hořlavinu zapálil. Dívce způsobil popáleniny druhého a třetího stupně na 36 procentech povrchu zad, krku, paží i obličeje.

Znali se dva, tři roky. Seznámili se na vlakovém nádraží, přespávali  venku,  žili na ulici.

Den předtím si vyrazili na technopárty do Třebíčka. Tomáš se na to „posinil" nitrožilní aplikací pervitinu, slečna si jej zašnupala, pili. Druhý den dívka odešla dřív, koupila láhev rumu a  s dalšími dvěma známými, kteří v části bytu přebývali , ji vypili. Kluci pak odešli a po devatenácté hodině přišel Tomáš. Strhla se dlouhá prudká hádka, házeli po sobě věci, až slečna řekla, že se nechce hádat a chce spát.
Soused rušený jejich hlukem  a rozhodnutý to oznámit vyšel za sousedem odnaproti, aby mu potvrdil, co se zase děje. Ten taky slyšel křik a hádku. Pak zahlédl v okně bytu mladé dvojice plameny,  kouř, a slyšel dívku křičet. V 19.55 zavolali policii. Ve 20.16 Tomáš telefonoval na tísňovou linku, že se jeho známá polila toluenem, když něco čistili, on si zapálil cigáro a ona chytla. Dívku pak odvezla sanitka.

Obraz dramatu skládal  soud v Č. Budějovicích z výpovědí zúčastněných, svědků, z důkazů na místě činu a z posudků znalců. 
Obviněný řekl, že si zapálil a chtěl si přisednout k přítelkyni na postel. Při tom to kolem poškozeného zapalovače, který stále držel v ruce a jehož mechanismus se nevracel, baf᠆lo a začalo hořet i zpod ležící dívky. Marně hledal, čím by oheň uhasil. Přítelkyni pomohl strhat šaty, pak ji ještě poléval vodou. Záchranku volal, až když byl její stav podle jeho názoru stabilizovaný.

Ujišťoval, že předtím v bytě žádný toluen necítil. Že ho tam měl podnájemník, který údajně vařil pervitin, se prý dozvěděl až později. Proč o něm mluvil už při volání záchranky, nevysvětlil. Připustil, že na přítelkyni žárlil.

U hlavního líčení ujišťoval, že by jí takhle neublížil, snažil se o ni starat, živil ji.

Poškozená uvedla, že Tomáš byl žárlivý. Z toho večera si od probuzení na zemi pamatuje jen žár, že ji všechno štípalo a viděla, že někde nemá kůži. Tomáš seděl na posteli nad ní, smál se, že přijde o dredy,a sváděl všechno na kluky, ale věděla, že ti už byli pryč. Něco taky křičel o tom, že ji chce mít do konce života a nikdo jiný ji mít nebude. Řekla mu, aby zavolal záchranku. Seběhla dolů a čekala na ni.
Znalec popálenin z lokaliza᠆ce zranění odvodil, že si je dívka nemohla způsobit sama. Vzplanula jí záda. Z nich hořlavina zatekla za bok a krk.

Podle znalce psychiatra obviněný není chorobně závislý drogách, užívá je takzvaně škodlivě. Psycholog u něho shledal paranoiditu, není ale chorobně agresivní.

Odborníci hasiči vyloučili, že by požár náhle vznikl tak, jak obviněný popsal. Nemožnost potvrdila i rekonstrukce.

Okresní soud měl vinu Tomáše S. za prokázanou. Vzhledem k rychlému odpařování toluenu vyloučil, že by dívka či postel byly polity předtím, než do bytu přišel obviněný – a pak už tam kromě něho a poškozené nikdo nebyl. Musela být polita těsně před vzplanutím. V sazbě tři až deset let odnětí svobody obžalovanému vzhledem k následku, který způsobil, uložil sedm a půl roku. Zdravotní pojišťovně má za léčení  dívky  uhradit 842 565 Kč.

Tomáš S. a jeho matka se odvolali. Podle matky událost nebyla dostatečně objasněna, senát nepřihlédl ani k polehčujícím okolnostem – že obviněný dívku hasil, přivolal pomoc, navštívil popálenou v ne᠆mocnici. Žádala pro něho nižší trest – i za vážnější činy se prý ukládají sankce mírnější.

Také obžalovaný mínil, že přetrvávají pochybnosti, ohle᠆dání místa činu bylo nedbalé, svědkové jsou nevěrohodní, soud prý se na něho díval jako na feťáka, který lže. Jeho vina nebyla jednoznačně prokázána, trest je nepřiměřeně přísný. Obhájce navrhoval vrátit věc prvnímu stupni, nebo jeho mandanta viny zprostit, případně ho uznat vinným jen nedbalostním činem.

Krajský soud ale odvolání zamítl. Zjištění a závěry okresního soudu má za správná. Obhajoba Tomáše S. byla spolehlivě vyvrácena. Uložený trest není nepřiměřeně přísný. Je třeba se na něj dívat nejen z pohledu obviněného, kterého čeká několik let vězení, ale i z pohledu poškozené, které jeho jednání způsobilo mučivé útrapy, ale poznamenalo ji fyzicky i psychicky na dlouhou dobu.
Rozsudek je pravomocný.