Švecburg a hradní pán Jan Švec.Švecburg a hradní pán Jan Švec.Zdroj: Deník/Petr ŠkotkoHrad je postaven z kamenů, které se Janu Švecovi a jeho přátelům podařilo sesbírat na okolních polích. Je u něj také kamenný přístřešek s lavičkou, výklenková kaplička sv. Huberta, dva dřevění rytíři a část hradeb. 

Na začátku našeho seznámení byl telefonát. A příslib, že mohu přijet. Po několika dnech se našla chvilka, a tak jsem vyrazil do Kváskovic, kde na mne „rytíř Švec“ čekal. Hned mi bylo vše jasné. U vrátek čekal člověk v černých kamaších, škorních, modročervené haleně, plášti a beranici. „Já jsem pán na Švecburgu,“ zaznělo do auta a mě bylo rázem jasné, že následující minuty budou plné zábavy i poučení.

Na hrad, jehož historie trvá teprve 16 let, je to pár minut. Necháváme auto Deníku na poli a stoupáme pěšinkou v poli a lesem k hradu. Tedy spíše hrádku. Během okamžiku jsem v pohádce. „Klidně si to tady prohlédněte, můžete všude. Jen dejte pozor, schody jsou přece jen úzké,“ říká Jan Švec a míří do malé místnůstky uvařit kávu.

Využívám jeho nabídky a vůbec se nesnažím krotit útok emocí. Vždy jsem obdivoval lidi, kteří dokáží něco zajímavého, ale postavit si vlastní hrad… A je úplně jedno, že tohle dílo znám z fotografií i z vyprávění jiných. Vlastní prožitek je k nezaplacení.

Sedáme si ke kávě a povídáme. Pochopitelně o hradu. „Původně to neměl být hrad, ale taková myslivecká věž. To byl můj sen. A tak jsem koupil tenhle lesík a začal budovat,“ vzpomíná na začátky Jan Švec. Jako zedník neměl s praktickým řešením problémy. „Až postupem let se z toho stal hrádek se dvěma věžemi a dvěma malými místnůstkami,“ pokračuje.

Vlastníma rukama

Mnohem větší problém představovala doprava materiálu na místo stavby. Vše pěkně do teplých, beton míchat v zednickém karbu lopatou. „Také jsem za den položil jen pár kamenů a šel zase domů. Ale je nutné ještě říct jinou věc – bez kamarádů, kteří pomáhali jak mohli, by to nešlo,“ pokračuje. A také bez úředníků strakonické radnice. „Snažili se pomoci a celou věc brali s humorem a pochopením."

Aby hrad splnil svoji funkci dokonale, byl v minulých letech svědkem nefalšované bitvy a dobývání. Jan Švec má i v tomto velké zkušenosti. Pokud jste totiž někdy zavítali na bitvu k památníku Jana Žižky u Sudoměře, mohli jste ho vidět jako obsluhu malého děla.

Hrad Švecburg.
OBRAZEM: Švecburg je nejmladší hrad v Čechách. Najdete ho nedaleko Strakonic

Čas u kávy příjemně ubíhá, když se najednou ozývají hlasy. Návštěva hradu, čtyřčlenná rodina z Písecka. „Vůbec jsme nevěděli, že tady taková krása stojí. Našli jsme to na internetu,“ svěřili se návštěvníci.

Jan Švec není překvapen. „Dost často přijdou třeba lidé ze Strakonic, kteří sem zavítali poprvé a vůbec o hradu nevěděli. Ale hlavně, že přišli,“ říká a návštěvníkům dává razítka na ruce a malé dárky. Tuhle proceduru zažijeme během dalších tří hodin ještě několikrát.

Mimochodem, o Švecburgu se ví i daleko za hranicemi České republiky. Například na Taiwanu nebo v USA. Ano, i z těchto zemí si sem turisté našli cestu.

Přináší lidem radost

To, že je hrad otevřený celoročně 24 hodin denně, není náhoda. Jeho majitel a zhotovitel chce, aby dával radost i dalším lidem. I když někdy musí tak trochu se zatnutými zuby napravovat následky některých návštěv. Těch, které spadají do kolonky nežádoucí.

Zřícenina větrného mlýna Radvanov a Ústějovská kaplička.
U Mladé Vožice jsou ukryté ruiny větrného mlýna. Výhled je tu do širokého okolí

Ale i o tom hovoří Jan Švec s úsměvem. Jako pravý šlechtic a pán hradu, který nese jeho jméno. Kdo mu ho ale dal? „Kamarádi myslivci, kteří tady byli. Když se jednou lidé ptali, jak se jmenuje, řekli: No, přece Švecburg. A tak je to Švecburg.“

Sedíme v přístěnku, káva ubývá, řeči se vedou. Cítím… Ne, přímo všemi póry vnímám atmosféru klidu a míru, která mne obklopuje. Jé téměř hmatatelná. „Podívejte se sám. Jsme v ráji,“ říká Jan Švec a jeho slovům nelze vytknout ani to nejmenší.