Okresní soud vzal z posudků tří znalců za prokázané, že mužovi byla před operací podána vyšší než obvyklá dávka Clexanu, což mohlo být příčinou vnitřního krvácení. Na zhoršující se stav pacienta pracovníci nemocnice zareagovali pozdě, došlo k podcenění příznaků krvácení do dutiny břišní, krev byla aplikována až v době, kdy se stav pacienta již hroutil a došlo k selhání autoregulačních mechanismů organismu, k rozvoji šoku s následkem smrti. Tyto závěry potvrdil i ústavní znalecký posudek. V rozporu s nimi byl v rozporu pouze posudek dalšího lékaře, podle soudu nepodepřený žádným jiným důkazem.

Opožděná léčba

Nemocnice pochybila při poskytování zdravotní péče, když adekvátní léčbu poskytla pacientovi opožděně, což vedlo k jeho smrti. Soud jí uložil povinnost zaplatit pozůstalým jednorázové odškodnění v celkové výši 1 091 671 korun.

Krajský soud rozsudek ve věci samé potvrdil. Znalci shodně hodnotili reakci lékařů na zhoršující se stav pacienta jako opožděnou s tím, že došlo k podcenění alarmujících příznaků krvácení do dutiny břišní a léčebně diagnostický postup byl velmi pravděpodobně zpožděn, respektive odložen do doby, kdy už došlo k selhání autoregulačních mechanismů organismu nemocného a k rozvoji šoku s následkem smrti. Příčinná souvislost mezi tímto postupem lékařů a vznikem škody, tj. úmrtím pacienta, byla prokázána. Trestním rozsudkem, jímž byl ošetřující lékař zproštěn obžaloby, není soud v občanskoprávním řízení vázán. Znalecký posudek z oboru hematologie nebyl vyžádán vzhledem k tomu, že k závěru o odpovědnosti nemocnice jsou postačující zjištění o nedůvodné prodlevě s poskytnutím péče při vnitřním krvácení, a nebylo proto třeba řešit příčiny vzniku vnitřního krvácení.

Nemocnice podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).
Namítá, že ke zjištění, zda byla pacientovi podána přiměřená dávka přípravku Clexanu či nikoliv, měl soud vyžádat znalecký posudek z oboru hematologie, popř. vnitřního lékařství, avšak rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, a toto pochybení bylo odvolacím soudem tolerováno. Poukazuje na to, že znalecké posudky konstatovaly sice dílčí odborná pochybení ošetřujícího lékaře, avšak zároveň uvedly, že lékař nepostupoval v rozporu s pravidly lékařské vědy. Míní, že podle trestněprávní judikatury dovolacího soudu je nutno postup lékaře hodnotit z pohledu, jak se zdravotní stav pacienta jevil lékaři v době, kdy rozhodoval o dalším postupu. Znalecké posudky však hodnotily postup lékaře v době, kdy již výsledek léčebného postupu byl znám.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že samotný vznik vnitřního krvácení nebyl příčinou úmrtí, tou byla až pozdní reakce pracovníků žalované na stav pacienta, který se nacházel na jednotce intenzivní péče s podezřením na vnitřní krvácení. Nebyly u něho zavčas provedeny potřebné a v té době snadno dostupné diagnostické metody, a krev, která pro něho byla ve 2:30 hodiny objednána, mu byla podána až v 7:55 v již nezvratné fázi hemoragického šoku.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné. Nemocnicí uplatněné námitky nesměřují k vyřešení právní otázky, nýbrž především zpochybňují hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající skutková zjištění, na nichž je založen závěr o pochybení při poskytování lékařské péče a příčině úmrtí pacienta. To však není důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, řekl NS. Dovolání nemocnice odmítl.