Okresní soud v Č. Budějovicích mu je přiznal. Konstatoval, že poškození zdraví žalobce je nevratné. Nemůže vykonávat náročnější činnosti, dokončit studium je schopen pouze zvýšeným úsilím v individuálním režimu, musí se vyvarovat alkoholu, nesmí řídit, nemůže sportovat a věnovat se dalším zájmům, je omezen i v partnerských vztazích.

Podle soudu jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. S přihlédnutím k věku žalobce v době úrazu (21 let) a průměrné délce života mužů v ČR (75 let) dovodil, že požadovaná částka rozdělená do denních dávek po hypotetický zbytek života činí 200 Kč na den. Odškodnění v žalované výši je přiměřené.

Krajský soud loni přiznal Ž. nárok jen na 240 000 Kč. U žalobce jsou dány předpoklady pro mimořádné zvýšení náhrady. Důvodem je zejména srovnání jeho sportovních aktivit na krajské a ligové dorostenecké úrovni s tím, že nyní je jeho působení jako hráče i rozhodčího vyloučeno. Přehlédnout nelze ani to, že utrpěl úraz ve věku 21 let.

Odškodnění přesahující desetinásobek bývá vyhrazeno případům, kdy se poškozený stal zcela nebo částečně nehybným a je odkázán na péči třetí osoby. V případě žalobce je přiměřeným odškodnění os᠆minásobkem, tj. 1 440 000 Kč. 1,2 milionu už mu bylo pravomocně přisouzeno. Proto mu nyní přiznal ještě 240 000 Kč.

L. Ž. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Míní, že jeho možnosti uplatnění při studiu, sportu, v pracovních, společenských i partnerských vztazích by – nebýt úrazu – byly obrovské. Stejně tak významná byla perspektiva budoucího finančního zaopatření; v tomto kontextu je požadovaná částka zanedbatelná.

NS zopakoval, že zvýšení odškodnění přichází v úvahu , kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody.

Zvyšování musí mít jisté hranice, mj. nesmí mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné.

Zvýšení náhrady kolem desetinásobku je vyhrazeno především případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, nikoli jen omezeny. Nelze přehlédnout, že žalobce je v zásadě z hlediska sebeobsluhy soběstačný a z hlediska somatického nemá podstatné omezení, jeho intelektové schopnosti zůstaly zachovány natolik, že je schopen pokračovat ve studiu na střední škole, uvedl NS.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým odškodněním újmy na zdraví a nelze ji proto směšovat s nároky na náhradu újmy majetkové, jako je např. náhrada za ztrátu na výdělku. proto dovolání pana L. Ž. zamítl. (25 Cdo 2822/2011)