Pravé neštovice jako metla lidstva. Za vymýcení nemoci svět vděčí i Čechům

Pravé neštovice byly v minulosti mimořádnou hrozbou. Charakterizoval je bohatý výsev puchýřů po celém těle i v ústech, nose a na vnitřních orgánech. Přeživším po nich zůstávaly znetvořující jizvy. Teprve začátkem 19. století se začalo ve vyspělých zemích s rozsáhlým očkováním.

Opičí neštovice - historie, příznaky a šíření mimo Afriku:

V 18. století si vyžádalo toto onemocnění 60 milionů životů a ještě ve století dvacátém na něj zemřelo až půl miliardy lidí. A to do roku 1977, kdy byl hlášen poslední případ úmrtí.

Po zrušení povinného očkování proti pravým neštovicím v roce 1980 Světovou zdravotnickou organizací bylo rozhodnuto, že laboratorní vzorky původce choroby zůstanou pouze ve dvou laboratořích – v USA (ve Středisku pro kontrolu a prevenci nemocí v Atlantě) a v SSSR (současném Rusku).

Smrt nebo trvalé znetvoření

Jak se onemocnění projevuje, popisuje například specializovaný web Symptomy. Pravé neštovice se přenášejí vzduchem. Nakažený je infekční po celou dobu trvání vyrážek. K rozšíření také může dojít přímým kontaktem.

Počátek infekce je spojený s horečkami, bolestí hlavy a celého těla a zvracením. Asi po čtyřech dnech se objevuje vyrážka. Nejdříve to jsou drobné skvrny na jazyku a v ústech, až později dojde k rozsevu na kůži ‒ na obličeji, dále pak na horních a dolních končetinách.

S ústupem vyrážky ustupuje také nemoc a pacient se uzdravuje. Existuje však i specifická forma, při které nemocný zemřel na vnitřní vykrvácení do podkoží a vnitřních orgánů. A ta byla osudná například i pro Latifa Mumdžiče z bývalé Jugoslávie jen 8 let před oficiálním celosvětovým vymýcením nákazy.

Specifická forma pravých neštovic, při které docházelo k vnitřnímu krvácení a na kterou pacient obvykle zemřel.Zdroj: Wikimedia Commons, H.C.F, CC0

Deset měsíců po vyléčení posledního pacienta zabil v roce 1978 Janet Parkerovou, fotografku lékařské fakulty v anglickém Birminghamu virus varioly, který unikl ze sousední laboratoře.

Léčba příznaků a modernizace vakcíny

Péče o nemocného se zaměřovala hlavně na příznaky, prostředky na snížení horečky, omezení svědivosti vyrážky, hydrataci a léčbu ke stabilizaci krevního tlaku a dýchání. S vývojem antivirotik se laboratorně prokázalo, že některá mohou být účinná i proti viru, vyvolávajícímu pravé neštovice.

Lék na Alzheimerovu chorobu je blízko. Nový preparát zpomaluje nemoc o třetinu

Nejstarší vakcína Drywax, vyrobená z telecí lymfy, byla shodná s Jennerovou vakcínou z roku 1796. Později ji nahradila očkovací látka ACAM 2000, živý vir byl kultivován na ledvinových epitelových buňkách od africké zelené opice.

V Čechách se začalo očkovat proti pravým neštovicím v roce 1821 na základě vydání císařského dokumentu.

Zabíjela i panovníky a slavné osobnosti

V knize Richarda Platta Neštovice, mor a jiné pohromy se můžeme dočíst, že mezi významné osobnosti, které podlehly viru pravých neštovic, patří například Ludvík XV., car Petr II. rakouský císař Josef I. či Leopold Lotrinský.

Jak zabíjely pravé neštovice?

Velmi dobře jsou známé případy, kdy evropští kolonizátoři zavlekli tuto chorobu na americký kontinent. Zatímco v Evropě byla úmrtnost na neštovice mezi 20‒30 %, u domorodého obyvatelstva v Americe, kterému chyběly protilátky, jelikož tam předtím vůbec toto onemocnění neznali, byla i více než padesátiprocentní.

Jedním ze slavných osobností, kteří pravé neštovice přežili, byl i slavný skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Otec ho nedal očkovat a tak se mu jako jedenáctiletému pravé neštovice nevyhnuly. Bylo to v roce 1767, kdy Vídeň zasáhla epidemie pravých neštovic.

Objevila raritní krevní skupinu. Nyní česká primářka odchází do důchodu

Jak se lze dočíst například na webu Rheinpfalz, léčebná metoda spočívala v tom, že otec zajel se synem do katedrálního děkanství, kde každých šest hodin dostával prášek z asi šesti látek spolu s čajem, vyrobeným ze svrabu a myrhu, dříve markraběcí prášek a černý prášek. Jako zázrakem přežil Mozart nákazu i léčbu.

Krávy jako zachránkyně

Jak popisuje Deník, od raného středověku se také na různých místech světa objevovaly pokusy této epidemii čelit. Číňané se již v 10. století pokoušeli preventivně chránit vdechováním usušených neštovičných strupů, obsahujících především neaktivní viriony.

Například web Vakcíny připomenul, že koncem 18. století umřel na pravé neštovice každý desátý nakažený. V té době si anglický venkovní lékař Edward Jenner všiml, že dojičky, které překonaly kravské neštovice, nikdy už neonemocněly pravými.

Edward Jenner, britský lékař, který se proslavil zavedením první vakcíny proti pravým neštovicímZdroj: Wikimedia Commons, John Raphael Smith, volné dílo

To ho přivedlo na myšlenku převést virus kravských neštovic do zdravého organizmu a vytvořit tak jeho odolnost vůči viru. Rozhodl se proto pro pokus na malém chlapci, kterého nakazil kravskými neštovicemi. Po vyléčení ho nechal opět nakazit, tentokrát však pravými.

Jeho domněnka se potvrdila, na chlapce už viry pravých neštovic nepůsobily a zůstal zdráv. Byl to obrovský přínos pro vědu a lékařství, kterým začala významná epocha vakcinací a který se zapsal do dějin.

Česká stopa v boji proti pravým neštovicím

Na zdokonalování vakcíny se podíleli další lékaři, mezi jinými čeští epidemiologové Karel Raška a Zdeněk Ježek. Karel Raška prosazoval metodu nikoli plošného, ale cíleného očkování v místech výskytu nákazy.

Vědec Roman Pavela: Adaptogeny jsou skvělé. Sníží stres a vyladí imunitu

V počátcích využíval na výrobu vakcíny kůži krávy, kterou předtím nakazili variolou. Později to bylo takzvané lyofilizované sérum. Jak uvádí sám vědec ve své knize Boj proti nákazám, často pracoval v terénu, kde s postiženými lidmi mluvil, a snažil se získat informace vedoucí k odhalení příčiny nákazy. Odhalit, proč se ve stejném prostředí někdo nakazí a jiný zase ne.

"Nikdo v celé Světové zdravotnické organizace tomu nevěřil, ale otec byl vytrvalý a generální ředitel Marcolino Gandau ho respektoval, takže mu dovolil v projektu pokračovat,“ uvedl už dříve pro Deník jeho syn, Karel Raška mladší.

„Při rozhodování se otec řídil odbornými fakty, nikoli politickými trendy. To byla jedna z jeho nejsilnějších vlastností, na kterou ale v době normalizace dojel,“ dodal.

Zdeněk Ježek v letech 1972–1977 působil pro Světovou zdravotnickou organizaci v Dillí v Indii a v letech 1977–1979 v Mogadišu v Somálsku jako vedoucí epidemiolog programu oblastní eradikace pravých neštovic.

Velel celé armádě místních zdravotníků, kteří pečovali o nemocné, zabezpečovali jejich izolaci a očkovali všechny osoby v jejich okolí. V květnu 1980 Valné shromáždění členských států WHO deklarovalo, že na světě není jediný člověk, který by trpěl pravými neštovicemi.

Pandemie dnešní doby? Zákeřný syndrom vyhoření, varuje psychoterapeutka

„První nemoc na světě, kterou se podařilo zcela vymýtit,“ zkonstatoval docent Zdeněk Ježek pro odborný lékařský web Sanquis.

Variola možným prostředkem bioterorismu

Výzkum pravých neštovic ve Spojených státech amerických nadále pokračuje a zaměřuje se na vývoj vakcín, léků a diagnostických testů na ochranu lidí před pravými neštovicemi. A to v případě, že by byly použity jako prostředek bioterorismu, jak uvádí webové stránky Centra pro kontrolu a prevenci nemocí.