Součástí trestu je povinnost uhradit téměř 10 tisíc korun zdravotní pojišťovně za léčení znásilněné Martiny J. a svědka Filipa F., jemuž obžalovaný cizinec poranil oko při útěku 
z místa činu. 

Sama poškozená požadovala odškodné ve stovkách tisíc korun, soud jí přiznal jen objektivně prokazatelnou část bolestného ve výši přes 15 tisíc korun se sedmiprocentním ročním úrokem 
z prodlení. Zbylou část se musí pokusit vymoci u občansko-právního řízení u civilního  soudu.

Páteční rozhodnutí soudu není pravomocné, obžalovaný se přes svou obhájkyni Annu Suchomelovou na místě odvolal. Zmocněnec poškozené Jan Koptiš si ponechal zákonnou lhůtu na rozmyšlení, státní zástupce Petr Žižka 
se práva na odvolání vzdal. Případem se tak bude zabývat pražský Vrchní soud.

Předseda senátu Ondřej Vítů při odůvodňování rozsudku zmínil, že soud při rozhodování o vině vycházel z výpovědí poškozených, které považuje za věrohodné. Martina J. svá tvrzení nijak nedramatizovala a při hlavním líčení uváděla i skutečnosti, které hrají ve prospěch obžalovaného. V době útoku navíc netrpěla rodinnými ani jinými problémy, které by ji sváděly k tomu, aby se stavěla do role oběti skutku, který se nestal.

Pokud by tomu tak bylo, musela by být velmi dobrou herečkou, která dokáže obelhat policii, soud i kamarády. Své výpovědi provázela emocemi (slzy), rozhodně se nejednalo o chladnokrevný popis události. Jestliže si v některých dílčích částech odporovala, podle soudu to lze přičítat spíše výrazně zátěžové situaci, než její nevěrohodnosti.

To nakonec potvrdil znalec psychiatr Jan Tuček, jenž ve svém posudku uvedl, že psychické problémy poškozené přímo souvisejí s projednávaným skutkem, nic jiného zde nehraje podstatnou roli.

„Obžalovaný při soudním jednání nabízel možnou motivaci poškozené v podobě získání finančních profitů. Toto považujeme za nevěrohodné, obžalovaný není člověkem z bohatých kruhů a má průměrné příjmy. Není to o tom, že by 
si lstivá dívka vyhlédla synka z bohaté rodiny a snažila 
se obohatit na jeho úkor," poznamenal předseda senátu.

Obhajobou zmiňované rozpory ve výpovědích svědků považuje soud za nadhodnocené, hlavně s ohledem na čas a místo děje. Útok se odehrál na Nový rok kolem půl čtvrté ráno a lze předpokládat, že většina návštěvníků baru 
v sobě měla alkohol. Jejich popis události proto nemusí být objektivní, zvlášť s ohledem na to, že u samotného útoku na pánských toaletách nikdo nebyl. Svědci se tak vyjadřovali pouze k tomu, co bylo předtím a co potom.

Jedinou výjimkou byl dle soudu věrohodný svědek Jiří Ř., který pozoroval dvojici při vcházení na toaletu. Muž před soudem opakovaně potvrdil, že dívčin odchod byl nejspíš dobrovolný, soud proto změnil dílčí tvrzení obžaloby, že Emre Akbulut poškozenou 
do kabiny „zatáhl".

Na právní kvalifikaci to nic nemění, 
i kdyby poškozená šla na toaletu s příslibem možných erotických hrátek, tento záměr 
si může kdykoliv rozmyslet. Pokud to druhá strana neakceptuje, automaticky se dopouští znásilnění. V tomto případě je přitěžující okolností i to, že obžalovaný zneužil ženu všemi způsoby. Navíc byl v podmínce po předčasném propuštění z vězení.