Tunel do pivovaru?

Porušením povinnosti se měl obviněný dopustit tím, že jako insolvenční správce konkurzní podstaty Pivovaru Eggenberg, a. s., řádně nepřezkoumal přihlášku pohledávky věřitele B., s. r. o., z údajného postoupení pohledávek ve výši 86 529 775 korun. Podle obžaloby mělo jít například o pohledávky dodavatele povodňových prací, 1. Západočeské společnosti pro kapitálový trh, a. s., na společnost Eggenberg, spol. s r. o., a to bez konkrétní specifikace tvrzených dodaných prací. Další spornou pohledávkou B. ve výši 44 milionů bylo tvrzené zakoupení akcií Textilany Liberec v roce 2002, podle žalobce záměrně nenahlášené obchodnímu rejstříku, kde se objevilo až po promlčení v roce 2008.
Obžalovaný tvrdil, že neměl důvod k popření přihlášky, které by vyvolalo dlouhodobý incidenční spor s náklady k tíži úpadce a který by podle jeho názoru prohrál. Přezkoumal přihlášku, jak mu ukládal insolvenční zákon, tedy zejména ji shledal uvedenou v účetnictví úpadce.
V B. držela 80procentní podíl družka předsedy představenstva pivovaru, účetní Eggenbergu, a zjevná propojenost osob měla správce vést k maximální obezřetnosti při posuzování tvrzených závazků, řekl ale žalobce. .
Také okresní soud po dokazování shledal, že přihláška věřitele B. nebyla doložena listinami prvotně osvědčujícími vznik právního stavu, zejména smlouvami o tvrzených půjčkách 45 a 28 milionů První západočeské společnosti pro kapitálový trh, a. s. (PZČS), dlužníku Pivovaru Eggenberg, a. s., z dubna 2002, ale správce ji v rozporu se svými povinnostmi řádně spravovat svěřený majetek nepřezkoumal, uznal ji v plné výši a po schválení věřitelským výborem navrhl v prosinci 2009 soudu povolení částečného uspokojení věřitelů ve výši 21,7 procenta. Na základě toho bylo B. vyplaceno v částečném rozvrhu 18 833 717,24 koruny ke škodě Pivovaru Eggenberg, a. s.

Obchodní džungle

Soud vyslechl jako svědky zástupce právnických osob zúčastněných na transakcích s pohledávkami. Jiří S. mimo jiné vysvětlil důvod vzniku společnosti Eggenberg, spol. s r. o., tím, že pivovar dlužil PZČS víc než 200 milionů „postoupených pohledávek", a protože PZČS chtěla pivovar ovládnout, její pohledávky převedl na Eggenberg, aby měl jistotu, že je věřitel nebude vymáhat po pivovaru. Ve svědeckém výslechu chválil důslednost, s jakou obviněný požadoval doklady. Prohlásil, že o všech finančních transakcích rozhodoval polistopadový privatizátor pivovaru František Mrázek v Praze. Při částečném uspokojení věřitelů konkurzu převzal ze svého nároku 7,1 milionu.
Zástupce obchodníka s cennými papíry vypověděl, že akcie Textilany prodali společnosti pana S., který podle svého prohlášení s nimi chtěl provést „daňovou optimalizaci". Pak prý mohly mít i hodnotu 125 milionů. Cenu, za kterou prodávali, si již nevybavil. Jiří S. ml. jako svědek řekl, že akcie kupovali za účelem dalšího obchodování.
Soud konstatoval řadu listin, mimo jiné smlouvy o půjčkách PZČS Pivovaru Eggenberg, o převodech pohledávek a zápočtech. PZČS postoupila zmíněné pohledávky za pivovarem z titulu nesplacených půjček a za společností Maxmilián spol. s r. o. společnosti Eggenberg a po dohodě je započetla proti pohledávce opačné strany za ony akcie Textilany. Smlouvou z února 2007 postoupil Eggenberg pohledávku za pivovarem postoupenou PZČS společnosti B. ve zmíněné výši 86 529 775 Kč, tedy o 13,5 milionu vyšší, než byly prvotní tvrzené půjčky. Na B. měla být pohledávka postoupena údajně proto, aby finští majitelé této společnosti měli jistotu, že až do pivovaru vstoupí, nebude po nich tato částka vymáhána.

Podezřelý partner

V rámci dokazování soud slyšel i konkurzního správce firmy Altipac, do listopadu 2004 1. Západočeská společnost pro kapitálový trh, a. s., od 4. ledna 2005 rovněž v konkurzu (26 K 14/2004). Pohledávky do něj přihlásilo 30 věřitelů II. třídy v celkovém objemu přes 486 milionů. Příjmy podstaty činily málo přes tři miliony, v prosinci 2012 byl konkurz zrušen. Správce u soudu v Budějovicích uvedl, že úpadce byl pro něho nekontaktní, jednatelka od Zlína nereagovala, v majetku společnosti byla jedna nemovitost, která se prodala za 2,3 mil., a drobné pozemky. Žádné daňové doklady nedohledal, účetnictví měl jen od finančního úřadu staré dva, tři roky, snad z let 2001, 02. Pohledávky neměla žádné.
Na dotaz soudu, zda by tato společnost mohla koupit od Pivovaru Eggenberg akcie Textilany za 125 milionů a dělat s nimi transakce, řekl, že si to nedokáže představit. Že by vyplatila 125 milionů za cokoliv, o tom se z dokladů nic nepodává. Neví o žádných obchodních vztazích s nějakým pivovarem, společnost jménem B. mu nic neříká, jméno S. a další taky ne. O smlouvách o půčkách pivovaru ve výši 28, 47, 9, 15 a 28 milionů taky neví. Mohla společnost ve své obchodní činnosti v roce 2002 poskytovat služby ve výši desítek milionů? Půjčit 70 milionů? Ne, ne…, uváděl svědek. Rovněž řekl, že obviněný správce Eggenbergu ho nekontaktoval, nechtěl od něho insolvenční zprávu, vysvětlení.

Zprostit?

Podle závěrečné řeči obhájce jeho klient neporušil žádné povinnosti insolvenčního správce. O přihlášených pohledávkách nyní sporných neměl důvod pochybovat, přezkoumal je a uznal v rámci standardních postupů. Nebylo povinností správce, ani v jeho možnostech, prověřovat jednotlivé pohledávky vedené v účetnictví úpadce a nevykazující vady. Ty nyní napadené byly výsledkem vysoce sofistikovaného podvodu účastníků řízení. Při jejím posuzování ani orgány trestního řízení nedošly k podání obžaloby – jak by jejich nepravost tedy mohl zjistit správce? tázal se obhájce. Namítaná spřízněnost osob v orgánech věřitele a dlužníka mu v době uznávání pohledávek nemohla být známa, tu odhalily až orgány trestního řízení. Měl by být tedy zproštěn obžaloby.
Š. B. byl dále obžalován z úvěrového podvodu. Toho se měl dopustit jako starosta obce na Budějovicku tím, že umožnil použít vázané prostředky z poskytnutí grantu na jiný účel, zejména na investiční akce a běžné výdaje obce. Jihočeskému kraji jako poskytovateli dotace tak způsobil škodu. Obžaloby z dílčího útoku tohoto podvodu, použití jiné účelové dotace na jiné výdaje, soud obviněného zprostil s tím, že nebylo prokázáno, že se tento skutek stal.
Hájil se, že při účtování dotací v obci šlo podle něho o chyby úřednice, účetní, která pak při vyšetřování uhýbala před odpovědností. Podle obhajoby obviněnému nebyl prokázán podvodný úmysl a i této obžaloby by měl být zproštěn. Podle soudu ale jeho obhajoba, že by se deset měsíců neseznámil se stavem účtu, neobstojí – denně podle zjištění do úřadu docházel, obec autoritativně řídil a svědkyní byl opakovaně upozorňován na to, že na účtu není dost prostředků a že bude čerpáno z dotace. Případná spoluodpovědnost účetní by ho stejně nevyviňovala, řekl soud.

Nebyl obezřetný

Soud při hodnocení důkazů konstatoval neúplnost listin dokladujících vznik zmiňovaných konkurzních pohledávek. Obžalovaný jako insolvenční správce tedy k jejich uznání neměl objektivní podklady. Chybělo mu také účetnictví – to pivovaru mělo být zničeno v roce 2002 při povodni a požáru v roce 2004, to PZČS mělo být odcizeno. Dokumenty následně „objevené" S. v sídle společnosti Eggenberg v Praze soud neměl za věrohodné a uzavřel, že obžalovaný minimálně pohledávku 44 309 775 Kč uznal neoprávněně.
Pochybnosti podle něho vzbuzuje i tvrzení, že 73 milionů z půjček mezi PZČS a pivovarem měl převzít S. v hotovosti v sídle podnikatele Františka Mrázka v Praze. Nestandardnost okolností měla správce vést k ostražitosti. Soud poukázal i na propojenost osob zúčastněných firem. Jednatelkou a většinovou společnicí B. je dlouhodoletá partnerka S., B. nabyl pohledávku od s. r. o. otce a syna S., jediným akcionářem společnosti Pivovar Eggenberg, a. s., je společnost, jejímž jednatelem a společníkem je S. mladší…
Podrobně se soud zabýval i otázkou pohledávky, kterou Š. B. uznal Jiřímu S. ve výši 32 798 505 korun. Mělo jít údajně o jeho osobní půjčky jako fyzické osoby pivovaru v různé výši, o nichž není autentický doklad. Na rozdíl od pohledávky B. soud ale uzavřel, že není prokázáno, že správce neměl k dispozici podklady, které ji osvědčovaly, byť jejich hodnota je sporná. Půjčky potvrdila například tehdejší účetní, výšezmíněná společnice B. (s tím, že půjčoval z osobních zdrojů, případně z půjček od jiných osob, například i od ní), a také syn obviněného. Uznání pohledávky přes neúplnost dokladů soud označil za pochybení správce, ale nelze z něj dovodit jeho trestní odpovědnost. Nebylo mu prokázáno flagrantní porušení povinností.
Uznal Š. B. vinným i dotačním podvodem a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody na tři léta podmíněné na čtyři a půl roku s dohledem. Obci má nahradit způsobenou škodu. Zákaz činnosti mu soud neuložil jako nadbytečný.

Správné rozhodnutí

Š. B. se odvolal. Jeho obhájce v případu účelových dotací argumentoval, že peníze od kraje přišly na běžný účet obce a nebylo prokázáno, že by jich bylo použito jinak než v její prospěch. Kraji žádná škoda nevznikla, protože mu peníze byly vráceny, a obci taky ne, protože objektem ochrany dle tohoto paragrafu trestního zákona není příjemce dotace. Obec navíc nebyla v platební neschopnosti a zmiňovanou půjčku odsouhlasilo zastupitelstvo. Bývalý starosta by tedy měl být obžaloby zproštěn.
Podle obhájce ve věci konkurzu pivovaru obviněný povinnosti správce neporušil, vyšel z účetnictví úpadce a v něm byla stejná čísla jako na rozporovaných přihláškách věřitelů. Jako byl jeho klient zproštěn obžaloby v případě uznání pohledávky S., měl by být zproštěn i v případě pohledávky B., okolnosti byly naprosto stejné. Důvody k znevěrohodnění předsedy představenstva S. dodatečně našly až orgány trestního řízení, správce jejich činnost nemohl nahrazovat, řekl obhájce. Že by nedbalostí napomáhal S., vyvrací skutečnost, že žaloval o neplatnost smluv, jimiž S. vyvedl z majetku pivovaru to nejcennější – nemovitosti, argumentoval.
Intervenující státní zástupce konstatoval, že vrácení dotace poskytovateli bylo jen náhradou způsobené škody. Podle něho bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaný výhradně rozhodoval o tom, komu co bude z účtů obce hrazeno. Nesl odpovědnost i za užití účelových dotací a rozhodl, že jich bude užito na jiný než vyhrazený projekt. S argumenty obhajoby ve věci pivovaru se podle žalobce přesvědčivě vyrovnal už soud prvního stupně a jeho rozhodnutí je správné.
Ke stejnému závěru dospěl i krajský soud a odvolání Š. B. zamítl. Ztotožnil se s tím, že obviněný jako správce podstaty nedostál povinnosti. „Nelze po něm požadovat, aby byl detektivem, ale aby hodnotil podstatné skutečnosti pohledávek, to ano. Měly-li být doklady údajně zničeny, už to ho mělo vést k náležité obezřetnosti, stejně jako to, že přes sedmdesát údajně půjčených milionů mělo být předsedovi představenstva předáno v hotovosti v kanceláři Mrázka. Okresní soud řádně zjistil skutkový stav věci a správně rozhodl," řekl v krátkém odůvodnění rozhodnutí předseda senátu.
Proti rozhodnutí není řádných opravných prostředků.