Zároveň ale vypluly na světlo i jiné, téměř zapomenuté okamžiky. Před 41 lety totiž Pavel Pavel odhalil tajemství chůze soch moai z Velikonočního ostrova. A kde jinde, než ve Strakonicích u řeky Otavy na soše odlité z obyčejného betonu.

Ale nepředbíhejme. Budoucího objevitele jedné ze světových záhad od dětství přitahovaly podobné věci. Přibližně ve svých 11 letech si za ušetřené peníze koupil knihu Tajemství Velikonočního ostrova od Francise Maziera. Obří sochy moai už ho neopustily. A po přečtení knihy Miroslava Stingla Poslední ráj se rozhodl rozluštit hádanku, jak jimi mohli domorodci pohybovat.

V roce 1981 odjel za Stinglem do Prahy. Už jako absolvent elektrotechnické fakulty Vysoké školy strojní a technické v Plzni. „Hovořili jsme o Velikonočním ostrově a sochách. O čem jiném. Řekl, že mi moc neporadí, protože umí jazyky, ale technickým věcem nerozumí,“ vzpomíná Pavel.

To ho ale neodradilo. Využil své technické myšlení. „Chodil jsem do vodáckého oddílu, kde jsme se naučili kácet stromy, stavět táborové stožáry, brány, rozhledny, vázat uzly. To se pak hodilo,“ dodává Pavel Pavel.

Miroslav Stingl i norský mořeplavec a dobrodruh Thor Heyerdahl tvrdili, že sochy chodily podle legend vestoje. To se ale strakonickému inženýrovi nezdálo. „Jak doma stěhuješ ledničku? Posouváš ji po rohu a ono to jde. Není to nic nového, jen představit si to na soše moai bylo trochu obtížné.“

Pavel Pavel close OBRAZEM:  Cestovatel Pavel Pavel vysvětlil tajemství záhadného transportu obřích kamenných soch moai na Velikonočním ostrově. info Zdroj: Deník/Lenka Pokorná zoom_in OBRAZEM: Cestovatel Pavel Pavel vysvětlil tajemství záhadného transportu obřích kamenných soch moai na Velikonočním ostrově.

● Narodil se 11. března 1957 ve Strakonicích. Je český technik a experimentální archeolog, který se zabýval zkoumáním možných způsobů transportu těžkých břemen při stavbě monumentálních staveb dávnověku.
● Angažuje se také v politice. V letech 2000 až 2008 a opět v letech 2012 až 2020 jako zastupitel Jihočeského kraje (z toho v letech 2004 až 2008 a opět v letech 2017 až 2020 radní kraje), v letech 1998 až 2019 zastupitel města Strakonice (v letech 1998 až 2014 také místostarosta města), bývalý člen ODS, nyní člen hnutí JIH 12.

Představa je jedna věc, realita druhá. A musela být podložena výpočty. Další tři měsíce práce. Pavel oslovil přes tři desítky redakcí, ale ticho po pěšině. „Nakonec jsem musel napsat článek, protože se sice ozvali z Vědy a techniky, ale s tím, že těm vzorečkům a číslům vůbec nerozumí. Byl to můj první článek v životě a oni mi ho otiskli. Byl to nádherný pocit,“ pokračuje Pavel Pavel.

Než se ale pustil do pokusu na Velikonočním ostrově, musel svoji teorii dokázat. Protože v té době pracoval ve strakonickém Agrostavu, zedníci mu udělali bednění, do kterého se vešly dvě tatrovky hlíny. „Z kamarády z průmyslovky jsme vytvořili formu na čtyři a půl metru vysokou sochu, tu jsme zalili betonem, který jsem koupil a v roce 1982 jsme udělali pokus. Povedl se, česká socha moai ze strakonického betonu chodila,“ podotýká Pavel.

Když se pak dozvěděl, že Thor Heyerdahl míří na Velikonoční ostrov, napsal mu. „Odepsal mi, jestli bych byl ochotný jet s ním a předvést stěhování soch tak, jak jsem to dělal ve Strakonicích,“ pokračuje Pavel.

Krutá srážka s realitou

Dětský sen se stal životní výzvou. „Tehdy byly zavřené hranice. Vycestovat do Jižní Ameriky s Thorem Heyerdahlem, který překonal na svých plavidlech Pacifik a Atlantik, byl zázrak.“

Za půl roku měl v kapse výjezdní doložku. S taškou plnou suvenýrů a minimální znalostní angličtiny vyrazil v únoru roku 1986 do světa. „Na letiště mě tenkrát doprovodili tři novináři. Byl jsem z toho, že jedu sám do cizího světa a těžko se domlouvám, nervózní. Navíc mě čekal poměrně obtížný úkol. Rozpohybovat sochu moai přímo na Velikonočním ostrově před Heyerdahlem a jeho štábem,“ líčí.

Setkání s realitou bylo velmi kruté. Skutečné sochy moai byly obrovské, zvětralé, sypal se z nich písek a drolily kamínky. „Památkáři nám nechtěli žádnou půjčit. Málem jsem jel domů, protože Heyerdahl mě nechtěl zbytečně živit. Nebyl jsem mu k ničemu,“ popisuje srážku s realitou Pavel Pavel.

Ostuda

Nakonec ale vše dopadlo skvěle. Když navrhl, že udělá betonovou sochu jako v Čechách, místní ministerstvo kultury couvlo. Byla by ostuda, kdyby Heyerdahl nedostal povolení stěhovat sochu, když ostrov 30 let předtím proslavil. Pak zbývalo jediné – rozpohybovat čtyřmetrovou sochu vážící zhruba devět tun. „Z obou stran na ní byly navázané provazy. Lidé s ní kývali doprava, doleva a další tahali tak, aby vysunula jeden bok dopředu a pak druhý. Připomínala kráčejícího Golema. Popošli jsme s ní šest metrů,“ vzpomíná Pavel.

S kolosem manipulovalo 18 lidí. „Zvládli bychom to i v menším počtu. Jenže domorodci si chtěli přivydělat, a tak tvrdili, že to nejde a přizvali další známé,“ dodává. Pořád to bylo desetkrát méně lidí, než když táhl podobnou sochu Heyerdahl o 30 let dříve v písku na dřevěných saních.

Úleva a únava

Ani po 41 letech nezapomíná Pavel Pavel na to, co tehdy prožíval. Dnes je mu 66 let, ale stále cítí rozechvění, únavu a úlevu. „Byl jsem psychicky úplně na dně. Vedro, stres, jestli se to povede, jazyková bariéra, práce podle pokynů filmařů. Já si sedl do stínu, popíjel víno a byl jsem hotový. Dodnes vidím, jak všichni jásají.“

Na ostrově zůstal ještě deset dní, které věnoval objevování krás Velikonočního ostrova. Po návratu domů na Pavla Pavla čekalo na letišti několik desítek novinářů. Zprávu o jeho úspěchu ještě ten večer vysílala televize. Pavel Pavel prožil dny, které mu změnily život.

I když na události a paměť lidí usedá prach, okamžiky z let 1982 a 1986 nikdy nezestárnou. Loni se ve strakonické cestovní kanceláři Ciao uskutečnila výstava ke 40. výročí pokusu ve Strakonicích. „My vůbec jedeme ve výročích. Loni bylo 40 let od sochy ve Strakonicích, teď je 40 let od prvního usazení viklanu v Kadově a v roce 2026 to bude 40 let od událostí na Velikonočním ostrove,“ usmívá se Pavel Pavel ze Strakonic.

A na závěr. Usazování viklanu v Kadově se koná v sobotu 9. září 2023.