Smlouva byla opatřena datem 15. dubna 2011. Paní Anna pak 9. prosince před katastrálním úřadem prohlásila svůj podpis na kupní smlouvě za vlastní, v důsledku čehož úřad tyto nemovitosti v celkové tržní hodnotě nejméně 1 731 000 Kč převedl na údajného kupujícího. Tím své bývalé firmě způsobila podle Okresního soudu v Č. Budějovicích škodu 2 340 000 Kč.
Obviněná mj. namítala, že předmětná kupní smlouva je opatřena razítkem společnosti U., a proto nemohla být uzavřena až v době, kdy již několik měsíců ve společnosti nepracovala a neměla k razítkům přístup. Nedošlo prý ke škodě, protože pozemky byly prodány za cenu 900 Kč/m2 převyšující pořizovací cenu 600 Kč/m2.
Okresní soud v Č. Budějovicích jí za tento podvod uložil dva a půl roku podmíněně na stejně dlouhou zkušební dobu a zakázal jí činnost statutárního orgánu obchodních společností rovněž na dva a půl roku. Krajský soud redukoval škodu na 1 211 700 Kč, ale prodloužil obviněné zkušební dobu o rok. Její dovolání odmítl loni v únoru Nejvyšší soud ČR.

Škodili jí?

Obžalovaná podala stížnost k Ústavnímu soudu ČR (ÚS). Mimo jiné tvrdí, že se nemohla účinně hájit, neboť žádný z orgánů činných v trestním řízení jí navrhované důkazy neprovedl a toto odmítnutí nezdůvodnil, zatímco obžaloba (resp. poškozená) mohla spis "zavalit" značným počtem dokumentů nemajících souvislost s trestním řízením. Stěžovatelkou předložené dokumenty jsou pak ve spise "pohozeny" na úplném konci, z čehož je dle názoru stěžovatelky zřejmé, že jim nemohla být věnována dostatečná pozornost a svědčí to o libovůli rozhodujících soudů. Soudy rovněž nechaly bez povšimnutí vnitřně rozporné výpovědi svědků obžaloby, vesměs příbuzensky nebo obchodně spojených s poškozenou a jejími jednateli. Výše škody nebyla spolehlivě zjištěna. Především nebylo prokázáno, že by stěžovatelka měla předmětnou smlouvu podepsat jindy než 15. dubna 2011, tedy v době, kdy ještě měla oprávnění takovou smlouvu uzavřít.
ÚS konstatoval, že žádný z důkazních návrhů a tvrzení stěžovatelky nesměřoval k podstatným otázkám předmětného trestního řízení. Za rozhodný lze totiž považovat závěr, že k podpisu předmětné smlouvy došlo jindy, než je ve smlouvě uvedeno, a sice v době, kdy stěžovatelka neměla k uzavření takové smlouvy oprávnění, a že tato smlouva byla pro poškozenou nevýhodná. Stěžovatelka rozporuje v podstatě pouze vedlejší vyjádření svědků či soudů, nedotýkajících se nijak uvedených klíčových závěrů soudů.
Ty jsou podle ÚS jednotlivě i ve svém souhrnu logické a snadno odvoditelné z provedených důkazů. Klíčový závěr o uzavření smlouvy v listopadu 2011 dovodily soudy z několika nepřímých důkazů (zejména výpovědi svědků potvrzujících neshody mezi zúčastněnými osobami stran naložení s předmětnými nemovitostmi na podzim roku 2011), závěr o způsobení škody a její výše je pak potvrzen zejména znaleckými posudky. Přehodnocování například věrohodnosti vypovídajících osob nebo správnosti znaleckých posudků nepatří k úkolům Ústavního soudu. Stěžovatelčino tvrzení o jakési konspiraci mnoha svědků je pak dle ÚS skutkově zcela nepodloženo. Rovněž irelevantním je i vyjádření soudu o jeho "nejhlubším přesvědčení" v otázce stěžovatelčiny viny, neboť tato zcela běžná formulace je podpořena provedeným dokazováním, podotkl ÚS k další námitce paní A. S. Její stížnost proto odmítl jako neopodstatněnou.